18°C
Málokterá hospoda v Praze 1 je mezi Pražany tak proslavená jako restaurace U Dvou koček. Do paměti se zapsala nejen svou velmi bohatou historií, která sahá až do roku 1678, ale také díky, možná spíše kvůli, vraždě, která se stala v roce 1981. Kuchař při ní bránil kasu vlastníma rukama a tak mu je lupiči usekli. Podle informací na webových stránkách se v restauraci vaří už od roku 1678.
Kuchař srdcař
Lupiči se po zavíračce jiné hospůdky, kde popíjeli, rozhodli vloupat do své další oblíbené restaurace U Dvou koček. Stačilo rozbít okno ve dvoře a otevřít si zevnitř dveře. Tři muži a žena pobrali alkohol a cigarety, jenže v tu chvíli se v provozovně objevil kuchař. Zloděje znal, byli to štamgasti, asi proto doufal, že jim krádež rozmluví.
Jenže opilci se na kuchaře vrhli a jeden z nich ho začal bít tyčí na rolety. „Na kuchařovu hlavu vrah vedl celkem devět ran. Pak mu usekl ruce řeznickou sekerou v předloktí, zabalil je do novin a odnesl. Jedna z useknutých končetin byla později nalezena v korytu řeky Rokytky,“ popisovala událost Večerní Praha (VP). Vrah zemřel v cele, žena skončila v psychiatrické léčebně a dva další lupiči „vyfasovali“ 8,5 let ve vězení.
Duchové, nebo senzace?
Roman Pohanka pracuje na pozici provozního restaurace U Dvou koček už 18 let. „Paranormální jevy se tu úplně nedějí. Ale duchovno se tu do zdí obtisklo,“ sděluje Blesku provozní. Je to ale podle něho hodně díky stáří objektu, atmosféře budovy a dlouhé historii místa. Právě kvůli tomu mohou podle Romana cítit hosté jakési tajemné pocity. Navíc se pro lidi stalo místo vraždy také zajímavým turistickým bodem.
Zájem o příběh kuchaře se podle Romana stále drží na stejné úrovni. Co se změnilo, příběh se časem rozkřikl a zná ho větší skupina návštěvníků. „Poslední dobou jsme se dostali do několika knih. Zájem je stále stejně velký,“ uvádí. Lidé prý personálu nevěří, že záseky na dlážděné podlaze skutečně pochází od sekáčku, se kterým lapka usekal obě ruce nebohému kuchařovi. „Tak jim příběh znovu odříkáváme. Je to jakési tajemno. Vraždy se děly, ale tato byla taková zvláštní, možná až brutální, protože zlodějové usekli ruce a odnesli je s sebou,“ myslí si Roman.
Co cítí zákazníci
S Bleskem jsme se také zeptali hostů v restauraci. „Cítím, že se tu v minulosti potkávalo velké množství lidí,“ říká student Vojta. Myslí si, že se hosté bavili o politice. Restaurace mu svým vzhledem připadá jako pivnice. „Přijde mi, že tu je takový agresivní genius loci,“ dodává. Doposud nevěděl, že se tu stala brutální vražda.
Trošku jinak je na tom mladší pár z Běloruska. Poté, co vešli dovnitř, necítili nic speciálního. Žádnou husí kůži ani nával strachu. „Přijde nám to jako normální restaurace,“ říkají. Za to Milan se svou partou příběh znají. „Z místnosti, kde se stala vražda, cítím takový podivný chlad. A celkem negativní energii,“ říká. Jeho přátelé přikyvují. „Na duchy spíše věřím. Mrazí mě, když stojím jen metr od místa, kde kuchařovi usekali ruce,“ dodává.
Jsou hosté spíše lovci záhad, nebo štamgasti?
Restaurace sice není cílem nájezdů typických lovců záhad, ale mnoho mimopražských turistů se o příběhů doslechnou a přijdou si o tom do hospody popovídat. „Aby v tom někdo hledal tajemno, to se mi nestává. Spíše se jedná o zvědavost,“ uvádí Roman Pohanka. Klientela se změnila, ale spíše přirozeným vývojem. „Když jsem nastoupil a štamgasti mi vyprávěli historky, bylo jim kolem šedesáti let. Teď je jim přes osmdesát a objevují se jen někteří a občas,“ vypráví Roman.
Restaurace se snaží udržet jak českou klientelu, tak zaujmout cizince. „Ale jsme pro všechny. Čeští turisté sem rádi chodí jako do české restaurace s historií, kam vyráželi jejich předkové na pivo,“ popisuje provozní. V generacích se totiž o hospůdce mluví. Kolikrát se mimopražští potomci zastaví na jídlo a pití, jen aby poznali hospodu, kterou navštěvovali jejich otcové a dědové.
Struktura turistů se změnila díky geopolitické situaci. Před válkou na Ukrajině sem často chodili Rusové, které v současnosti nahradili asijští turisté. „V celkovém součtu se stále jedná o turisty, jenom se mění struktura složení podle aktuální situace ve světe,“ dodává. V poledne navštěvuje restauraci sedmdesát procent Čechů a zbytek turistů. Večer je to přesně naopak.
