Srpnové dny roku 2002 byly pro řadu míst Prahy doslova existenční. Tisíciletá voda se vylila z koryta Vltavy, zaplavila ulice, náměstí, vyplavila nejen suterény a sklepy obytných domů i nejrůznějších institucí, a jen tak tak se nepřevalila přes povodňové zábrany na Starém Městě. To Malá Strana takové štěstí neměla. Kampa, kde sídlí i vyhlášené muzeum, byla první na ráně.

Ryby na dvoře

Hladina Vltavy v Sovových mlýnech vystoupala až skoro ke třem metrům. Dodnes na ní upomíná ryska na jednom z domů. „Pamětníci vzpomínají, že se po nádvoří proháněly ryby. Lidé z vedení muzea, když se chtěli dostat dovnitř kvůli kontrolám, pluli na nádvoří lodičce,“ uvádí Jiří Pospíšil. Ten se členem správní rady stal až roku 2012, od roku 2016 je jejím předsedou.

Unesená židle

„Meda Mládková léta pracovala na tom, mít muzeum v Praze pro svou sbírku. Věnovala se tomu už od 90. let,“ vybavuje se Pospíšil, který patřil mezi její nejbližší přátele. „Teprve na přelomu tisíciletí se paní Meda domluvila s hlavním městem na pronájmu v té době zchátralých a zanedbaných Sovových mlýnů, které nechala pracně a nákladně zrekonstruovat tak, aby zde vzniklo muzeum pro moderní umění, především pro její historické sbírky, které jsou v České republice ojedinělé,“ poukazuje například na kolekci několika set obrazů a kreseb Františka Kupky nebo ojedinělou sbírku umění z pozůstalosti Jiřího Koláře.

„Vyvrcholením jejích snah mělo být otevření muzea, naplánované na podzim roku 2002,“ vysvětluje Pospíšil, který byl tou dobou čerstvě zvoleným poslancem. „Povodeň přišla zhruba tři týdny před slavnostním otevřením muzea. V něm už se tehdy nacházela některá umělecká díla, a to včetně nádvoří. Hrozilo poničení nebo zničení.“ Byly mezi nimi pochopitelně obrazy, které se zavčas podařilo vynést do nejvyšších pater, takže před zkázonosnou vodou byly uchráněny.

Ne všechny exponáty se ale podařilo zachránit. Nejvíce to podle Pospíšila „odnesly“ skleněná výtvarná díla. „Tehdejší ředitelka se mi svěřila, že v přízemí byly objekty výtvarnice Dany Zámečníkové, které roztříštilo nejrůznější pevné, nejspíše dřevěné harampádí, které do budovy připlavila velká voda. Také tam byly slavné schody od Magdalény Jetelové, které se musely renovovat, protože byly poničené.“

Jiný výtvor známé výtvarnice dokumentoval nešťastný zmar muzea. Byla jím známá, zhruba čtyřmetrová židle z topolového dřeva, kterou Jetelová vytvořila v 80. letech 20. století, a kterou rozbouřená Vltava odnesla. Pátralo se po ní několik dní. Našli ji až obyvatelé Vraňan, jen pár kilometrů od Mělníku. Vlivem záplav urazila více než 40 kilometrů. Dnes je židle, tehdy ohodnocená částkou minimálně jednoho milionu, znovu na svém místě před budovou muzea.

Slavná židle Magdalény Jetelové, kterou v roce 2002 odnesla velká voda až skoro do Mělníku.
Autor: Archiv Museum Kampa

Pod vodou byla i Werichova vila

Celkové škody, způsobené tisíciletou vodou, se před 20 lety odhadovaly na zhruba 20 milionů korun. Zničena byla především technická infrastruktura, která byla zanesena bahnem a pískem. Problematické podle Pospíšila bylo, že tehdy nikdo s tak velkou vodou nepočítal a protipovodňová ochrana byla minimální, nad čímž se podivoval i tehdejší ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD).

