Poslední roky si zvykáme na teplotní excesy. Zimy bývají nebývale krátké a vesměs už ne tak mrazivé a zasněžené, jako bývaly kdysi, což platí zejména pro velkoměsta. Od roku 1961 navíc podle statistiky měřených dat, kterou vykazuje meteorologická stanice v Klementinu, rapidně přibylo tropických dní – tedy dní, kdy teploty překročí 30° C, což má své následky. Dle studie z odborného časopisu Urban Climate zemřelo v průběhu let 2010 až 2019 v průměru na 90 lidí právě v důsledku vysokých teplot.

Dáno je to několika aspekty mezi které patří třeba nedostatek zelených ploch, naopak přebytek betonu, asfaltu a málo zvlhčení. V červenci pořídil vědecký tým ECOSTRESS z vesmíru fotografii Prahy i s tepelnými ostrovy, které ukazují, kde je v Praze přes léto nejtepleji. Míst by se našlo hodně: centrum, Holešovice, Vysočany, Malešice, Prosek, Hostivař atd.

Žádný div

Tepelné ostrovy pro metropoli nejsou nikterak exkluzivní, což ale rozhodně neznamená, že nad zhoršujícími se podmínkami stačí bez dalšího mávnout rukou,“ říká Tereza Líbová, specialistka adaptace z Odboru ochrany prostředí Magistrátu hl. m. Prahy (OCP MHMP).

„Zejména historické centrum Prahy je z převážné části zastavěné území, na kterém se nachází velké množství asfaltových a betonových povrchů. Tyto materiály mají tu vlastnost, že pohlcují sluneční záření a akumulují teplo. Většina dešťové vody je navíc urychleně odvedena do kanalizace a v místě svého dopadu, které by mohla alespoň nějakou dobu ochlazovat, nezůstává,“ míní. Beton či asfalt má navíc tu nepříjemnou vlastnost, že svítí-li na ně dlouhodobě slunce, zůstávají teplé i dlouho po setmění.

Řešení?

„Extrémní vedra jsou logicky velkou zátěží pro lidský organismus. Demografická skladba obyvatelstva se navíc mění a ohrožená skupina seniorů nad 65 let se stále rozrůstá,“ líčí specialistka. Co s tím?

Podle metodiky, kterou Líbová zastává, je ideálním řešením péče o modrozelenou infrastrukturu a její rozšiřování. Což v praxi znamená více zelených ploch – trávníků, parků, stromů. A s nimi má jít ruku v ruce budování závlahových struktur už jen z těch důvodů, aby zelené plochy nevysychaly, zůstávaly čerstvé a mohly tak absorbovat vysoké teploty. Dalším řešením je budování nových vodních ploch i třeba za těch podmínek, že by se část vody odklonila z již existujících toků, aby se přivedla blíže k lidem.

„Jen za poslední rok realizoval magistrát nebo radnice městských částí desítky menších projektů zaměřených na výsadbu zeleně či obnovu vodních ploch a toků,“ uvádí Líbová. Příkladem budiž vznik Lítožnického rybníka na pomezí Běchovic a Dubče, kde se i díky uměle zřízeným meandrům protáhl tok Říčanského potoka.

„V dohledné době vznikne nový rybník na Letné a o další travnaté plochy se rozroste i návštěvníky oblíbená Stromovka. Konkrétní změny je ale možné sledovat i přímo v ulicích – jde třeba o stále častěji se vyskytující veřejná pítka nebo mlžítka,“ vyjmenovává specialistka. Dalším aspektem pak je hospodaření s dešťovou vodou – v rámci nejrůznějších revitalizací náměstí je dnes určitým standardem, pomýšlet na zbudování retenčních nádrží pod jejich úrovní.

Zeleň na domech

O zlepšení klimatu v metropoli nemusí usilovat jen magistrát. Díky nejmodernějším technologiím se o lepší život mohou zasloužit i soukromé subjekty či developeři. Šíření zeleně po městě totiž nemusí probíhat jen na ulicích či náměstích.

„Podobný efekt mohou mít i zelené střechy nebo fasády. Proto se snažíme motivovat i soukromé vlastníky, aby taková adaptační opatření na svých nemovitostech instalovali. Je ale jasné, že středobodem problému je veřejný prostor. Proto vynakládáme maximum úsilí právě tímto směrem,“ uzavírá Líbová.

Video
délka: 10:40.00
Video se připravuje ...

Blesk Podcast: Máme chladnější počasí díky utlumené letecké dopravě? Odhalila to meteoroložka Honsová Blesk

Fotogalerie
75 fotografií