Svůj protest adresoval klub kromě vedení společnosti, která objekt vlastní, pražskému primátorovi, vedení Prahy 10, pražské pobočce Národního památkového ústavu i jeho komisi pro památky 20. století. „Klub Za starou Prahu vyzývá každého z adresátů tohoto stanoviska, aby se v rámci svých možností zasadil o její odvrácení,“ uvedl Švácha. Vyjádření oslovených subjektů ČTK zjišťuje.
Autorky stavby zvítězily v architektonické soutěži v roce 1966. Pojaly svou práci v duchu poválečných amerických staveb Ludwiga Miese van der Rohe a dosáhly výrazu, jaký se ve srovnání s obdobnými díly na československém území – například s budovou Strojimportu v Praze-Vinohradech z let 1961–1967 od týmu Zdeňka Kuny – Miesovým stavbám nejvíce podobá, a to jak svou formální vybroušeností, tak i vynikající úpravou okolí novostavby, uvedl za Klub Za starou Prahu historik architektury Rostislav Švácha.
Podobným sbližováním architektonického výrazu domácích staveb se vzory z demokratického Západu dávali podle něj přední českoslovenští architekti a architektky 60. let najevo nesouhlas s „chimérou specifické socialistické architektury“. Snažili se tak vyjádřit příslušnost tehdejší československé architektonické tvorby k západnímu kulturnímu okruhu. „Což se architektkám Novákové a Šestákové v pojetí budovy Chemapolu výborně podařilo,“ uvedl Švácha. Budova je tak podle něj hodnocena i v uměleckohistorické literatuře.
Čím je stavba významná?
Zastánci zachování stavby uvádějí, že k úspěšnému řešení Chemapolu přispěla i technologie skleněného průčelí od italské firmy Feal, umělecká výzdoba budovy od předních osobností tehdejší domácí umělecké scény a její urbanistické řešení, které se dokázalo vyrovnat s neuspořádanou a nekompaktní zástavbou okolí a vneslo do ní srozumitelný řád.
"Pokud se doposud budova Chemapolu nestala předmětem zájmu památkové péče, bylo to tak nepochybně proto, že nikoho z památkářských a architektonických kruhů ani nenapadlo, že by se tak významné architektonické dílo mělo demolovat," uvedl Klub Za starou Prahu.
