Ještě na počátku dvacátého století se na místě dnešního funkcionalistického skvostu rozléhala Pražská obecní plynárna, která se ale poroučela k zemi. Ještě dnes lze v parku u stadionu žižkovské Viktorie vidět pozůstatky zdi. Pozemek koupil Všeobecný penzijní ústav, kterému se v dobách první republiky velmi dařilo, a potřeboval pro své účely větší budovu. 

Podle historika arcitektury Patrika Líbala vypsal tehdy ústav architektonickou soutěž, které se zúčastnili ti nejlepší čeští architekti. Nakonec ale vyhráli dva mladí, třicetiletí nadaní žáci Josefa Gočára, a to Karel Honzík a Josef Havlíček:„Budovu všichni soutěžící navrhli jako jeden blok, Havlíček s Honzíkem ale vytvořili atypický tvar jako kříž. Jejich původní návrh počítal s užitím železobetonu a měl více pater,“ vysvětluje Líbal s tím, že oba architekti museli z několika vizí upustit, aby budova nebyla tolik nákladná.

Pochvala od Corbusiera

Novinkou bylo, že objekt nechali obložit bílými kachlíky, uvnitř měl dokonce klimatizaci! Střecha byla naplánována jako relaxační zóna pro zaměstnance. Za dva roky měli dělníci dvanáctipatrovou funkcionalistickou budovu postavenou. A sklízela obdivná slova z celé Evropy, a dokonce i nejslavnější moderní architekt Le Corbusier ji podle Líbala pochválil. 

Jedna z žižkovských dominant přežila druhou světovou válku, museli ji dokonce natřít načerno, aby ji neviděli bombardéry. Několikrát také změnila majitele, než v červenci 2018 skončila za přibližně miliardu v rukách soukromých investorů. Stala se jimi pětice akcionářů, kdy čtyři z nich dohromady vlastní firmu Siko. Pátým je Martin Louda, jenž se také stárá o oživení a otevření objektu veřejnosti.

Pětiletka

Nechceme dům přeprodat, jako by to udělali jiní investoři, ale koukáme na něj jako na dlouhodobou investici v horizontu padesáti let,“ osvětluje své záměry Louda, který vyrůstal na pomezí Žižkova a Vinohrad, a proto si budovu dobře pamatuje. Sám k ní má určitý vztah, kdy ji v dětství vnímal spíše negativně. Teď chce její pověst změnit a udělat z ní polyfunkční dům.

Dům odborových svazů se otevírá veřejnosti.
Dům odborových svazů se otevírá veřejnosti.
Autor: Blesk:Jiří Černohorský

Přibližně v rámci dalších pěti let by podle Loudy mohla proběhnout velká rekonstrukce, kterou objekt nutně potřebuje. V tuto chvíli se chce však s domem seznámit a vyzkoušet, co zde bude fungovat. „Byli bychom rádi, aby sem začali chodit lidé, využít synergie střechy, kina, parku, kavárny. Návštěvník to má vše na jednom místě a může tu strávit třeba celý den,“ jmenuje hlavní výhody nového místa.

Kavárna a střecha

Na návštěvníky už čeká v přízemí nová, netradiční kavárna, kdy se lidé mohou zavřít do prosklených boxů a v klidu a soukromí si pohovořit nebo zde mít jednání. Od července je zase zpřístupněná střecha domu Radosti. „Od příští sezóny bychom to chtěli mít každý den a třeba bychom to využili víc pro koncerty, pokud by nebyl problém s hlukem,“ jmenuje jeden z plánů pražský kavárník Ondřej Kobza, jenž má střechu na starosti.

Kinosál

Rozměrný a impozantní sál, který je částečně pod úrovní vozovky, čeká velká generálka. Ředitel společnosti Aerofilms, Ivo Andrle, spolu s dalšími investory se zde chystá postavit kino, které však přes den může sloužit jako přednáškový sál nebo jako místo pro koncerty. Večer se tu pak bude moci promítat: „Poslední dobou se nám zalíbil rostoucí trend kin, která jsou kina, ale nevypadají tak. Je v nich uzpůsobené pohodlné sezení, je tam bar, občerstvení,“ prozrazuje Andrle o upraveném prostoru, na nějž počítají s náklady 4 miliony korun.

Zkrocení parku

V budově se také nachází 624 kancelářských modulů, z nichž dvě třetiny jsou podle Martina Loudy obsazené. Ostatní hledají své nájemce a mohou klidně sloužit i jako ateliéry. Dále je v objektu 11 obchodů a 30 obsazených bytů, obytné jednotky mají rozměry od 40 metrů až 180 metrů čtvereční, jejich celková plocha je 3 tisíce metrů čtverečních.

Nejtěžší úkol pro nové majitele ale představuje park před fotbalovým stadionem. Roky ho měla ve správě městská část Praha 3, ale nedokázala si poradit s bezdomovci a narkomany, kteří se zde shromažďovali. Martin Louda to vyřešil pragmaticky: „Měsíc před umístěním stanu sem musela každý den chodit najatá soukromá bezpečnostní agentura s policií a vysvětlovat jim, ať chodí jinam. Přesto je potřeba místo hlídat 24 hodin denně. Myslím si, že se to po čase změní, když tam bude nějaký život,“ popisuje, jak se snaží změnit pohled veřejnosti na park, kterému se místní spíš vyhýbali. Jestli se dům odborů a „žižkovský Sherwood“ zbaví negativní nálepky, se teprve uvidí, ale odhodlanost novému spolumajiteli nechybí. 

Fotogalerie
37 fotografií