Ten pro Právo uvedl, že „objekt muzea je záplavě úplně odhalen, jeho protipovodňová ochrana je veskrze žádná.” Což platí dodnes, neboť protipovodňová linie bariér je vedena až za muzeem. „Dnes je objekt veden tak, že přijde-li velká voda, má se jí nechat volný průběh a neodčerpávat ji,“ uvádí Pospíšil s dovětkem, že i díky tomu, že se muzeum nachází v bývalém mlýnu a jeho budova tak byla na vodní živel dobře postavena. O poznání hůře se to mělo s Werichovou vilou, o kterou se od roku 2015 také stará Nadace Jana a Medy Mládkových.

„Tu to málem zničilo. V dolní části z ní zbyly jen kameny a cihly, protože bylo nutné osekat veškeré omítky,“ uvádí k historické památce, která dotváří ráz Kampy. „Dům to poškodilo mnohem víc i díky tomu, že dlouhá léta předtím chátral. Na druhou stranu povodně ale naštěstí vzbudily otázku, co s domem bude dále.“ Pořádné opravy a rekonstrukce proběhly až po roce 2015, kdy se jej „ujala“ nadace Mládkových. A od roku 2017 do slavné vily může zavítat i veřejnost nejen na expozici věnovanou jejímu asi nejznámějšímu obyvateli, ale i na nějaký zákusek z kuchyně slavné české cukrářky Ivety Fabešové.

Vyplavený byt

O mecenášce Medě Mládkové, která zesnula v úctyhodném věku letos v květnu se vědělo, že poslední léta a dny dožila ve skromném bytě přímo v objektu Muzea Kampa. Nebylo tomu vždy, předtím bydlela nedaleko – jejímu přestěhování však paradoxně přispěly právě povodně.

„V době povodní žila v malebném domku poblíž Karlova mostu,“ líčí Pospíšil. „Povodně v roce 2002 její byt strašně zpustošily. Ztratila velice moc osobních a vzácných věcí, ale byla zvyklá překonávat překážky,“ naráží na její život v emigraci a neustálou podporu českých umělců, kterým ve 20. století škodil komunistický režim. „Od té doby už nechtěla bydlet mimo areál muzea.“

Žena proti zkáze

Podle Pospíšila to byly právě povodně, které vetkly Mládkové elán se pustit v roce 2002 znovu s vervou do práce. „Nevzdala se svého snu a snažila se opravdu seč mohla, aby muzeum jednoho dne zprovoznila a otevřela veřejnosti. Přesně dle jejího hesla: Přežije-li kultura, přežije národ. V době, kdy ostatní propadali depresím, tak se ona zatvrdila a obdivuhodně muzeum obnovila.“

V srpnu 2002 byly v muzeu instalovány umělecké objekty. Povodní skončily poničené, naštěstí jen zlomek z nich byl zničen nenávratně.
Autor: Archiv Museum Kampa

Jako by vyšší síly chtěly, aby se Meda Mládková zasloužila o muzeum dvakrát,“ zamýšlí se Pospíšil nad tím, proč těsně před otevřením muzea propukla taková přírodní apokalypsa. K slavnostnímu otevření nakonec přece jen došlo v roce 2003, přičemž jedním z hostů slavnostního otevření byl exprezident Václav Havel s manželkou Dagmar.

I když Prahu postihly povodně i roku 2013, podle Pospíšila už tehdy nebyly tolik problematické. „Muzeum bylo uzavřeno asi na měsíc,“ rekapituluje. Od té doby, s „nucenou“ koronavirovou přestávkou a i s přestávkou dílem požáru v roce 2020, je lákadlem pro veřejnost - docházela sem například manželka bývalého ukrajinského velvyslance Olga Perebyjnisová, a to skrze výstavy moderního umění. V nejbližší době se například chystají výstavy slavnému architektu Josefu Pleskotovi nebo neméně slavnějšímu výtvarníkovi Stanislavu Kolíbalovi.

Fotogalerie
191 fotografií