18°C
Rána jako prásknutí dveřmi! Tak popisovali svědci pád trojské lávky, která se 2. prosince, po 33 letech, co spojovala Troju a Císařský ostrov, náhle zřítila do Vltavy. Čtyři lidé se při neštěstí vážně zranili. Obvinění z obecného ohrožení padlo loni v březnu, oba dva muži již dříve proti němu protestovali a proti zahájení trestního stíhání podali stížnost. V rozplétání případu pokračoval 21. dubna Obvodní soud pro Prahu 7.
* Hlavní město Praha po mužích žádá odškodnění 8,2 milionu korun, které vynaložila na odstranění zřícené konstrukce. Pojišťovny chtějí 2,4 milionu a dva ze zraněných požadují dohromady 206 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy.
* Zranili se tři muži narození v letech 1957, 1974 a 1983 a žena s ročníkem narození 1954. Ta dopadla nejhůř - utrpěla krvácení do mozku a břicha, trhliny střev, zlomeniny čelisti, očnice, nosu, pánve, lopatky a stehenní kosti. Muži měli polámané kosti nebo obratle.
* Jiřímu Stráskému klade obžaloba mimo jiné za vinu, že ve výpočtech nezohlednil vliv větru a teploty a že řádně nevykonával autorský dozor, což údajně vedlo k nekvalitnímu provedení prací. Podle Stráského za zřícení lávky může posypová sůl a neodborný nátěr, o kterém ho navíc nikdo neinformoval. Znalec v září u soudu potvrdil, že sůl korozi výrazně urychlila, lávka by podle něj jinak vydržela klidně sto let.
* Antonín Semecký podle obžaloby věděl o špatném až havarijním stavu lávky, když měl k dispozici několik desítek záznamů a posudků, které na problém upozorňovaly. On sám uvedl, že si žádné nedbalosti není vědom, při zkouškách prý žádné odchylky zjištěny nebyly.
* Zaměstnanci firmy Pontex, která pro TSK kontrolovala stav pražské trojské lávky, vypověděli, že neměli důvod lávku uzavřít. Stav konstrukce sice před jejím zřícením klasifikovali jako velmi špatný, v Česku jsou ale podle nich v provozu i mosty ve stavu havarijním.
* Nová lávka už stojí, zpřístupněna byla loni 23. října. Stála 150 milionů a stavěla ji firma SMP CZ.
Soudní znalec Jaroslav Marek, na jehož výpovědi trvá obžaloba, se opět omluvil. Jednání se proto odročuje na srpen, kdy by již měl přijít. Předseda soudního senátu nicméně poznamenal, že nelze s jistotou říci, zda se dostaví.
Jiří Stráský k jeho výpovědi řekl, že je sice jasné, že od roku 2011 se sůl nepoužívala, ale podle něj se používala celou dobu životnosti lávky. Antonín Semecký k tomu uvedl, že zákaz solení v zimním období byl vydán už při uvedení lávky do provozu. „Všichni dodavatelé, kteří prováděli údržbu, měli tento zákaz dodržovat,“ řekl.
Vypovídal svědek, který pracoval jako dispečer u firmy, která se zabývala údržbou trojské lávky od roku 2011. „V letním období jsme tam nedělali vůbec nic, v zimě se zajišťovala schůdnost,“ řekl. Údržba zimních komunikací se podle něj provádí podle projektu, který schválil magistrát. Řekl, že všechny lávky v Praze se ošetřují pouze inertním materiálem, jednalo se o drť. Posypová sůl se používat nemohla. „Speciálně v Troji nepřipadala vůbec do úvahy,“ dodal.
Jako další svědek vypovídal Jaroslav Kašpárek, kterého si také vyžádala obhajoba. V minulosti byl nadřízeným Jiřího Stráského v době, kdy se bývalá trojská lávka projektovala. Opět se řešilo, zda bylo součástí projektové dokumentace, kterou připravoval Národní podnik dopravních staveb, injektáž betonu a odvzdušnění kanálků. Podle Kašpárka se tím zabýval dodavatel.
