Přitom v dobách své největší „slávy“, lze-li to tak nazvat, nebyly Slavětice jen tak obyčejnou vesnicí. Disponovaly několika rybníky a dokonce tvrzí s vysokou věží. Pokud bychom se přemístili v čase do 14. století, našli bychom ji jihozápadně od Klánovic, v místech, kde se dnes nachází hájovna Nové dvory.

Zaniklá vesnice Slavětice v katastru dnešních Klánovic, která podle archeologických nálezů existovala zřejmě už na konci 12. století, se připomíná v písemných pramenech poprvé k r. 1349, kdy ji vlastnil zderazský klášter,“ uvádí kniha Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: Praha a okolí, pod níž je podepsán kolektiv historiků pod vedením Františka Holce. Slavětice na Vysočině se poprvé připomínají až k roku 1353.

Jedna z několika vsí, jediná tvrz

V té době se na dnešním východě Prahy rozprostíral především hustý les. Ten je zde v podstatě k vidění dodnes – ne nadarmo nese jedna z tamních městských částí název Újezd nad Lesy. Ačkoliv Slavětice se nachází v nynějších Klánovicích, ty byly tou dobou ještě „na houbách“, jelikož vznikly až v 19. století. Jejich „předchůdci“ byly ovšem středověké osady a vesničky Žák, Hole, Lhota nad Ouvalem a právě Slavětice.

Konvent zderazského kláštera zde patrně v roce 1349 „zastavil místní dvůr, při němž stávala věžovitá tvrz,“ uvádí historikové. Podle archeologických poznatků měla být věž celkem vysoká, aby umožňovala rozhled do okolí, a aby přečnívala koruny stromů. Tvrziště, jehož pozůstatky jsou od roku 2003 památkově chráněny, mohlo být podle výměry Národního památkového ústavu veliké zhruba 120mx120m a disponovalo vodním příkopem. Jde však o odhad daný současnými archeologickými nálezy, zda byla tvrz takto veliká i ve středověku, se lze jen domnívat. Těžko ovšem byla menší.

Od jednoho k druhému

Jak už to bývá, do vývoje Slavětic se neblaze promítly války, konkrétně husitské, v důsledku nichž přešla vesnice s tvrzí do světské, nikoliv církevní držby. „L. 1419 zastavil klášter dvůr v Slavěticích Jankovi řezníkovi, ale císař Zikmund zapsal je se vsí Újezdem Svojšovi ze zahrádky a Markétě, ženě jeho,“ píše August Sedláček ve svých Hradech, zámcích a tvrzích království Českého, dílu patnáctém. Koncem 15. století Slavětice vlastnil bohatý měšťan a řezník z Českého Brodu, jistý Vacek.

V 16. století začala ves pustnout. I tak se v jejím držení střídal jeden majitel za druhým – postupně to bylo průhonické panství, dále pak Florián Gryspek z Gryspachu, který byl majetným a vysoce postaveným královským úředníkem, do jehož držení patřilo například i panství Nelahozeves, po něm se Slavětice dostaly do držení staroměstského měšťana Jana Mikeše z Hrobčic. „Po několika letech byl majetek Hrobčických rozprodán a Slavětice s Újezdem připojeny ke kolodějskému panství,“ uvádí historikové.

Zánik

Koncem 16. století se nad vesnicemi na východě Prahy stahovala mračna. Například vesnice Žák, která měla podobný historický vývoj jako Slavětice, se už roku 1558 připomíná jako pustá. Tentýž osud čekal i Slavětice, které marně čekaly na své vzkříšení. Svým majitelům přitom měly co nabídnout, disponovaly několika rybníky, které umožňovaly například rybolov, případně využití pro mlýny.

„V r. 1586 připadla pustá slavětická věž s okolními rybníky a Újezdem Albrechtovi Rousovi z Vražkova, ale ještě téhož roku je císař Rudolf II. postoupil do dědického vlastníctví Hertlíkovi Zejdlicovi ze Šenfeldu,“ píší historici s tím, že nakonec nejspíše Uhříněvsi. Poslední zmínka o slavětické tvrzi je nadepsána letopočtem 1589, kdy šlo nejspíše o chátrající a pustnoucí ruinu.

Poslední připomínka zmizela pod pražci

Vesnice z paměti zdejších obyvatel ale dlouhá léta nevymizela, byť postupem staletí chátrala a byla devastována přírodou, zubem času i lidmi. Když totiž oblast po zániku vesnice připadla lichtenštejnskému panství v Kolodějích, vznikl v místech tehdejší vesnice poplužní dvůr s hájovnou. Tuto lokalitu dnes známe pod názvem Nové dvory. Jediné, co z bývalé vsi zbylo, je malý rybníček, který je možná pozůstatkem vodního příkopu.

Nicméně jižně od vesnice stával na Blatovském potoku Slavětický rybník, údajně největší rybník v celém okolí. Avšak i jeho dny jsou dnes již sečteny a podtrženy. Za jeho existencí, a ve své podstatě poslední připomínkou zaniklé vsi, udělala ve 40. letech 19. století tečku výstavba železnice, která Prahu spojuje s Českým Brodem, Kolínem, Velkým Osekem a vůbec východními Čechy, v důsledku níž byl rybník zrušen.

Na Müllerově mapě z 18. století je severně od Újezda nad Lesy (psáno Aujest) vidět velký rybník. Patrně se jedná o Slavětický rybník, který musel být zrušen kvůli výstavbě železnice.
Autor: ÚMČ Praha 21
Fotogalerie
17 fotografií