14°C
Předposlední zářijový týden se na náměstí Republiky budou dít učiněné divy. Nakrátko vztyčené „expo“ nabídne zájemcům a kolemjdoucím nevšední zážitek – zprostředkování atmosféry první republiky. „Konkrétně přelomu 20. a 30. let minulého století,“ přiblížil pro Blesk Lukáš Nádvorník, ředitel agentury Media Park, která ojedinělou událost realizuje.
Proti proudu času
Návštěvník má jedinečnou možnost projít se místy, kudy dnes vede tolik dopravně vytížená, přitom tolik proklínaná severojižní magistrála. Konkrétně jde o úsek mezi hlavním nádražím a starou budovou Národního muzea. Nevěřili byste, jak moc se tato lokalita od dob první republiky dílem živelné výstavby magistrály a metra v 60. a 70. letech minulého století proměnila!
Místo nevábného asfaltu od nevidím po nevidím se projdete po dlažebních kostkách, které z jedné strany lemuje stromořadí a zeleň (tehdy) nově vzniklého parku – Vrchlického sadů. V místech, kudy dnes projede během hodiny na tisíce automobilů, vedou tramvajové koleje, po kterých drandily tramvaje od Václavského náměstí ke křižovatce U Bulhara. Prostor před nádražím Woodrowa Wilsona není rezervován pro autobusy ani auta coby parkoviště, nýbrž pro promenádu v zeleni různobarevných rozkvetlých záhonů. Největších změn, kterých se nadějete, však doznala protější strana silnice.
Tam, kde jsou dnes proluky, či se magistrála pojí v jednolitou komunikaci za budovou Státní opery, můžete spatřit zastavěný blok architektonicky umně navržených domů. Šlo o stavby, které kvůli stavbě magistrály odvál čas a těžká demoliční technika. Dnes už neexistující domy jsou vyvedené do nejmenších detailů. „Vydatně v tomto ohledu pomáhal historik architektury Zdeněk Lukeš,“ vysvětlil Nádvorník.
„Z přívětivé a velkorysé ulice vznikla jakási dálnice v Praze, jež se stala současně i výraznou bariérou, oddělující čtvrti Nové Město a Vinohrady. Utrpěl i park Vrchlického sady, kdysi označovaný za nejkrásnější v Praze. Všechny tyto úpravy poškodily zásadním způsobem ráz ulice a staly se bezesporu jedním z nejarogantnějších příkladů nevhodných zásahů do struktury historického města,“ hodnotí Lukeš přerod Sadové třídy v nynější Wilsonovu. Tvář města na pomezí Vinohrad a Nového Města krom magistrály proměnila i výstavba metra linky C.
Dosud bylo těžké představit si, o jak příjemný městský bulvár se v minulosti jednalo, nemluvě o Vrchlického sadech, které zdobilo i jezírko. Proto organizátoři zejména z iniciativy Zdeňka Lukeše vybrali právě tuto lokalitu. „V úvahu připadaly Národní třída nebo ulice Na Příkopě, ale ani jedna z nich se neproměnila k nepoznání tolik, jako Wilsonova,“ uvedl Nádvorník k tomu, proč si vzali na paškál právě Wilsonovu.
Rekonstrukce minulosti technikou budoucnosti
„V rámci virtuální reality jsme postupovali podle starých map, abychom zjistili, co se zde před 100 lety nacházelo, jak lokalita vypadala,“ přibližuje ředitel Media Parku. „Jde konkrétně o devět objektů, pro jejichž grafickou podobu jsme zevrubně hledali v archivních materiálech, jak vypadaly. Tím se tato sisyfovská skládačka skládala. Šlo doslova o mravenčí práci, protože těch pramenů nebylo k dispozici mnoho, a ne každý odhaloval takový úhel, jaký bychom potřebovali.“
Složitá v tomto ohledu byla třeba „rekonstrukce“ Vrchlického sadů, k nimž se dochovaly jen kusé obrazové materiály - nadto černobílé. „Chtěli jsme se ale co nejvíce přiblížit historické realitě. Proto jsme vycházeli z osazovacího plánu, abychom zjistili, které rostliny kde rostly. Pak jsme nechali virtuálně zasadit stromy a zeleň, a uměle je nechali zestárnout neboli vzrůst,“ vyzdvihuje především práci slovenského WooW Studia Bratislava a společnosti Key Promotion Prague.
