Na sněžnice slýcháme v posledních letech hodně chvály. Ty moderní jsou prý lehké, dobře ovladatelné, nevyžadují žádnou speciální techniku a dovednosti jako třeba běžky. To všechno jsme s fotografem zjistili na internetu a od kamarádů, než jsme vyrazili vyzkoušet toto pradávné vybavení v soudobém hávu na vlastní nohy a ruce.

U České televize

Náš trek, jak se dnes říká výletu, túře či vlastně jakémukoliv pohybu po svých z místa A do místa B, jsme zahájili na Kavčích horách, hned vedle komplexu budov České televize.

Tady jsme si půjčili vybavení, tedy kvalitní sněžnice francouzské výroby střední kategorie, a absolvovali krátkou úvodní instruktáž. Hole jsme použili vlastní, pro tzv. nordic walking, které jsou stejně jako speciální sněžnicové teleskopické, ale mají menší talířky, což se ukázalo jako handicap, neboť se bořily.

Díky jednoduchému a efektivnímu uchycení boty ráčnou se nám sněžnice podařilo celkem bez komplikací nazout. Chce to jen cvik, v průběhu tratě, kdy jsme museli sněžnice sundavat, jsme ho získali. Takže to opravdu zvládne každý…

Start

Poslední kontrola vybavení, teploty (pět stupňů pod bodem mrazu) a tepové frekvence (62 t/min). Spouštíme časomíru na chytrých hodinkách a vyrážíme. Přiznejme to, zapomněli jsme se v předstartovní horečce poptat na správnou techniku pohybu na sněžnicích, takže na to musíme přijít až během pochodu.

První krůčky děláme v přilehlém parku, kde je sněhu jako na Šumavě. Jako zcela nezkušení »sněžničáři« zbytečně zvedáme kolena a našlapujeme takovým čapím stylem. Takhle bychom to asi dlouho nevydrželi, sněžnice jsou sice lehké, ale kroků přibývá a nohy těžknou. Postupně zjišťujeme, že ideální technikou je jakési posunování sněžnic lehce špičkou nahoru, zároveň se zvedáním paty, docela přirozený plouživý pohyb.

Při sněžnicovém treku panovala docela příjemná teplota...
Při sněžnicovém treku panovala docela příjemná teplota...
Autor: Robert Klejch

Schody

Z Kavčích hor vede cesta k Vltavě, jak jsme předpokládali, dolů, z poměrně strmého kopce. Sněhu je na chodníku dost, což na rozdíl od normálních chodců vítáme. Jde to parádně, sněžnice nekloužou. Jedny schody jsme zdolali, stejně jako druhé, třetí nám ale vystavily stopku, jsou bez sněhu.

Krátká zkouška (ne)zručnosti při zouvání, krátký pohled na krásná panoramata Prahy a jde se dál. U plaveckého bazénu v Podolí opatrně přecházíme silnici a jsme na oblíbené cyklostezce. Leží na ní slušná vrstva bohužel již ušlapaného sněhu. To je sice pro sněžnice, jak se ukazuje, schůdný, ale vzhledem k tomu, že nás předcházejí chodci, ne zrovna ideální terén. Naštěstí je u silnice hlubší pás odházeného sněhu, kde nám to jde podstatně lépe.

Na Karlově mostě

Pokračujeme po nábřeží, tunelem pod vyšehradskou skalou na náplavku. Sněhu je pořád dost, k tomu po levé ruce přes Vltavu krásný výhled na Hradčany. Když je na dohled Karlův most, musíme sundavat, sníh došel.

Na Karlově mostě by to na sněžnicích šlo, ale nechtěli jsme porušit běžkařům stopu.
Na Karlově mostě by to na sněžnicích šlo, ale nechtěli jsme porušit běžkařům stopu.
Autor: Robert Klejch

Prostředkem mostu vede ponechaným sněhem běžecká lyžařská stopa, kterou nechceme sněžnicemi poškodit, tak musíme slavnou památku zdolat se sněžnicemi v rukách. Až na druhé straně na Kampě opět nazouváme a míříme na malostranskou stranu řeky. Procházíme kolem služebního vchodu Úřadu vlády.

