V době, kdy internet zaplavují fotografie mořských zvířat udušených plastem a kdy to s dopadem člověka na přírodu „přestává být legrace“, je takové chování přinejmenším zarážející. Někteří Pražané naprosto ignorují systém dělby odpadů do nádob, které mají ve většině případů přistavené hned v domě nebo před domem.
„Takové případy nejsou o neznalosti, je to naprosté nerespektování a nedodržování základních zásad a pravidel při třídění či vyhazování odpadu,“ uvedl tiskový mluvčí Pražských služeb Radim Mana. Popeláři v Praze pro tyto případy neevidují statistiky jednotlivých čtvrtí a dalších lokalit. Nelze proto uvést, kde jsou v metropoli největší bordeláři, situace jsou víceméně nahodilé.
Jak to řeší?
Pořekadlo pražských hospodářů s odpadem zní „co černá popelnice jednou zchvátí, malešická spalovna již nenavrátí“. Černou popelnicí je myšlena nádoba na směsný komunální odpad – jednoduše tedy cokoliv v ní skončí, je následně spáleno. Dle Radima Many je umístění čehokoliv pro separaci do těchto popelnic špatným přístupem. Tříditelný odpad by se měl správně separovat od směsného odpadu.
Popelářům se přidělává práce hlavně při špatném vyhazování odpadu do nádob na tříděný odpad. Tady musejí na linkách pracovníci odpadky následně dotřiďovat. „Jakékoliv nečistoty tedy komplikují tuto činnost. Platí to u všech komodit,“ sdělil Radim Mana.
Kdo může za nepořádek?
Pokud se kolem popelnic v ulici nachází nepořádek, zodpovědnost se dělí podle konkrétního typu odpadu. U černých popelnic na směsný odpad totiž ručí za pořádek majitel či správce objektu, ke kterému je daná nádoba přidělená. Pokud se tedy například u ní povaluje velkoobjemový odpad nebo elektroodpad, měl by ho majitel odstranit na vlastní náklady.
„U nádob na tříděný odpad probíhají pravidelné úklidy. Obecně jsou problémem velkoobjemové odpady, tedy skříně, gauče, umyvadla, postele a podobně,“ uvedl Radim Mana.
Velkou záhadou pak jsou uvedené fotografie nádob na bioodpad, které jsou plné prakticky všeho možného. Tento typ popelnic si totiž zájemci platí extra jako komerční službu, nedává tedy smysl, aby do nich lidé dobrovolně vyhazovali cokoliv jiného. Evidentně je však i toto v Praze možné. Do popelnic na bioodpad má správně přijít pouze listí, tráva, plevel, zbytky ovoce, zeleniny, čajové sáčky, kávová sedlina, zbytky rostlin, piliny, dřevní štěpka z větví stromů a keřů, hlína z květináčů či spadané ovoce.
Dá se to změnit?
Podle Pražských služeb v této problematice zůstává jako jediná protizbraň osvěta a vysvětlování, jak správně třídit. Tyto projekty pražští odpadoví hospodáři realizují, věc tak posléze zůstává hlavně na svědomí jednotlivých obyvatel.
„Z celkového hlediska ale lidé třídí, snaží se. Množství vytříděného odpadu roste,“ dodal Radim Mana. Tato slova podporují hlavně statistická čísla. Zatímco směsný odpad se v Praze každoročně dlouhodobě pohybuje zhruba mezi 260 až 270 tisíci tun, tříděného odpadu přibývá. Roku 2005 obyvatelé hlavního města vytřídili 35 tisíc tun, roku 2018 to bylo již téměř 57 tisíc tun separovaného odpadu.
