Čas plný radosti, lásky, dárků a setkání s nejbližšími je už za dveřmi, někteří lidé ho ale vnímají opačně - jako čas smutku a obrovského stestku po někom, o nějž třeba nedávno přišli. Se svátky na ně situace a samota doléhá o to víc. I s takovými lidmi se při výjezdech setkávají záchranáři. O „diagnóze jménem samota“ v dojemném příspěvku na Facebooku promluvil záchranář Jirka, který také popsal svou první vánoční službu, na niž ze zřejmých důvodů dodnes vzpomíná.

Z indikace ,dušnost a zhoršení stavu' se u téměř 80 letého pána vyklubal obrovský stesk po jeho milované ženě, která mu odešla pár měsíců před vánočním svátkem. I když si záchranáři mají zachovávat tvář profesionála a nemůžou si zcela připouštět starosti pacientů, stále mě svírá úzkost, když si vybavím, jak nám pán popisoval, že si ,babičku' vedle sebe každý večer před spaním uplácá z druhé přikrývky a do rána s ní pak usíná v objetí,“ popsal smutný případ. 

Diagnóza ,samota' není sice uvedená v žádných tabulkách tak, aby ji pojišťovna proplatila, ale o to více může být vážnější. Nejen pro záchranáře, kteří se s ní setkají. Neřešitelnou se totiž stává i pro ty, od kterých sanitka odjíždí prázdná,“ popsal s tím, že někdy je potřeba pacienta zřejmá, ale o to složitější - nedá se totiž vyřešit jako v případě bolesti či infarktu.

„Možná se to nezdá, ale z těchto výjezdů jezdíme smutní, otrávení a vlastně i trochu se strachem, že stejný osud může potkat jednou i nás,“ uvedl a zároveň připomněl, abychom nezapomínali na všechny blízké, kteří starosti a potřeby denního života už sami nezvládnou. „Člověk nemusí vystudovat medicínu, aby dokázal chytit za ruku nebo pohladit. Mnohdy je to ten největší a zázračnější lék na celém světě,“ dodal na závěr.