7°C
Celé centrum funguje na komunitním principu. Klienti - lidé s mentálním či kombinovaným postižením od 14 let věku - žijí v Sulické v rámci šesti domácností označených písmeny A až F, celkem je v domově 104 lůžek. Každou z nich tvoří specifická skupina klientů. Zde mají své pokoje – jednolůžkové, dvoulůžkové, garsonky a dvougarsonky. Ředitelka nám otevírá dveře do jedné takové domácnosti. „Máme zde 18 lůžek, v současné době jich je obsazených 16. Hodně věcí si tu dělají sami,“ popisuje.
Pokoje jsou standardně vybaveny, ale když klient chce, může si ho zařídit sám tak, aby se cítil dobře. Vlastní dovybavení však neplatí na uzavřeném oddělení s lidmi s poruchou chování, protože tam by prý mohlo dojít ke zničení nábytku. Nový člen domácnosti prochází procesem zabydlování a adaptace. „Nejdůležitější je, aby se klient zabydlel a zvyknul si,“ vysvětluje ředitelka. S tím nováčkovi pomáhá jeho nový tým, který ho vše naučí.
Uprostřed chodby stojí stůl, kde zrovna jeden z klientů maluje modrou barvou na bílý papír. Všechny obrazy zdobící zdi domova Sulická udělali sami obyvatelé domova. Pořádají se dokonce výstavy, obrazy se dají koupit, uvádí ředitelka. Vedle stolu visí na zdi nástěnka s plány. „Tady je nějaká oslava narozenin, tady se plánuje výlet na farmu. Těšíme se na vítání léta, které bude 26. 6.,“ čte nahlas Kohoutová.
Kousek od stolu visí velká tabule s týdenním plánem. „Tady máme rozvrženo, co jakého klienta dnes čeká. Aktuální den je podtržený oranžovým páskem. Ne každý klient umí číst, takže jsou všechny obrázky individuální.“ Na tabuli se uvádí, kdo slouží a co je jaký den na práci. Nad plánem jsou jednotlivé časy. „Například dneska odpoledne se klienti váží, pokračují do keramické dílny a na terapii. Po poledni jdou na zahradu. Dnes má přijít komunikační asistent a nakonec si klienti připraví večeři. Ve středu si totiž vždycky vaří sami,“ popisuje program ředitelka.
Komunikace pomocí piktogramů či fotek
Vcházíme do prostorné kuchyně. „Jedeme systém alternativní komunikace. To znamená, že většina klientů se neumí běžně dorozumívat. Podle obrázků je tu napsáno, co se jak dělá a co se jak nosí.“ Piktogramy, nápisy nebo fotky slouží k orientaci po domově. „Zkrátka aby to člověk pochopil. Takže když je na skříňce obrázek kyblíku, uvnitř najdeme kyblík na kompost,“ vysvětluje Kohoutová.
V kuchyni potkáváme klienta s asistentkou. „Já si vás hned vyzkouším, kde máte kompostovací kyblík,“ obrací se vedoucí na klienta s asistentkou. „Už je připravený, až budeme večer vařit,“ odvětí asistentka s úsměvem.
Takový systém zavádějí na každém úseku v Sulické. Cedulky s informacemi jsou vyrobeny tak, aby jim všichni rozuměli, cílem je, aby se klient mohl co nejsamostatněji obsloužit. Otevíráme lednici. „Klient si nepozná, že to je jeho jogurt. Pomáhá mu v tom jeho označení. Takže někdo si dobroty z lednice pozná podle napsaného jména nebo symbolu, někdo podle fotky,“ popsuje Kohoutová.
Stravování
Alfou a omegou v centru je prý jídlo. V domově mají klienti svou stravovací komisi, ve které hodnotí jídlo, dávají podněty ke změnám, sdělují, na co mají chuť, a jídelníček se podle toho přizpůsobuje. Všechna jídla jsou vyfocena tak, aby klienti dobře poznali, co je v jídelníčku.
Každý den se vaří dvě jídla, ze kterých si klienti mohou dopředu zvolit. Pokud strávník nechce to, co je zrovna v nabídce, strava se mu odhlásí a za finanční částku určenou na stravování se mu koupí, na co má zrovna chuť. „Nemáme to striktně nastaveno,“ dodává ředitelka. Na zahrádkách vedle domu si jednotlivé domácnosti pěstují vlastní ovoce a zeleninu a produkty pak používají k vaření. Teď se například chystjí zasazovat angrešty, rybízy a maliny, aby toho měli více.
