7°C
A že je dům Radost, dříve též známý jako Dům odborových svazů pozoruhodný, o tom snad není sporu. Se svými 52 metry se v roce 1934 tento funkcionalistický kolos stal nejvyšší budovou v Čechách, proto se jí i místy přezdívá první pražský mrakodrap. Zároveň je i originálně pojatou stavbou – místo tradičních čtvercovýcch či obdélníkových půdorysů sáhli autoři k netradičnímu křížovému, díky kterému je budova skrz naskrz prostoupená denním světlem.
První dům už nestojí
Když se rozhodli Havlíček s Honzíkem pracovat na návrhu Všeobecného penzijního ústavu, dnes známého coby Dům Radost, byli oba vesměs ještě „mlíčňáci“, které čekala zářná budoucnost. Havlíček se v Praze narodil 5. května 1899, Honzík pocházel z městečka Le Croisic ve Francii, a ten se narodil dokonce 24. 9. 1900. Když pracovali na domu Radost, byli oba akorát ve věku, kdy překračovali třicet let života.
Už za sebou měli pár realizací, na kterých vesměs spolupracovali s jinými jmény české architektury. Do vzájemné spolupráce je svedla první společná realizace – „rodinný dům novináře Karla Jíšeho v Praze na Smíchově, dílo, které nezapře jejich hlavní inspirační zdroj, tvorbu švýcarského architekta Le Corbusiera,“ uvádí Dita Dvořáková a Prokop Rebo v knize Všeobecný penzijní ústav, Dům odborových svazů z roku 2014. Zajímavá vila stála až do roku 2018 v ulici U Dívčích hradů, než Stavební úřad Prahy 5 povolil její demolici a už po ní není ani památky.
Ze zákopů k rýsovacímu prknu
Nescházelo by bylo bývalo mnoho, a památky bychom se nedočkali žádné jmenovitě právě od Josefa Havlíčka. Tomu byla architektura vesměs předurčená – jeho maminka Kamila Havlíčková byla totiž sestrou známého architekta Bohumila Hypšmana, který stavěl průmyslové areály v Hostivaři, v Holešovicích i Vysočanech, ale též stavby v Bubenči, Střešovicích i v centru hlavního města. Ulice Hypšmanova, kterou bychom hledali v pražském Šeberově, nese jméno právě po něm. I možná proto Havlíček, jeho synovec, inklinoval k architektuře.
Musel ovšem podstoupit nebezpečnou anabázi na italské frontě během první světové války. Jak známo – hodně lidí se z bojišť už domů nevrátilo. Havlíček to štěstí měl – vystudoval ČVUT, a už ve 20. letech „se jako samostatný architekt uplatnil realizací čtyř řadových domů stavebního družstva důstojníků v Praze-Dejvicích, v Kafkově ulici 23-29,“ uvádí Dvořáková, jež je historičkou umění, a fotograf Rebo. Ve 20. letech Havlíček také navrhl dodnes stávající podobu hraničních orientačních sloupů.
Vila pro známého spisovatele
Otec Karla Honzíka, Jaroslav, byl akademickým malířem. Karel však sám začal brzy inklinovat k designu a architektuře, kterou taktéž vystudoval na pražské ČVUT v meziválečné době. „Se spolužáky Jaroslavem Fragnerem, Vítem Obrtelem a Evženem Linhartem založil tzv. Puristickou čtyřku, neformální architektonické sdružení, s nímž roku 1923 vstoupil do Devětsilu,“ píše Dvořáková s Rebem. Už od svých architektonických začátků byl silně fascinován Le Corbusierem – ostatně tento vliv později uplatnil i při výstavbě žižkovské „kachlíkárny“. S Le Corbusierem si mladí architekti ohledně svého projektu dopisovali.
První Honzíkova samostatná realizace v roce 1927 nebyla „jen tak“. V pražském Podolí navrhoval vilu Františku Langrovi – známému spisovateli, mimo jiné taktéž legionáři z první světové války. Vilu na svažitém pozemku v ulici Nad Cementárnou bychom nalezli i dnes. A autora domu Radost bychom v ní, s trochou domýšlivosti, uměli rozpoznat na první, možná druhou, ne-li třetí dobrou. Nedlouho po této realizaci se seznámil s Havlíčkem a začali spolupracovat. Ačkoliv Honzík sám navrhoval ještě řadu projektů, jeho „největší architektonickou realizací se stala ústřední budova Všeobecného penzijního ústavu v Praze na Žižkově,“ bilancuje Dvořáková s Prokopem Rebo.
