Záchranná zdravotnická služba hl. m. Prahy (ZZS) v úterý sfoukává pomyslných sto šedesát tři svíček na slavnostním dortu. Existuje už od roku 1857, ovšem ne v takové podobě, jak ji známe dnes. Do tehdejšího Pražského dobrovolného sboru ochranného se přihlásilo šestatřicet statečných dobrovolníků. Pouze tři z nich byli zdravotníci. V prvních letech byla jejich náplň hlavně hasit požáry či krotit povodně.
Záchranáři v Praze toho zažili za ta léta už mnoho, stojí za nimi mnohdy i dost trvdá a drsná práce. „Za posledních 163 let jsme toho v Praze společně nezažili málo – vedle řádění přírodních živlů i boje v ulicích nebo hromadná neštěstí jako pád letadla na Suchdole (1975), vykolejení tramvaje na Špejcharu (1982), teroristický útok na Staroměstském náměstí (1990), požár hotelu Olympik (1995) nebo nehodu autobusu u Horoměřic (2018). A letošní rok se do historie zapíše bezpochyby také,“ uvádí ZZS na svých webových stránkách.Denně až 350 výjezdů
Nejen k nebezpečným a hodně náročným situacím vyjíždí Pražská záchranka. Také ty „menší“ výjezdy stojí za povšimnutí a ocenění. Denně totiž v Praze, a v jejím nejbližším okolí, řeší až třista padesát výjezdů. A vždy dělají všechno pro dobrý konec.
Tragické výročí požáru hotelu Olympik v Praze: Václavovi (60) umírali lidé v náručí. „Bylo to zlé,“…
Ředitel pražské záchranky Petr Koluch prozrazuje, proč je důležitá resuscitace. Jiří Marek