8°C
Hodkovičky jsou malebnou čtvrtí, která se částečně line podél břehu Vltavy, nachází se v Praze 4. Jejich historie sahá do středověku, kdy ji v roce 1245 jako osadu zmiňují prameny coby majetek vyšehradské kapituly. Jelikož ta byla jednou z nejdůležitějších církevních institucí v Českém království, o svůj majetek se náležitě starala, aby nebyl rozkrádán či ničen.
Ostrov s tvrzí
Mělo se jednat o nevelikou osadu s několika chalupami, která disponovala rybníkem a mlýnem. Právě rybník, v jehož středu měl být pravděpodobně větší ostrov, podle historiků a archeologů zvolila kapitula jako možnost nejlepší obrany před vetřelci.
„Kapitula tu měla tu dvůr hrazený zdí a vprostřed jeho stála kamenná věž s dřevěným vyzbrojením a světničkou,“ uvádí přední odborník August Sedláček v knize Hrady, zámky a tvrze Království českého. Rybník s tvrzí se měl podle odborníků pravděpodobně nacházet mezi Vltavou a dnešní ulicí V Hodkovičkách, jak uvádí publikace Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, dílu, který je věnován Praze a okolí, zhruba v místech zastávky MHD Černý kůň.
Tvrz byla zbudovaná především pro obranné účely, aby se obyvatelé zdejší osady měli v případě napadení kam stáhnout, a kde se bránit. „Přirozený“ vodní příkop ji zaručoval potenciálně účinné hájení. Zároveň se z věže dalo dohlédnout do široširého okolí, na druhý břeh Vltavy či především na jih od Prahy, kudy mohli nepřátelé přijít.
Paradoxy historie
O hodkovičské tvrzi se prameny naposledy zmiňují v roce 1368. „Kapitula pronajala tuto vesnici svému komorníku Janovi. Z pozdější doby se o hodkovičské tvrzi nedochovala žádná zmínka,“ dozvíme se z knihy Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Nezdá se však, že by v tomto století tvrz zanikla, i když dlouhého trvání přece jen neměla.
Ačkoliv tvrze byly zpravidla budovány, jak už bylo řečeno, na obranu proti nepřátelům, paradoxně ji vzal útokem ten nejméně očekávaný nepřítel. „L. 1420 obsadili Pražané Hodkovičky,“ zmiňuje Sedláček jednu z bojůvek během husitských válek. Husité obecně, nejen ti pražští, měli bohužel jednu nepříliš chvályhodnou, i když v té době celkem pochopitelnou vlastnost.
Hrady či tvrze v okolí Prahy, které dobyli, tak také vyplenili a vyvrátili, aby se nemohly dostat do držení nepřátel. Takto byl zhuntován například Nový hrad v Kunraticích, kde s oblibou pobýval Václav IV. i Vyšehrad. Oficiálně se tak má za to, že zatímco osada Hodkovičky přežila a „vyrostla“ v dnešní malebnou čtvrť, tvrz zanikla v 15. století.
Poslední zbyteček
Po rybníku a tvrzi dodnes není ani památky. Těžko soudit, jak vlastně byla její věž vysoká, jak široká byla mezera mezi ostrovem a břehem rybníka, či zda disponovala například padacím mostem – spíše asi ne. Na druhou stranu zbytečky rybníku jsou ještě dobře rozeznatelné na mapách z počátku 20. století.
Na mapě z roku 1919 je dokonce vidět i poloostrov, který dříve patrně býval ostrovem. Na mapě o 20 let mladší už je rybník o hodně menší a ustupuje zástavbě, která je k vidění doposud. Nicméně existenci dvora s tvrzí a rybníku dodnes připomínají dvě skutečnosti.
Jednak je to kaple sv. Bartoloměje, která stojí v místech původní středověké osady. Hodkovičky totiž později „držela obec Novoměstská ke špitálu sv. Elišky a sv. Bartoloměje,“ zmiňuje Sedláček souvislost, proč je kaple zasvěcená právě tomuto světci. A ta druhá? Jde o kilometr dlouhou ulici, která nese název V Mokřinách, a která začíná právě v místech, kde kdysi stával rybník s tvrzí. Název jistě ne náhodný, tím spíše, že se ulice dříve nazývala V Zátiší. V 1. polovině 20. let se zde ještě nacházela krátká ulice U Rybníka, avšak ta je dnes součástí ulice V Hodkovičkách.