Kontrola hodinek: Teplota minus šest stupňů, tepová frekvence 80 t/min (chtělo by to přidat), zdolaná vzdálenost 5500 metrů. Tady je sněhu dost, takže už ve svižnějším tempu míjíme zahradu aktuálně Babišova paláce a pokračujeme po nábřeží k Letenskému tunelu.

Finále

Docházíme ke komplexu podchodů k Vltavské, kde musíme zouvat. Vystupujeme po schodech na Bubenské nábřeží, nazouváme a finišujeme. Povrch je opět ušlapaný sníh, my volíme hlubší závěj u silnice. Jsme u graffiti zdi, zhruba 300 metrů od cíle, sníh na chodníku končí.

Zouváme a za chvíli jsme na Komunardech u redakce. V cíli jsme po hodině, 53 minutách a 9,42 kilometrech, z toho 8,60 km na sněžnicích. Závěr: Paráda! Jde to i po Praze, v centru s přezouváním, jinde ideální sněhové podmínky.

Parametry treku z chytrých hodinek

Min. nadmořská výška: 183 m

Maximální nadmořská výška: 258 m

Zdolaná vzdálenost: 9,42 km

Vydaná energie: 643 kCal

Průměrný srdeční tep: 86 t/min

Celkový čas pohybu: 1:53:03

Použité sněžnice: TSL Pioneer 325

Trasu jsme absolvovali na sněžnicích z půjčovny sportovního vybavení Vertigo Sports Praha 4.

Materiál: Mrazuvzdorný kompozitní plast

Délka: 59,5 cm

Šířka: 22 cm

Hmotnost páru: 1,83 kg

Upínání vpředu: 
Popruh s přezkami

Upínání vzadu:  Ráčna

Velikost bot: 
Od 23 do 34 cm

Nosnost: 50 – 120 kg

Cena: 3500 Kč

Půjčovné: 120 Kč/den, víkend za 240 Kč (od pátku do pondělí), na 7 dní za 630 Kč (+ vratná kauce 1000 Kč). Hůlky na 1 - 2 dny (50 Kč), lavinové vybavení 1 - 2 dny (150 Kč) + záloha 4000 Kč, hůlky 1 - 2 dny (50 Kč) + záloha 300 Kč.

Video
délka: 01:05.52

Časosběr: Takhle sníh zasypal hlavní nádraží v Praze Mall TV

Zážitky z Jizerských hor

V tom správném zasněženém terénu vyzkoušel sněžnice kolega Martin Brejla. Vyrazil s rodinou do Jizerek, kde chodili po lesích a kopcích kolem přehrady Josefův Důl.

„Jen co vyrážíme a dovychytáme poslední zádrhely, zjišťujeme, že to je bezva zábava. I hlubokým a těžkým sněhem kolem říčky Kamenice se kráčí překvapivě lehko, plochy sněžnic solidně unesou i mých 110 kilo živé váhy. Dovedu si představit, že brodit se jen v botách by bylo násobně obtížnější. Nahoře na hrázi si nás běžkaři prohlížejí trochu jako exoty, ale to neva, za chvíli zase mizíme do lesů, kráčet lze všude, kde je jen náznak lesní stezky či průseku,“ říká Martin.

Čím podle jeho zkušeností zapadanější, tím lepší. Nakonec do tmy stihli ujít skoro 18 km, 6 z toho o kus dál v Albrechticích, kde zdolali Malý Špičák s jeho novou rozhlednou!  „Zničilo nás to, o tom žádná, zvláštní ale bylo, že namožené měl každý úplně jiné svalové partie na nohou! Někdo stehna, jiný holeně, další úpony na zadní straně kolena. Rozhodně si to ale ještě ve zbytku zimy zopákneme!“ uzavírá Martin Brejla.

Sněžnice jsou staré přes 4500 let

Nejstarší 4500 let staré dochované nálezy pocházejí ze švédského Hotingenu, kde byly objeveny skalní kresby a dokonce zbytky prvních dřevěných »sněžnic«. Základ těchto placek na sníh tvořil nosný rám vypletený dřevěnými pruty. Výplety z provázků a strun v kruhové formě jsou známé především od Eskymáků. Dnešní moderní konstrukce mají své předchůdce ve sněžnicích původních indiánských obyvatel Severní Ameriky. Druhá větev vývoje směřovala od takzvaných celodřevěných stupaček k lyžím.

Fotogalerie
38 fotografií