-1°C
Skvostné prostorné interiéry, neobyčejný pohled do údolí a i dnes vcelku klidná lokalita – v širším centru Prahy až téměř raritní. Když se začátkem 20. století dr. Rudolf Bäcker měl rozhodovat, kde nechá vystavit svou rezidenční vilu, měl pro ni nadčasově dobrý odhad.
Zámožné sídlo
Královské Vinohrady byly tehdy dynamicky se rozvíjejícím městem, které se zanedlouho mělo připojit k Praze. Nejspíše v roce 1910 k nim přibyla neobarokní novostavba na konci Koperníkovy ulice. „Kdo ji projektoval, se nám nepodařilo zjistit,“ připouští Martina Kočařová, marketingová ředitelka Impact Hubu Praha, který vilu přetransformoval na coworkingové pracoviště.
„Původně se ale jednalo o klasickou čtyřpodlažní vilu, která disponovala celkem osmi ložnicemi. Do pater se dalo vyjít dvěma schodišti, jedno bylo určeno pro majitele a návštěvy, druhé patrně pro služebnictvo,“ vysvětluje Kočařová s tím, že Bäckerovi zřejmě byli velice zámožnou rodinou. Ostatně, velikost a vzezření vily to dokládá. Je totiž památkově chráněná.
Už při příchodu na člověka zapůsobí honosné pískovcové schodiště, po kterém když člověk vystoupá a projde jedněmi ze dvou vstupních dveří, ohromí jej rozlehlá předsíň, jež dnes slouží jako recepce. „Celé přízemí bylo obytné. Nacházely se zde obývací pokoje, jídelna, šatna nebo pracovna, která je pozoruhodná tím, že ji Bäcker nechal celou obložit dřevem, a také kuchyně,“ vysvětluje Kočařová. Nejdominantnější bývala reprezentační hala, kde se konaly nejrůznější společenské sešlosti, a ze které se dalo přes terasu vejít na zahradu o rozloze 1 540 m².
Jak šel čas
Bäckerovým vila patřila až do nástupu nacistů. „V říjnu 1941 jim byla zabavena a už nikdy jim nebyla vrácena,“ vysvětluje Kočařová. Československý stát vilu zkonfiskoval krátce po válce. Proč? Prezident Beneš jedním ze svých dekretů dal vzniknout tzv. Instituci národních správ, která měla právo konfiskovat majetek v předem určených případech.
„Dle tohoto dekretu měl být dán pod národní správu majetek osob státně nespolehlivých, za které byly považovány osoby národnosti německé a maďarské, členové některých národnostních či fašistických organizací a stran osoby kolaborující. Národní správa mohla být mimo jiné též uvalena na opuštěné majetkové podstaty a majetky,“ dočteme se v Inventáři Ústředního národního výboru hl. m. Prahy – Referátu pro národní správu majetku a následující agendy 1945–1949. Protože dům byl Bäckerovým zabaven nacisty, zdá se nejzřejmější, že k jeho konfiskaci došlo spíše z posledně řečených důvodů.
Nový účel se pro vilu nehledal nijak dlouho. Po nástupu komunistů ji začal spravovat národní výbor, v 50. letech pro svou exkluzivitu připadla Správě služeb diplomatického sboru (SSDS), předchůdci dnešního Diplomatického servisu, kterému náleží dosud. SSDS pak pro vilu ve 2. polovině 50. let našla uplatnění v podobě dánského velvyslanectví, které vilu definitivně opustilo v roce 2012.
Sedm let nato se pak zpřístupnila veřejnosti v rámci coworkingového centra Impact Hub Praha K10, kterou provozuje skupina Hub Ventures. Interiéry vily dnes využívají nezávislé malé a nezávislé firmy, ale také různí lidé pro domluvené schůzky či veřejné přednášky a prezentace. Málokdo z těch, kdo ji využívají, však znají její minulost a další zajímavosti.
Sídlo Goebbelse i gangstera
Díky svému vzhledu si totiž vinohradská vila zahrála také v několika filmech – a zrovna ne jen jako "křoví". „V historickém snímku Lída Baarová se vila proměnila v sídlo říšského ministra propagandy Josepha Goebbelse. Ve filmech Jana Pachla Gangster Ka a jeho pokračování Gangster Ka: Afričan ztvárnila vilu jedné z hlavních postav,“ prozradila komunitní manažerka Dana Nováková. V sídlo velvyslance – tentokrát však francouzského – se vila převtělila v roce 2014 v komedii Karla Janáka 10 pravidel jak sbalit holku.
Zachovaná reprezentativnost
Dle Novákové je vila, snad s výjimkou nábytku, prakticky totožná s tím, jak vypadala v roce 1910, v době svého vzniku. Zůstaly zachované místnosti, a to včetně kuchyně, půdy, ze které je pěkný výhled na město, nebo prostorného suterénu. „Ten za první republiky nejspíše sloužil jako prostor pro služebnictvo. K této domněnce nás vede i existence druhého vchodu do vily z boku a také koupelny,“ vysvětlila Nováková.
Dnes je suterén vybaven i saunou a pro potřeby nerušených telefonických hovorů také speciálně odhlučněnými kójemi. Co dále přibylo, je na zahradě „vlasová“ socha Gertruda od sochaře Štěpána Čapka. Jeho jméno může být povědomé řadě obyvatel Střížkova či Proseka, protože právě on je podepsán coby autor pod sochu Tanečnice, která od roku 2010 zdobí prostor před Poliklinikou Prosek.
