Ještě před 100 lety bychom na parcele, kde dnes dům Radost stojí, nalezli původní žižkovskou plynárnu. „Plyn vyráběný v plynárně od roku 1866 využívaly pro osvětlení Praha, Žižkov a Královské Vinohrady. Od roku 1889 byl Žižkov osvětlován elektřinou. Plynárna fungovala až do 20. let 20. století,“ dozvíme se z webových stránek radnice Prahy 3.
Souběžně s tím vyvěral na povrch fakt, že stávající prostory Všeobecného penzijního ústavu v Praze, který sídlil na Rašínově nábřeží a v Podskalské, přestávají kapacitně stačit. Místo toho, aby vedení ústavu zakoupilo či pronajalo nové prostory, rozhodlo se o nové výstavbě. „Pro stavbu vybralo blok parcel u Rajské zahrady na Žižkově,“ píší Dita Dvořáková a Rudo Prekop v knize Všeobecný penzijní ústav, Dům odborových svazů.
Pravidla? Aby se porušila
Osloveno bylo devět architektů, mezi jejichž návrhy překvapivě zvítězili tehdy velice mladí Josef Havlíček - jemuž bylo v roce 1929 30 let - a o rok mladší Karel Honzík se svou inovativní funkcionalistickou vizí. „Stalo se tak přesto, že Havlíček s Honzíkem jako jediní nerespektovali požadavek Státní regulační komise na stavbu uzavřeného bloku se dvěma vnitřními dvory a jejich budova významně překročila předepsanou výšku stavby, danou platným stavebním řádem,“ uvádí historička umění s fotografem. Jinými slovy přesně v souladu s heslem: Pravidla jsou od toho, aby se porušovala.
Své si řekl i Le Corbusier
A mladým architektům se to vyplatilo, byť návrh „podle Havlíčka u některých činitelů vzbudil přímo prudký odpor. Konzervativní novináři byli pobouřeni moderními formami a výškou zamýšlené novostavby“ a ředitel ústavu o stavbě hovořil jako o „ohavné bedně“.
Co si budeme povídat – funkcionalistická architektura nikdy nelpěla na přílišném estetičnu („dekor byl ve funkcionalistické architektuře zapovězen,“ - uvádí Prekop s Dvořákovou), nýbrž na praktičnosti a účelu. Vzorem jim v tomto ohledu byl proslulý švýcarský architekt Le Corbusier, s nímž si o projektu vyměnili dokonce i pár dopisů. Zmíněné aspekty vytěžili architekti, jimž na výsledném návrhu pomáhal i architektonický matador Josef Zasche, až do sklepa.
Drobné ústupky
A to i přes změny, k nimž museli přikročit, aby pražský magistrát a Státní regulační komise projekt posvětila. Stavbu museli třeba o pár metrů snížit. Také „ve výsledném řešení architekti museli ustoupit od stupňovité kompozice stavebních hmot, která sledovala prudký sklon svahu,“ uvádí autoři knihy. I materiál konstrukce musel projít kompromisním smírem. Architekti požadovali ocel, „jejíž výhody spatřovali ve slabších profilech nosných pilířů, rychlé montáži a snadnosti budoucích přestaveb.
Nakonec museli ustoupit tlaku betonářských firem a přijmout konstrukci ze železového betonu. Podle Karla Honzíka rozhodnutí ovlivnil i „nešťastný osud pražského obchodního domu ARA (u Jungmannova náměstí – pozn. red.), v němž vypukl požár a jehož ocelová konstrukce se zbortila.“ Ocelové měly být též okenní rámy, ale nakonec byly nahrazeny dubovým dřevem. Ale to je jen kosmetický detail, poněvadž co se oken týče – právě díky neobvyklému křížovému půdorysu budovy – jsou maximálně prosvětlené takřka všechny místnosti a kanceláře.