„Pracovali jsme s velkým množstvím dat a polygonů, což bylo zapotřebí graficky upravit, aby to bylo mohlo být virtuálně schůdné a jednou i v online podobě. Nesnadné bylo rovněž naskenování existujících budov, tedy hlavního nádraží, Státní opery, bývalé burzy, kterou obestavěla budova někdejšího Federálního shromáždění, a Národního muzea Skenovali jsme je dronem 3d skenem a následně jsme je implementovali do virtuální reality tak, abychom zachovali všechny detaily, včetně původní výzdoby,“ přiblížil Juraj Krč, ředitel WooW Studia Bratislava.
Vše dohromady vytváří kompaktní celek zhruba 400 metrů, jenž je doplněný dobovými ruchy, takže máte pocit, jako byste v té dávné minulosti skutečně byli. Po stranách třídy korzují chodci, kteří míjí prodejní stánky, na silnici po dobové dlažbě se prohání stará vozidla, za ohradou je slyšet šustění páry přijíždějících nebo odjíždějících vlaků, tramvaje se prohání kolem nástupních ostrůvků, na které z výšky shlíží staré lampy veřejného osvětlení. „Vše je autentické, jako to bylo před 100 lety,“ je Krč hrdý na dílo své a svých kolegů. „Jedině chodce jsme čerpali z vlastní anonymní databáze, ačkoliv máme prostředky i schopnosti tam dosadit i skutečné osobnosti.“
Jak to funguje?
Návštěvníci mají dvě možnosti, jak se do minulosti podívat. Buďto formou speciálních virtuálních brýlí u pultíků, které jim umožní autentický zážitek, a to včetně „procházky“ metr po metru. Procházka bude ale pouze virtuální, takže nohy od chození ušetříte klikáním na speciálním ovladači. „Je to z bezpečnostních důvodů, poněvadž by to chtělo jednak daleko větší prostor, navíc by hrozilo, že by do sebe lidé v brýlích mohli poslepu vrážet.“
„Pro ty, kterým se však v brýlích může dělat nevolno, bude v expu na náměstí Republiky panoramatické plátno, zhruba 12 metrů dlouhé a 3 metry vysoké, na kterém se budou promítat černobílé scény z vizualizace,“ přiblížil Nádvorník, který projekt plánoval tři čtvrtě roku při příležitosti předsednictví České republiky v Evropské unii. Dohromady na něm pracovalo zhruba 20 lidí, a zaštítily jej instituce jako pražský magistrát, Národní filmový archiv, Institut plánování rozvoje hl. m. Prahy, Muzeum města Prahy, Archiv hl. m. Prahy, Národní památkový ústav, Národní divadlo, pražský dopravní podnik, Praha 4D či Národní zemědělské muzeum.
Třetí výlet do minulosti
„Rádi bychom projekt zprostředkovali co největšímu množství lidí. Pro ty, kteří expo nestihnou navštívit, hodláme projekt zpracovat i pro internetové rozhraní,“ prozradil Nádvorník, podle kterého jde nejen o skvělou atrakci, ale především i užitečnou pomůcku při výuce.
Ten má za sebou již dva předešlé unikátní projekty, které bylo možné navštívit v letech 2018 a 2019 – tedy před vypuknutím koronavirové pandemie. Šlo o projekty Zažijte to znovu, což byl projekt „putovního prvorepublikového“ městečka, které mělo zprostředkovat atmosféru prvních dnů vzniku samostatné Československé republiky, a multimediální projekt Totalita, který v rámci výročí 30 let od Sametové revoluce přibližoval formou 3D projekce a videomappingu 40 let rudé nesvobody.
Věděli jste, že…
… mezi hlavním nádražím a Státní operou stál blok velkých a zdobných domů, na kterých se podíleli přední umělci své doby? Jeden z nich navrhoval známý architekt Antonín Wiehl, který mimo jiné spoluvytvářel vyšehradský Slavín. Fresky na fasádě maloval malíř Josef Schikaneder. Vedle něho stával na svou dobu lukrativní hotel Wilson, který si můžete do detailu prohlédnout jedině na expu.
Kde: Náměstí Republiky.
Kdy: Probíhá to do soboty od 9-19, jen v úterý od 14 do 19. Dopoledne budou přednostně vyhrazena školám.
Vstupné: Volné.
Na náměstí Republiky vzniklo unikátní expo, kde si lze za pomocí speciálních brýlí, které umožňují přechod do virtuální reality, projít Wilsonovou ulicí v době, kdy zde ještě neexistovala magistrála. David Zima
