14°C
Původně provizorních staveb, které se v Praze zachovaly do dnešní doby a staly by se dokonce kulturní památkou, není v Praze mnoho. Patří mezi ně například Průmyslový palác, který byl původně zamýšlen pouze jako výstavní pavilón pro Jubilejní zemskou výstavu pořádanou v roce 1891. Libeňský kostel je ovšem jedinou sakrální památkou, která se z provizoria stala kulturní památkou.
Libeňská kulturní památka
Římskokatolický kostel sv. Vojtěcha byl v Libni postaven v roce 1905. Pouhý rok před tím položili členové katolického sboru Bonifác základní kámen tohoto svatostánku. Důvod byl jednoduchý. Vesnička Libeň se na počátku 20. století připojila k Praze, což mělo za následek prudký nárůst obyvatel, kterým už zdaleka nestačila kaple na zdejším zámečku.
Kostel byl postaven v secesním slohu. Jen pro zajímavost, v Praze jsou secesní kostely pouze tři. Kromě toho libeňského je to Kostel sv. Anny na Žižkově a Kostel sv. Václava v Bohnicích. Libeňským věřícím měl původně sloužit pouhých pět let do roku 1910. Podle tehdejšího územního plánu totiž v místech, kde kostel stál, měla vést silnice.
Nic z toho se ale nekonalo, přesto ale místní farnost i farníci brali kostel sv. Vojtěcha pořád jako provizorium, a doufali ve stavbu nového velkolepého svatostánku. Tyto myšlenky ale přerušila 1. světová válka. Zakrátko následovala 2. světová válka. „Během obou válek přišel kostel zřejmě o své vybavení. S jistotou víme, že během první války mu byly sejmuty zvony a přidány do sbírky kovů,“ vysvětluje Zdeněk Lukeš, historik architektury. „Po válce byl pak vybaven zařízením ze zrušeného kostela v bohnické léčebně,“ dodává.
V roce 1987 byl kostel prohlášen nemovitou kulturní památkou a patří mezi nejpůsobivější raně secesní stavby v České republice. V letech 1996–2001 byl na náklady Magistrátu hl. města Prahy kostel celý zrekonstruován. Magistrát hl. m. Prahy poté podepsal smlouvu o bezplatném pronájmu kostela libeňské farnosti na dobu 99 let.
Dřevěný kostel v Braníku
Na druhé straně Prahy stojí svatostánek s podobným osudem. V Braníku, kousek od Branických skal, stojí v prostoru bývalého vápencového lomu evangelický dřevěný kostelík. Postaven byl v roce 1948 a podle původních plánů měl být kamenný.
Po 2. světové válce ale byl všeho nedostatek, především pak stavebního materiálu, proto se jeho architekt Pavel Bareš rozhodl plány změnit. Evangelický kostelík se nakonec postavil z levného smrkového dřeva s tím, že po dvaceti letech bude zbourán a na jeho místě vyroste původně zamýšlený kamenný kostel.
K přestavbě už ale nikdy nedošlo. Kostel tak od 50. let slouží v podstatě v nezměněné podobě. Pouze v roce 1990 získal novou apsidu (půlkruhovitý prostor přičleněný k hlavnímu prostoru budovy, pozn. red.) z borového dřeva, která byla ke staršímu jádru přistavěna podle návrhu architekta Davida Vávry.
