Poslední roky si zvykáme na teplotní excesy. Zimy bývají nebývale krátké a vesměs už ne tak mrazivé a zasněžené, jako bývaly kdysi, což platí zejména pro velkoměsta. Od roku 1961 navíc podle statistiky měřených dat, kterou vykazuje meteorologická stanice v Klementinu, rapidně přibylo tropických dní – tedy dní, kdy teploty překročí 30° C, což má své následky. Dle studie z odborného časopisu Urban Climate zemřelo v průběhu let 2010 až 2019 v průměru na 90 lidí právě v důsledku vysokých teplot.

Dáno je to několika aspekty mezi které patří třeba nedostatek zelených ploch, naopak přebytek betonu, asfaltu a málo zvlhčení. V červenci pořídil vědecký tým ECOSTRESS z vesmíru fotografii Prahy i s tepelnými ostrovy, které ukazují, kde je v Praze přes léto nejtepleji. Míst by se našlo hodně: centrum, Holešovice, Vysočany, Malešice, Prosek, Hostivař atd.

Žádný div

Tepelné ostrovy pro metropoli nejsou nikterak exkluzivní, což ale rozhodně neznamená, že nad zhoršujícími se podmínkami stačí bez dalšího mávnout rukou,“ říká Tereza Líbová, specialistka adaptace z Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy (OCP MHMP).

„Zejména historické centrum Prahy je z převážné části zastavěné území, na kterém se nachází velké množství asfaltových a betonových povrchů. Tyto materiály mají tu vlastnost, že pohlcují sluneční záření a akumulují teplo. Většina dešťové vody je navíc urychleně odvedena do kanalizace a v místě svého dopadu, které by mohla alespoň nějakou dobu ochlazovat, nezůstává,“ míní. Beton či asfalt má navíc tu nepříjemnou vlastnost, že svítí-li na ně dlouhodobě slunce, zůstávají teplé i dlouho po setmění.

Řešení?

„Extrémní vedra jsou logicky velkou zátěží pro lidský organismus. Demografická skladba obyvatelstva se navíc mění a ohrožená skupina seniorů nad 65 let se stále rozrůstá,“ líčí specialistka. Co s tím?

Podle metodiky, kterou Líbová zastává, je ideálním řešením péče o modrozelenou infrastrukturu a její rozšiřování. Což v praxi znamená více zelených ploch – trávníků, parků, stromů. A s nimi má jít ruku v ruce budování závlahových struktur už jen z těch důvodů, aby zelené plochy nevysychaly, zůstávaly čerstvé a mohly tak absorbovat vysoké teploty. Dalším řešením je budování nových vodních ploch i třeba za těch podmínek, že by se část vody odklonila z již existujících toků, aby se přivedla blíže k lidem.

„Jen za poslední rok realizoval magistrát nebo radnice městských částí desítky menších projektů zaměřených na výsadbu zeleně či obnovu vodních ploch a toků,“ uvádí Líbová. Příkladem budiž vznik Lítožnického rybníka na pomezí Běchovic a Dubče, kde se i díky uměle zřízeným meandrům protáhl tok Říčanského potoka.

„V dohledné době vznikne nový rybník na Letné a o další travnaté plochy se rozroste i návštěvníky oblíbená Stromovka. Konkrétní změny je ale možné sledovat i přímo v ulicích – jde třeba o stále častěji se vyskytující veřejná pítka nebo mlžítka,“ vyjmenovává specialistka. Dalším aspektem pak je hospodaření s dešťovou vodou – v rámci nejrůznějších revitalizací náměstí je dnes určitým standardem, pomýšlet na zbudování retenčních nádrží pod jejich úrovní.

Zeleň na domech

O zlepšení klimatu v metropoli nemusí usilovat jen magistrát. Díky nejmodernějším technologiím se o lepší život mohou zasloužit i soukromé subjekty či developeři. Šíření zeleně po městě totiž nemusí probíhat jen na ulicích či náměstích.

„Podobný efekt mohou mít i zelené střechy nebo fasády. Proto se snažíme motivovat i soukromé vlastníky, aby taková adaptační opatření na svých nemovitostech instalovali. Je ale jasné, že středobodem problému je veřejný prostor. Proto vynakládáme maximum úsilí právě tímto směrem,“ uzavírá Líbová.

Video
Video se připravuje ...

Blesk Podcast: Máme chladnější počasí díky utlumené letecké dopravě? Odhalila to meteoroložka Honsová Blesk

Fotogalerie
75 fotografií