Bubeneč je jednou z nejznámějších pražských čtvrtí, kde stojí jedna lukrativní vila vedle druhé. Není náhodou, že zde sídlí například američtí i ruští velvyslanci – a řada jiných ambasád: mongolská, irácká, moldavská, egyptská, slovenská i thajská. Většina budov, ve kterých sídlí, vznikala na přelomu 19. a 20. století. Taktéž i Pelléova vila.
Bubenečský architekt
Její vzhled má na svědomí Rudolf Koukola (†71), který právě v Bubenči realizoval své nejznámější stavby. „Patřil ke stavitelům, kteří se velkou měrou podíleli na výstavbě celé bubenečské enklávy v raném období, včetně domů slavnějších kolegů,“ upozorňuje v knize Slavné vily Prahy 6 – Bubeneč profesor architektury Petr Ulrich. V té době Bubeneč zastavovala taková slavná jména jako Jan Kotěra (†51), Max Spielmann (†89) – autor vily Otto Petschka i Friedricha Petschka – a v neposlední řadě též Jaroslav Vondrák (†55), autor Ořechovky.
V takové společnosti tvořil i Koukola a dlužno podotknout, že nadmíru zdařile. Známá je například jeho vlastní vila ve Slavíčkově ulici nedaleko Pelléovy vily, tamtéž stavěl i vilu architektu Janu Koulovi (†64) dle jeho návrhů. V Chittusiho ulici za parkem Willyho Brandta navrhoval také sanatorium, z nějž je dnes léčebna dlouhodobě nemocných, v níž paradoxně roku 1911 zemřel. Pohřben je přitom opodál na hřbitově. To však předbíháme, neboť Pelléovu vilu Koukola stavěl v letech 1889 až 1890.
Honosné sídlo uprostřed lánů zahrad
Hovořímě o stavbě na zakázku, jíž si objednala Marie Knoblochová, „manželka Karla Knoblocha, majitele libeňského pivovaru, který počítal s několikanásobně větším pozemkem – zahradou o velikosti více než tři tisíce metrů čtverečních,“ píše Ulrich. Šlo o impozantní pozemek v lukrativní části Prahy, který patřil přímo Koukolovi a v jehož blízkosti jednoho dne vyroste stanice MHD Hradčanská. Že se k výstavbě dostal právě on, nebyla náhoda. Oženil se totiž s dcerou Karla a Marie Knoblochových.
Koukola na vile nijak netroškařil, v zásadě lze říci, že více než vilu připomíná malé zámecké sídlo, což odráží neorenesanční sloh, v jakém je vila stavěná. „Koukola se ve svém návrhu opíral bezpochyby o velké zkušenosti z realizace podobných staveb druhé poloviny 19. století, které takto zúročil do podoby kompaktního celku s bohatou štukovou a sgrafitovou výzdobou vně i uvnitř. Z celkového konceptu vychází i poměrně symetrické členění vnitřních prostor, odrážející se navenek podobným rozložením okenních i dveřních otvorů.“ Aby stavbu ještě ozvláštnil, plánoval ji u čelní fasády ozdobit věžičkou. „Ta nakonec realizována nebyla.“
„Dům je patrový, kompletně podsklepený, v suterénní části navrhl architekt veškeré potřebné zázemí včetně prádelny, žehlírny a místnosti služebnictva. Tím, že je přízemí vyzdviženo nad terén prakticky o půl patra, je sklep přímo osvětlen,“ pokračuje Ulrich.
Slavný majitel
Marie Knoblochová si se svými dětmi pobyt v honosné vile příliš neužila. Nemnoho let po její výstavbě jí prodala a přestěhovala se o ulici vedle, kde žil také Koukola. „Vila byla postupně v rukou různých majitelů,“ zmiňuje Ulrich. Toho nejslavnějšího, generála Maurice Pellého, který byl náčelníkem Hlavního štábu Československé branné moci, se už nedožil. Pellé v ní žil v letech 1919 až 1920, jeho pobyt rovněž neměl dlouhého trvání.
„Maurice César Joseph Pellé byl významný francouzský generál, osudově spjatý s Československém. Byl velitelem francouzské vojenské mise, která přišla do Československa v únoru 1919. Ta sídlila v nedaleké Lannově vile. Pellé byl z titulu své funkce postaven do čela československé armády,“ líčí Ulrich. Později byl T. G. Masarykem jmenován generalissimem a stal se náčelníkem hlavního štábu československé armády. Zemřel v Toulonu v roce 1924.
Z lukrativní vily školkou
Poté, co Pellé svůj pobyt ve vile ukončil, přešla do majetku obce. „Až do začátku devadesátých let zde byla mateřská škola,“ uvádí Ulrich. Budova v té době „utrpěla“ řadu nejrůznějších úprav a zásahu, které byly pro provoz školního zařízení nezbytné. Třeba původní vlysovaná podlaha byla nahrazena koberci a linoleem.
„V roce 1994 se začalo uvažovat, už také z důvodu velkých kvalit samotné architektury, o pečlivé renovaci vily pro kulturní a společenské využití,“ líčí Ulrich. Záměr se Praze 6 podařilo uskutečnit bezezbytku, jak dokládá existence Galerie Pellé, která každý měsíc láká návštěvníky na řadu pozoruhodných výstav především moderních malířů, grafiků a ilustrátorů. Od roku 1958 je vila také zanesena na Ústřední seznam nemovitých kulturních památek České republiky a tvoří i logickou součást Městské památkové zóny Dejvice, Bubenče a horních Holešovic, která byla vyhlášena v roce 1993.
Blesk Podcast: Před 20 lety jsem byl pořád v mínusu, říká umělec Pasta Oner Jiří Marek
