Jedovatí hadi dělí populaci na dva tábory: jedni je obdivují a chovají je, druzí se jich štítí a vyhýbají se jim na sto honů. Jak se však v České republice postupuje, když někoho uštkne had?

Odborníci rozlišují, jestli jde o uštknutí ve volné přírodě, nebo zda za něj může exotický had v chovu. Jedno však mají společné: pacienty dostává na starosti Toxinologické centrum Všeobecné fakultní nemocnice (VFN) v Praze. Zde specializovaní pracovníci řeší hadí kousnutí od Aše až po Jablunkov.

Jak se v případě uštknutí postupuje?

Na hadí kousnutí reagují záchranné složky zpočátku obdobně jako na jakýkoliv další zdravotní problém. Pro pacienta přijede záchranka, případně postižený sám vyhledá nemocnici.

„Lékaři pak volají naše Toxikologické informační středisko, které předá kontakt na nás. Pacienty většinou bereme na naše lůžka urgentního příjmu, kde zhodnotíme situaci,“ popisuje postup vedoucí lékař Toxinologického centra VFN Jiří Valenta.

Hadí antiséra pro celou republiku řeší Toxinologické centrum VFN (ilustrační foto).
Autor: Zbyněk Schnapka

Některé pacienty je možné – nebo naopak nezbytné – léčit bez podání takzvaného antiséra. Průběh intoxikace může probíhat mírně, v případě některých exotických hadů pak ani vhodná protilátka neexistuje.

„Stává se, že také intoxikace, na kterou neexistuje vhodné sérum, se nerozvine do plné šíře. Měli jsme pacienta, kterému selhávaly všechny orgány. Ležel tu více než měsíc a během léčby jsme mu podali jiné antisérum. Situace byla kritická, nakonec se to ale zlomilo a pacient přežil,“ vypráví Jiří Valenta.

Pražské centrum se také díky své práci může dodnes pyšnit dokonalými výsledky: za celých 23 let totiž Česká republika nezažila ani jedno prokazatelné úmrtí na hadí uštknutí.

Od roku 1999 přitom evidují odborníci ve VFN celkem 242 uštknutí volně žijící zmijí obecnou a 103 kousnutí exotickým jedovatým hadem z chovu.

Pomáhají koně a ovce

Samotná produkce antisér je velice pozoruhodným procesem. Laickým pohledem by se mohlo zdát, že výroba funguje na principu očkování, kdy se pacientovi podává oslabený hadí jed. Proces je ale mnohem komplexnější.

„Klinicky existují dva typy antisér, koňské a ovčí, kdy devadesát procent pochází z koní. Zvířeti se podá hadí jed všech hadů z dané oblasti, kůň je schopen reagovat imunitně proti složkám jedu. Pak se mu odebere sérum, které se vyčistí. Výsledný produkt obsahuje protilátky proti jedům,“ vysvětluje sofistikovaný postup Valenta.

S většinou antisér pomáhají při výrobě koně a jejich výjimečné vlastnosti.
Autor: Karel Kopáč

Tato vlastnost koní je výjimečná, ještě unikátnější je však výroba sér obdobným způsobem prostřednictvím ovcí, kterým se jed také podá. „Ovce jsou schopné reagovat na jed podobně, ale v omezené míře. Oproti koňskému séru je ale to ovčí kvalitní v tom, že nehrozí pacientům alergickou reakcí. Proto se také hůř shání, je vzácnější a až desetkrát dražší,“ prozradil vedoucí Toxinologického centra.

Cena jednoho séra se tak podle Jiřího Valenty může vyšplhat až na 70 000 korun. Na zvládnutí otravy hadím jedem je přitom zapotřebí podat 5 – 10 dávek této vzácné látky.

Vlastní zásoby a zahraniční spolupráce

Toxinologické centrum VFN v Praze má některá antiséra k dispozici okamžitě z vlastních zásob. Pacienti se ale nemusejí obávat, že by v případě uštknutí exotickým hadem nedostali včas vhodný protijed.

Antiséra uchovává VFN v ampulkách, vydrží v průměru 5 let.
Autor: Všeobecná fakultní nemocnice

Pražští odborníci totiž spolupracují s centrálou v Mnichově, která má své zásoby a na internetu uveřejňuje seznam všech dalších evropských toxikologických center a úschoven antisér.

„Většinou přes Mnichov vše zprostředkujeme, séra k nám putují ze Švýcarska, z Londýna nebo nejčastěji právě z Mnichova. Jsme schopni si nechat vhodné sérum dovézt do několika hodin, což je dostatečný čas na vhodnou léčbu,“ ujišťuje Jiří Valenta.

Jaká je první pomoc?

Oproti dalším laickým představám je po uštknutí hadem vhodné přivolat okamžitě první pomoc, jinak není potřeba dělat nic dalšího. Tedy nevysávat jed z rány ani nezatahovat končetinu.

„Jediná manipulace, kterou ale může dělat jen odborník, je těsná bandáž. Jed se totiž šíří podkožím, nikoliv cévní cestou. Stažení končetiny tlakovým obvazem oddálí projevy intoxikace pouze u některých hadů. Jindy hrozí poškození končetiny, protože jed se zafixuje ve vysoké koncentraci na jednom místě,“ varuje toxinolog.

Hysterie může být horší než hrozba

Jiří Valenta za svou bohatou praxi pamatuje také těžko uvěřitelné situace. V minulosti totiž čeští chovatelé nebyli zdaleka tolik profesionální a informovaní.

„Jeli jsme tehdy do bytu, kde došlo ke kousnutí hadem. Muž si údajně koupil prudce jedovatého hada, aby se mohl prezentovat. Přišel domů, nezavřel terárium a posadil se k němu zády. Had ho kousnul do krku, majitel z toho dostal hysterický záchvat a upadl do bezvědomí. Byla to však nejedovatá užovka. Pacienta jsme tedy posléze v nemocnici vzbudili a on šel domů,“ usmívá se Jiří Valenta.