V jednu hodinu odpoledne se u vrátnice Tyršova domu sešlo několik nadšenců, kteří se těšili na prohlídku areálu. Po úvodních slovech od sympatického průvodce Martina Klementa mohla začít samotná prohlídka a skupinka asi 6 lidí vystoupala po schodech do prvního sálu Michnova paláce. Průvodce účastníky seznámil nejdříve s historií paláce samotného pak i s okolnostmi, které vedly k tomu, že se Michnův palác stal sídlem ČOS.
Z hospody až do Michnova paláce
„Česká obec sokolská vznikla v roce 1889 jako zastřešující organizace všech sokolských jednot. Původní sídlo měla v jedné místnosti jakéhosi hostince na Národní třídě. Odsud se přesunula do paláce Savarin nedaleko Václavského náměstí,“ popisuje historii Klement.
Palác Savarin však svou velikostí nebyl dostačující a vešel se tam pouze jednatelský úřad. Pod ČOS však patřilo nakladatelství s prodejnou knih, prodejna sportovních potřeb, muzeum a organizovala i mnoho sportovních kurzů. Tyto součásti ČOS tak byly rozesety po celé Praze.
„Zkrátka jim došla trpělivost, chtěli mít vše na jednom místě. Údajně se totiž stávalo, že když přijel nějaký sokol do Prahy a potřeboval něco zařídit, tak běhal po celé Praze a nevěděl, kam přesně má jít. A tak v roce 1921 koupila ČOS Michnův palác a přistavěla k němu novou část,“ vypráví Klement.
Když sokolové ve zmiňovaném roce Michnův palác koupili, zdaleka nevypadal tak, jak ho známe dnes. Byla to v podstatě ruina. Vždyť část dokonce sloužila k výrobě zbraní. Stav budovy sami sokolové pěkně popsali na následujících řádcích.
„Hned následující den vyjíždíme na Malou Stranu, abychom si prohlédli poslední oázu v poušti našich zklamaných nadějí, zbrojnici a s námi míří na místo mnoho bratří i sester, jakoby nám chtěli pomoct. Zde vidíme polorozbořený palác a několik starých budov. Ale vidíme tu i ohromné prostranství roubené širokým potokem a za ním krásné zahrady. Bože, kde to jsme. Nikdo z nás v těchto místech dosud nebyl a také netušil, že za ohyzdnou vysokou zdí a za příšerně znešvařeným malostranským zbořeništěm může býti tolik vzduchu a tolik zeleně.“
„Znešvařené malostranské zbořeniště“ koupili sokolové za 3 miliony. Tyto prostředky získali ze sokolského sletu v roce 1921, dalších 7 milionů je pak stála rekonstrukce a přístavba nového křídla pro kanceláře a také stavba tělocvičny s bazénem, který je dnes nejstarším krytým bazénem v Praze.
Kde na to vzít?
„Náklady byly enormní, tak se přemýšlelo, kde získat peníze. Nakonec se na Tyršův dům uvalil poplatek a sokolové kromě členského poplatku platili ještě o trochu víc a z toho ty peníze šly na Tyršův dům. Chvíli to fungovalo a peníze se měly vybrat do dubna roku 1925, mnoho jednot ale neposlalo vůbec nic,“ říká průvodce. Tyršův dům se otevřel, na slavnostním otevření se sešlo okolo 15 tisíc lidí a účastnil se ho dokonce prezident Masaryk. ČOS tedy doufala, že to bude jednoty motivovat k poslání peněz, bohužel se tak nestalo.
„A tak jim došla trpělivost a půl roku po otevření se rozhodli zveřejnit seznam všech žup a jednot, které ještě nic nezaplatily. Podle seznamu jich z dvou tisíc nezaplatilo víc než 500. Nejzajímavější je však poslední věta článku. ,Jediná župa, jejíž jednoty mají daň plně splacenou, jest župa východoslovenská,´“ přečetl z dobového časopisu průvodce.
Doba temna
Období slávy sokola však netrvalo dlouho. S příchodem 2. světové války byl zrušen a v Tyršově domě dokonce sídlila Hitlerjugend. Po válce došlo ke spontánnímu obnovení činnosti a přibývalo i členů. Další ranou byl však komunistický převrat. Sokol byl chápán jako hrozba pro nově nastolený režim a jako samostatná organizace zanikl. Odkaz sokola se tak udržoval pouze v zahraničí. Po Sametové revoluci se rychle začaly obnovovat i sokolské jednoty a ČOS se po revoluci podařilo zpět získat i Tylův dům.