Magická místnost
Vedle mnoha různých terapií, dílen, cvičného bytu a aktivit se jedno místo vymyká – multismyslová místnost. Lidé se sem chodí uvolnit a zklidnit. V místnosti je příjemné šero a uklidňující světla, vydržet by se tu dalo hodiny. „Dělají se zde různé fígle s pohyby obrázků a se světlem,“ vysvětluje ředitelka a ukazuje snop gumových kabelů, kterými prochází světlo. „Když máte spastického klienta, který má ruku v křeči, jakmile spatří světlo procházející kabely, myslí si, že ty kabely jsou teplé a pootevírá ruku, aby se jich chytil,“ popisujem, jak to ve smyslové místnosti funguje.
Boxovací pytle na vybití vzteku v místnosti nejsou. „Sice je to dobré na upuštění páry u zdravého člověka, ale mentálně postižený člověk by si v návalu vzteku ten pytel mohl příště splést s člověkem,“ uvádí. Lepší na vyřádění se je prý muzikoterapie. „Vezmete si paličky do ruky a vytřískáte se do bicích,“ popisuje jednu z aktivit.
Klienti centra běžně chodí do školy a vzdělávají se. Těm, kteří to zvládají, asistenti pomáhají hledat práci. Na místě funguje také projekt zabývající se sexualitou. „Každý člověk má bez ohledu na zdravotní stav nějaké projevy sexuality, a pokud je nevybije tak jako zdravý člověk, dochází k tenzím,“ vysvětluje ředitelka. „Jezdíme spolu na koncerty, do divadla, na nákupy. Klienti se díky tomu hodně osamostatňují,“ dodává.
Důraz na ekologii
V celém centru je kladen velký důraz ne ekologii. Nejen na chodbách, ale i v celém domově a domácnostech se třídí odpad, koše na recyklovatelné odpadky stojí na každém rohu. „U nás nestačí napsat plasty, sklo a papír, u nás k tomu musíte mít obrázky. V každé domácnosti to je nastaveno trošku jinak, podle toho, jak to kdo pochopí. Klienti mají službu a když jsou koše plné, odnáší vytříděné odpadky do příslušných kontejnerů. A třídění funguje,“ dodává hrdě ředitelka.
Domácnosti také kompostují. Podle Kohoutové je to cesta, jak jednak ušetřit na odpadech a jednak také využít maximálně odpad pro budoucí fungování centra. „Chceme být součástí společnosti a ta prostě musí být šetrná k přírodě,“ uvádí.
Ekologický systém kvituje také Petr Hlubuček (STAN), náměstek pražského primátora pro oblast životního prostředí. „Zaujalo mě, jakým způsobem se tu nakládá s odpadem. Přijde mi to inspirující. Když se lidé s mentálním postižením naučí třídit a kompostovat, tak to přece musí zvládnout každý. A tady vidím, že to do detailu funguje,“ říká radní.
Odpadové hospodářství
Pokud tu nechceme nechat vydrancovanou zemi, je podle něj důležité si uvědomit, co pro to lze v rámci cirkulární ekonomiky a odpadového hospodářství udělat. „Chceme předcházet vzniku odpadů, když už vnikne, tak abychom ho dokázali vyseparovat, roztřídit. Zrecyklujeme vše, co se dá. To, co už nikam jinam nemůžeme dát, skončí v černé popelnici. Její obsah hodíme do spalovny. Ve spalovně to spálíme, ještě nám z toho vznikne elektrická energie a teplo a tu škváru, která nám zbude, budeme dávat například jako podsyp pro komunikace,“ popisuje Hlubuček princip cirkulární ekonomiky. Podle něho může svou šetrností přispět každý.
Co by si Kohoutová pro domov nejvíc přála? „Byla bych moc ráda, kdybychom sehnali práci pro daleko více klientů, a byla bych moc ráda, kdybychom udělali co nejvíce projektů jak pro klienty, tak i pro společnost jako takovou. Například teď tu třídíme odpady, kompostujeme a pěstujeme ovoce a zeleninu,“ uzavírá.