Rychlostí blesku
S ohledem na dnešní stavby zaujme rychlost, s jakou byla tzv. žižkovská „kachlíkárna“ neboli budova s keramickými obklady – v tomto případě žlutobílé a místy světlemodré barvy – postavena. Stavební povolení bylo vydáno 11. března 1932. „Práce začaly 1. dubna a v listopadu téhož roku stála železobetonová konstrukce.“ Suma sumárum – začátkem roku 1934 už budova stála, a to v plném vybavení, včetně strojního zařízení ventilačního, topného, chladícího, elektrického a výtahů. Ty byly nejen osobní, ale třeba i speciální výtah na spisy. „Nejodvážnější a nejzdařilejší novodobá stavba v Praze“ – tak o ní tehdy referoval tisk.
Okna mezi kancelářemi
Pro zhruba 600 úředníků, „jejich počet mohl být zdvojnásoben,“ se naskýtalo téměř 11 tisíc metrů čtverečních kancelářských prostor. Není přitom bez zajímavosti, že ve 30. letech byly „podle demokratického principu, hlásaného vedením, všechny kanceláře bez ohledu na postavení úředníků vybaveny stejným jednoduchým nábytkem,“ uvádí Dvořáková a Prekop s tím, že mezi kancelářemi byla dokonce i okna. To aby vedoucí oddělení mohli pozorovat své podřízené, zda si třeba nečtou denní tisk, nelakují noviny či neklimbají během pracovní doby.
Nebyly to jen kancelářské buňky, s nimiž architekti počítali. Nacházely se zde obchodní prostory i knihovna a nadto také ordinace lékařů či rekreační místnosti. A třeba v suterénu budovy vznikl konferenční sál, který nynější majitelé přebudovali na stylové kino Přítomnost.
Vodovod v zábradlí
A už ve 30. letech byly „k rekreaci zaměstnanců vyhrazeny i dvě dlážděné střešní terasy s jedinečným výhledem na město.“ Veřejnost se na ně může vypravit i dnes a krom neotřelých pohledů na metropoli se podivit třeba nad zábradlím střešních betonových pergol. Pročpak to? „Sloužilo jako vodovod pro případ požáru a k omývání průčelí.“ Jak vidno – Havlíček s Honzíkem mysleli skutečně na vše, tím spíše po zmíněném požáru paláce ARA.
Unikátní klimatizace
Dům byl ve své době ztělesněním modernity a inovativních řešení. Jedním z takových byla například sofistikovaná klimatizace. „Ve všech místnostech se udržovala stálá teplota i stupeň vlhkosti,“ uvádí Dvořáková s Prekopem.
„Velké ventilátory čerpaly venkovní vzduch, který se v létě chladil a vysoušel, v zimě ohříval a vlhčil. Takto připravený vzduch stoupal svislými kanály do pater, kde se rozváděl plechovými rourami pod stropem chodby.“ Teplota se udržovala konstantně na teplotě 20 °C, o níž se starala kotelna, ve které se pálilo uhlí. Popel z něj byl byl automaticky vysáván a vysypáván do přistavených popelářských vozů.
Od ústavu p(r)o Radost
Všeobecný penzijní ústav zanikl s nástupem komunistů – s tím také došlo ke změně jména stavby. Tu nejprve převzala Ústřední národní pojišťovna, aby ji v 50. letech nahradila Ústřední rada odborů, podle níž dům dlouhá léta nesl všem známý název Dům odborových svazů. Ten v roce 2018 koupili Vítězslav Vala s Martinem Loudou, kteří dali budově nový název – Dům Radost. Stejný název, tedy Radost, pak nese i náměstí mezi budovou a stadionem žižkovské Viktorie.
Teď už budete vědět, že...
… se Dům Radost se svými 52 metry stal v době svého vzniku v roce 1934 nejvyšší budovou v Československu – odtud také pochází označení „první pražský mrakodrap“. Pro srovnání: Petřínská rozhledna je vysoká přes 58 metrů. Primát si tehdejší Všeobecný penzijní ústav podržel jen krátce, to když byl v roce 1938 vztyčen tzv. Baťův mrakodrap ve Zlíně, jenž jej se svými 77 metry „přerostl“. Dnes je nejvyšší stavbou brněnská AZ Tower, jejíž střecha dosahuje výšky 111 metrů.
Nové pražské kino - Přítomnost. Je jedinečné svým uspořádáním, dispozicí venkovního světla i barem s obsluhou. David Zima
