V dnešní oblasti Žižkova se od pradávna rozprostíraly vrchy a lesy. Jaroslav a Miroslav Čvančarové v knize Městská část Praha 3 v proměnách času nicméně zmiňují, že první známky lidského života lze vysledovat už za doby Keltů. Později ve středověku se oblast začala osidlovat více a lesy se brzy změnily na pole a vinice. Právě středověk je ve vývoji budoucího Žižkova klíčový.

Slavná bitva

Defenestrace novoměstských radních z 19. července 1419 rozpoutala neskutečný vír bojů, které známe jako husitské války. Proti sobě stanuli katolíci a vyznavači učení mistra Jana Husa, kterých byly plné celé Čechy – tudíž i Praha, která se stala terčem 1. křížové výpravy, v jejímž čele stanul říšský král Zikmund Lucemburský.

Prahu dlouho obléhal a nezdálo se, že by mu ve vítězství mělo co bránit. „Rozhodujícím střetnutím se stal útok křižáků na opevněný vrch Vítkov 14. července 1420, který byl však odražen skupinou husitů vedených Janem Žižkou a přispěchavšími posilami z Prahy,“ líčí sourozenci Čvančarové. Traduje se, že ostudnou prohru pozoroval Zikmund z protějšího břehu Vltavy, z Letné. Praha byla zachráněna, křižáci potupně vyhnáni a do mozaiky legend o neporazitelném husitském vojevůdci přibyl další dílek.

Utlumený rozvoj

Dlouhá léta a staletí však oblasti scházelo přesnější pojmenování, než jakým byl Vítkov čili Vítkova hora, potažmo Vinohrady, odvozené od tzv. Viničných hor. Lokalita se nevyvíjela tak jako jiné pražské. „V oblasti dnešního Žižkova byl stavební rozvoj (nepočítaje do toho několik krásných venkovských usedlostí i zahrad, výletních hostinců a divadelních arén) utlumen,“ líčí v knize Žižkovská radnice Jan Vlk, Ivan Vavřík a Rudolf Prekop.

Proč? „Kvůli bezpečnosti Nového Města pražského zde totiž nesměla vznikat souvislejší zástavba, ve které by se mohlo ukrýt nepřátelské vojsko, a terén před hradbami, takzvané koliště, musel zůstat přehledný,“ pokračují dále. Teprve daleko na východě se rozprostírala neveliká ves Olšany.

Vznik rázovité čtvrti

Ještě v mapách z 19. století bychom název Žižkov hledali marně – zato v nich jsou zaznamenány jiné územní celky, které jej dnes tvoří. Třeba usedlost Ohrada – dnes důležitá křižovatka, kde se setkávají stěžejní žižkovské dopravní tepny. Nebo zmíněné Olšany. Potažmo usedlost Vápenka, která Pražanům do roku 2012 byla povědomá i díky názvu tramvajové zastávky – dnes je však pozměněna na Vozovnu Žižkov.

Je nepochybné, že varianta názvu Žižkov klíčila v hlavách místních dlouhá léta, snad i desetiletí a století. Formální štempl na tuto změnu nastal kupodivu hodně pozdě. „V roce 1849 byly Viničné Hory ustaveny jako katastrální obec Vinohrady, od roku 1867 nazvané Královské Vinohrady. Tento stav však netrval dlouho. V roce 1875 byly Královské Vinohrady rozděleny na dvě samostatné městské části,“ líčí bratři Čvančarové. „Od roku 1875 šel Žižkov svou cestou již jako samostatná obec.“

Někteří se kloní k variantě, a zcela po právu, že název Žižkov je staršího data. „Rok 1865, kdy Hartig (Karel Hartig byl budoucí první starosta Žižkova – pozn. redakce) zhotovil regulační plán, se považuje za rok založení Žižkova, jak svědčí nápis na zvonu ve věžičce školy na Komenského náměstí,“ uvádí historik Žižkova Miloslav Mikota. Nápis doslova zní: Na oslavu sv. Václava, ochránce národa českého L. P. 1873 v roku osmém po založení Žižkova věnován první škole občany žižkovskými.“

Název Žižkov přitom dlouhodobě prosazoval právě Karel Hartig. Toto pojmenování mělo ve své době silnou konkurenci v podobě jiných návrhů – například Nová Praha nebo Rudolfov.

Povýšení na město

V 19. století zažíval Žižkov nebývalý rozvoj – padly městské hradby, a celkově okolo Prahy začala vznikat masívní výstavba. „Stavební rozvoj Žižkova kulminoval v letech 1870–1890,“ stojí v knize Žižkovská radnice. Zatímco do Vinohrad se tehdy stěhovali především movitější obyvatelé, na Žižkov mířili převážně dělníci, kterých bylo zapotřebí – také proto se zde stavělo více než jinde. Za zmínku stojí, že v roce 1875 stálo na Žižkově už 354 domů, ve Vinohradech o 100 méně.

„I když byla zástavba Žižkova převážně obytná, přesto i zde v menší míře vznikala průmyslová výroba – například kapslovna, plynárna a další menší provozy,“ uvádí trio autorů. „Chybějící kontakt s řekou ale zabránil růstu velkých průmyslových celků, které jsou závislé na větší spotřebě vody a které vznikaly například na Smíchově, v Karlíně nebo v Holešovicích.“

Jelikož Žižkov vzkvétal a v 80. letech 19. století v něm žilo už přes 20 tisíc obyvatel, bylo nemožné přehlížet jeho důležitost. Z malé obce se dílem několika desetiletí stalo velké město, které by bez přehánění dnes bylo bývalo svou velikostí až okresním. Proto „dne 15. května 1881 byl Žižkov z nařízení císaře a krále Františka Josefa I. povýšen na plnoprávné město,“ uzavírají autoři knihy Žižkovská radnice.

Video
délka: 09:33.76

Apollo 11 videomapping na Žižkovské věži Jan Jedlička

Fotogalerie
33 fotografií