Odvážný »Nuselák«
I pro Havlíčka znamenala tato realizace vepsání do historie. Z jeho životopisu však můžeme vyčíst, že hledal megalomanské výzvy, a do dějin architektury, klidně řekněme, že světové, se zapsal dalšími projekty.
„Samostatně provedl jednotné řešení průčelí bloku bytových domů v Praze-Bubenči, v ulici Milady Horákové 72-96 (tzv. Molochov),“ dozvíme se z knihy. V Poděbradech vystavěl tamní sanatorium v ulici 9. května 1. Spolu s Jaroslavem Polívkou pak stejně jako mnozí čeští architekti plánoval přemostění Nuselského údolí, a to velice odvážným návrhem. „Mostní pilíře tvořily dvanáctipatrové obytné domy,“ podotýká Dvořáková a Rebo.
Proslulé kladenské věžáky
Havlíček se i vydatně zabýval urbanismem. Jeho velkým snem byla mimo jiné i přestavba Nového Města pražského, ale i Žižkova, k čemuž nikdy nedošlo. Oproti tomu ve spolupráci s Františkem Bartošem a Vlastiborem Klimešem navrhl obytný komplex-sídliště Labská Kotlina v Hradci Královém.
Sídliště navrhoval ještě v Ostravě a Litvínově. Nejznámější co do sídlištní výstavby jsou pak jeho „věžáky“ v Kladně-Rozdělově. Ty jsou dodnes považované za jedny z nejoriginálnějších sídlištních-panelových staveb, které se vymykaly socialistické architektuře. Ta mu nicméně v mnohém svázala ruce, a řada jeho „odvážnějších“ vizí a návrhů se nikdy neuskutečnila. Ostatně, ani ty, jež spolu s Honzíkem plánoval na Žižkově.
Nový Žižkov?
Dům Radost je patrně nejslavnějším dílem obou architektů. Ti byli ještě za svého života vystaveni nemalému zklamání, které hatilo jejich plány s lokalitou, do níž svou originální funkční stavbu umístili. Všeobecný penzijní ústav, posléze Dům odborových svazů a dnes dům Radost sice je dominantou svého okolí, pomyslným středobodem náměstí Winstona Churchilla. Oba tvůrci doufali, že náměstí bude větší, a že okolí zůstane nezastavěno.
„Vytvořili plán parkových úprav prostranství před hlavním vchodem a regulaci bloků po jeho obvodu. O to více je pobouřil návrh na výstavbu živnostenské školy, dnešní Vysoké školy ekonomické,“ uvádí Dita Dvořáková s Prokopem Rebo. „Architekti proti projektu zahájili kampaň a předložili vlastní urbanistické řešení.“ Plánovali v podstatě fungl novou čtvrť, která by sahala až ke Sladkovského náměstí. Nic naplat. Budova VŠE, ač bývá častým terčem anonymů, kteří v ní nahlašují bomby, jak známo, dodnes stojí a vychovává tisíce ekonomů a jiných odborníků.
Stojí stejně tak, jako činžáky podél Seifertovy ulice, které architekti plánovali zbourat, neboť je považovali za „diskonformní snůšku nejbanálnějších domů“, a nahradit vlastními projekty. Pomýšleli na výstavbu podle „funkcionalistických urbanistických schémat,“ kde by „kromě obytných domů, služeb a mezinárodního hotelu“ stálo i koncertní a kongresové centrum pro 3 000 posluchačů.
Z Honzíkova a Havlíčkova plánu parkových úprav okolo jejich stavby definitivně sešlo, stejně jako z výstavby jejich čtvrti a koncertního centra. To, jak je dnes dobře známo, vznikne na Vltavské. Alespoň, že jedno se jim splnilo – dům Radost o neobvyklém křížovém půdorysu je ze dvou stran obklopen náměstími.
Napadlo by vás, že…
… ač bývá žižkovské „kachlíkárně“ přezdíváno první pražský mrakodrap, její autoři se proti tomuto označení ohradili? „Nešlo naprosto o stavění jakéhosi mrakodrapu en miniatur za každou cenu – nýbrž prostě při zmenšené zastavěné ploše, vyplývající z volného zastavění, bylo nezbytno navrhnouti stavbu o několik pater vyšší, než při obestavění dvorů,“ shodli se ve společném prohlášení. Při práci na projektu „na zakázku“ se totiž nedrželi zadání, které počítalo se čtvercovým půdorysem a obestavěnými dvory, nýbrž vymysleli originální půdorys ve tvaru kříže, jehož navýšili, aby se do něj vešlo požadované množství zaměstnanců.
Pražské kino Přítomnost je jedinečné svým uspořádáním, dispozicí venkovního světla i barem s obsluhou. Nachází se v suterénu Domu Radost. David Zima