Projekt byl schválen v roce 1983 a předán závodu Mosty, který podle něj s ní nakládal podle svého uvážení a podle požadavků stavby. Obhájce Stráského se ho ptal, zda projektant mohl zasahovat do dokumentace zpracovatele stavby. „Nemohl,“ odpověděl. Jakékoli zásahy do projektové dokumentace byly možné pouze tehdy, pokud o to dodavatel stavby požádal.
Václav Mach také řekl, že mu vadí, že Stráský a Semecký jsou obžalovaní jsou z ohrožení z nedbalosti. „Vůči nim je to neskutečně sprosté,“ myslí si.
Uvedl, že si na pád lávky udělal názor. „Toto řízení nesměřuje k tomu, aby řeklo, proč ta lávka spadla,“ řekl.
Integrita lávky se podle něj zcela jednoznačně porušila během povodní, kdy do lávky vnikla voda. Lávka také podle něj dostala obrovské zatížení. Sám si počítal, jaké zatížení povodeň způsobila. „Ta síla byla šestkrát větší než největší normové zatížení,“ řekl. Způsobilo to podle něj, že se lávka prohnula.
Podle něj se po pádu dalo zjistit, jak vypadala vnitřní konstrukce, ale nikdo se tím nezabýval. „Nezávidím vám, že o tom budete rozhodovat,“ dodal. Uvedl také, že pokud se na lávce otevřou spáry, musí se zesílit nebo ta lávka může spadnout.
Jako další svědek přišel Václav Mach, kterého si jako svědka vyžádali oba obžalovaní. Uvedl, že oba dobře zná, sám je také projektant. Sám také navrhoval čtyři lávky konstrukčně podobné bývalé trojské lávce a velmi ho zajímá, proč vlastně spadla.
Obhájce Stráského se ho ptal na to, zda v době stavby lávky bylo součástí dokumentace technologický postup injektáže betonu. „To dělá dodavatel, nepatří do dokumentace, kterou schvaluje stavební úřad,“ řekl. Obžaloba mimo jiné říká, že projektant do dokumentace ani do technické zprávy „neuvedl technologický postup injektáže kabelových kanálů předpínacích lan“.
Jiří Stráský k tomu doplnil, že vycházel z podkladů některých prohlídek lávky. „My jsme s panem architektem Kundratou navštívili stavbu. Byl jsem tam po 20 letech a viděl jsem, že ta situace je tristní,“ popsal svou tehdejší návštěvu. Navrhl proto několik variant zesílení konstrukce. „Nikoho nenapadlo udělat zabezpečení, aby se někomu nic nestalo,“ řekl. Podle něj se tam dalo jednoduše natáhnout kabel, který by zajistil bezpečnost. Další varianta byla možnost lávku rozšířit.
Poté doplnil, že nešlo o vyloženě znalecký posudek, ale spíše o názor odborníka. Obhájce Antonína Semeckého se ptal, co přesně bylo jeho obsahem. Fialka na to odpověděl, že se zabývali hlavně dlouhodobou urbanistickou koncepcí. IPR podle něj chtěl vědět hlavně časový horizont možné rekonstrukce mostu. „Pan Stránský navrhoval více variant rekonstrukce,“ doplnil.
Variantu demolice lávky ve své studii Stráský nezmiňoval. „To ani nebylo zadání,“ dodal architekt.
U soudu vypovídá jako svědek obhajoby architekt Vladimír Fialka. Působí na Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy. Uvedl, že u Jiřího Stráského si objednali posudek týkající se trojské lávky. IPR ho dostal v říjnu 2017. Posudek se zabýval koncepcí možné rekonstrukce lávky. „Hledali jsme cesty, jak tu lávku uchovat,“ řekl. Měsíc potom, co se posudkem začali zabývat, lávka spadla.
Na dotaz státního zástupce uvedl, že IPR neměl ke stavu lávky žádné další materiály od Technické správy komunikací.
Vítejte u online přenosu ze síně Obvodního soudu pro Prahu 7, který se po vrací k případu pádu trojské lávky. Ta se zřítila v prosinci 2017, při pádu se zranili čtyři lidé.
Státní zástupce kvůli neštěstí obžaloval dva lidi, jsou jimi Jan Stráský, světově uznávaný mostař, jenž lávku z roku 1984 projektoval, a bývalý šéf oddělení mostů Technické správy komunikací (TSK) Antonín Semecký.
