Do dějin české architektury se možná nezapsal tolik jako jiní jeho generační soukmenovci. Přesto se svým architektonickým dílem František Albert Libra výrazně podepsal pod urbanistickým rozvojem hlavního města. A nejen jeho. Řadu jeho staveb nalezneme téměř všude v Čechách. A v Praze je vyjma centra zastoupen i třeba v Holešovicích, na Novém městě, na Smíchově či právě ve Vinohradech, respektive Vršovicích. Díky jeho stavbám nalezly přístřeší stovky, ne-li tisíce lidí.
Bojištěm života k prvním projektům
František Albert Libra se narodil 8. dubna 1891 v Českém Herálci poblíž Žďáru nad Sázavou. Po středoškolských studiích začal navštěvovat ČVUT, kde se hodlal stát architektem. „Studium přerušila první světová válka, byl odveden a v roce 1916 nastoupil do Vídeňského Nového Města; pak byl převelen na rumunskou frontu,“ vzpomíná na svého tatínka Eva Librová.
Naštěstí pro mnohé obyvatele a uživatele jeho budoucích staveb, »vojnu« přežil. Studium architektury dokončil v roce 1920. Na škole jej například učil věhlasný Josef Fanta, který do povědomí Pražanů dodnes vstupuje coby autor budovy Hlavního nádraží. Libra krátce po studiu začal pracovat na svých prvních samostatných projektech. Prvním z nich je právě řada rodinných a nájemních domků v ulici Na Šafránce a v sousední Hradešínské, které byly realizovány v letech 1922 a 1923.
Demolicí vily utrpí celá čtvrť!
„Domky navrhoval otec s valbovou střechou s vestaveným podkrovím, které bylo určeno ke spaní,“ líčí Librová v knize Architekt F. A. Libra: Hrst vzpomínek na otce. „Jednotlivě domky působily, a dodnes působí, přívětivě, ba malebně.“ Ze všech předností zmiňuje hlavně nápadité vikýře, barevnost a rondokubistické prvky, které má mnoho vil na hranici mezi Vršovicemi a Vinohrady za typické. I z toho důvodu je lokalita památkově chráněna. Nadto lokalita Librovi přirostla natolik k srdci, že si kousek opodál nechal postavit vlastní vilu.
„Zajímavá je ta demolovaná vila především tím, že je součástí celku, který byl nyní narušen. Utrpí tím celá čtvrť,“ vyjádřil se pro Blesk.cz architekt Petr Kučera. „Jejím zbouráním přichází čtvrť o výjimečnost, protože se jedná o komplex 17 vil, které se prakticky v původním stavu dochovaly dodnes a jsou nápadité svým rondokubistickým provedením, které architekt Libra ještě vyšperkoval tím, že jejich fasády ladil do státních barev,“ uvedl Kučera, který demolici vily snáší s nelibostí.
Smutný pohled: Takhle skončila rondokubistická vila v ulici Na Šafránce po začátku nepovolené demolice. ÚMČ Praha 10
„I když jejímu zbourání bylo zabráněno, je nešťastné, že k narušení vily došlo v zimě,“ myslí si. „Ta vila bude strádat chladem, deštěm, zimou,“ vypočítává architekt. Zároveň má ale jasno v tom, jak by se v podobných případech mělo postupovat. „Pokud by se prokázala vědomá škoda, mělo by se v takových případech sáhnout i k vyvlastnění. Pro takovouto demolici budovy, která byla v pořádku, neexistuje žádný omyl, natož omluva.“
Mnohostranný architekt
Libra projektoval stavby napříč spektrem jejich využití. V Praze je k nalezení mnoho jeho staveb, z nichž některé sice už neplní svůj původní účel, ale stále stojí a „fungují“. Kromě rodinných vil a nájemních domů, stavěl Libra i školská zařízení, soudní budovy, spořitelny, průmyslové stavby či se dokonce zabýval i úpravou pražských mostů a ostrovů. Jeho návrh, byť nezrealizovaný, byl dokonce oceněn odbornou porotou. S Josefem Gočárem dokonce svedl prohraný, byť vyrovnaný boj o podobu vršovického kostela sv. Václava.
Jak jeho styl ohodnotil teoretik architektury Vítězslav Procházka? „Slučoval v sobě pragmatickou činorodost podnikavého intelektuála (…), racionalismus vyznavače funkcionalismu s múzičností milovníka všech druhů umění,“ uvádí Eva Librová ve své knize.
Kde všude v Praze?
Librových staveb se na území hlavního města nachází nespočet. Z těch nejznámějších lze jmenovat například elegantní funkcionalistický činžovní dům v Londýnské ulici (č. 81), obytné domy na Pankráci, továrnu na kyslík a dissous plyn Hydroxygen v Prokopském údolí i vysočanskou továrnu AGA, ze které se v Kolbenově ulici zachovala administrativní budova. A nad vše výmluvná je bývalá trafostanice v Jeruzalémské ulici naproti Jindřišské věži, která je dnes známa spíše coby Palác Edison.
