14°C
Klausová synagoga je největší synagogou pražského Židovského Města. Své jméno nezískala po bývalém prezidentu Václavu Klausovi, ale po třech menších stavbách, nazývaných „klausy“ – z latinského claustrum = cela, místnost. Ty na místě stávaly od 16. století. V jedné z nich založil legendární stvořitel Golema rabi Löw židovskou školu pro studium Talmudu. Druhá byla modlitebnou a třetí byla určena pro rituální lázeň (mikve) a pro péči o nemocné.
Ničivý oheň
V roce 1689 budovy sice lehly popelem, ale zásluhou představeného Šalamouna Chališe Kohena vznikla do roku 1694 v raně barokním slohu nová, již jediná synagoga stojící dodnes. Původně se jmenovala Nová klausová škola. Šlo o druhou hlavní synagogu Pražské židovské obce a působila zde řada jejích významných rabínů, sloužila také jako modlitebna pražského Pohřebního bratrstva.
Na konci 19. a začátkem 20. století byla upravována. Za okupace bylo vnitřní zařízení zničeno. Dalších rekonstrukcí se dočkala až po 70. letech. Z původní stavby zůstal zachován jen tvar oken a nápisová deska na pilíři, datující vznik synagogy do roku 1694. V hlavní lodi se nachází první část expozice, zabývající se problematikou bohoslužeb všedních dní, šabatu a svátků.
Běh života i typická domácnost
Běžné návštěvníky neznalé židovské víry bude zajímat každodenní život židů. Narození, dosažení dospělosti i sňatek jsou pro judaismus významné příležitosti k plnění náboženských příkazů. Výstava začíná narozením, což je klíčovým momentem, ve kterém je život matky i dítěte v největším nebezpečí. Proto se židé modlí za jejich bezpečí a také používají amulety. Ty obsahují především hebrejské biblické citáty, chránit měly hlavně proti Lilit – první, zavržené ženě Adama, která podle tradice ohrožuje novorozence.
Jeden amulet kimpet-cetl se tradičně věšel nad postel matky nebo do dveří. Týden po narození syna a dva týdny po narození dcery nastává pro matku období očišťování, které trvá třicet tři dny, porodila-li chlapce, nebo šedesát šest dní, narodila-li se jí dívka. Po ukončení stanovené doby podstoupí matka koupel v rituální lázni (mikve) a po ní navštíví synagogu.
Obřízka
Smlouvou obřezání (brit mila) vstupuje židovský chlapec do posvátného vztahu k Bohu a své pospolitosti. Zákrok se provádí buď doma, nebo v synagoze. Podle rabínské tradice se každé obřízky účastní i neviditelný host – prorok Eliáš. Vyhradí se pro něho i pohár a jedno místo na typickém dvoudílném obřízkovém křesle. Na druhém místě pak sedí kmotr, který má za úkol chlapečka během obřadu držet na klíně.
Odříznutí předkožky provádí mohel, zbožný muž s příslušnými lékařskými a rituálními znalostmi. K zákroku slouží speciální oboustranně ostřený nůž s kulatým zakončením čepele. K ošetření ranky se dnes používají moderní léčiva, dříve to byly tradiční hojivé oleje a prášky, které se uchovávaly v různých ozdobných flakónech a dózách. K registrování provedených obřízek vedl mohel knihu obřezaných (sefer nimolim), který je obdobou matriky narození.
Bar micva
K základním náboženským povinnostem otce patří zabezpečení výchovy dětí v duchu judaismu. První kroky dítěte v náboženském životě vede obvykle otec sám, později dítěti umožňuje účast v různých formách židovského školství. V tradiční společnosti se do škol posílali pouze chlapci, dívky se vzdělávaly doma. Důležitým mezníkem je dosažení dospělosti.
Židovský chlapec se za dospělého považuje od třinácti let, dívka od dvanácti. Chlapec se stává bar micva („synem přikázání“), dívka bat micva („dcerou přikázání“). Znamená to, že jsou od té doby plně odpovědni za své chování v náboženské oblasti. Následně se koná společenská událost, spojena s náboženskými rituály.
„Mazal tov!“
Manželství spočívá na vzájemné důvěře a dohodě. Svatbě předchází sepsání svatebních smluv dvojího druhu. Aramejsky psaná listina (ketuba) obsahuje především příslib ženicha, že bude k ženě uctivý a nikdy ji nenechá bez prostředků. V hebrejsky psaném dokumentu (tnam) se stanovuje datum sňatku a rovněž se podrobně vypočítávají vzájemné závazky snoubenců. Sepsání bylo spojeno s veřejnou oslavou. Samotný svatební obřad se koná pod svatebním baldachýnem (chupa).
Symbolizuje budoucí domov manželů. Nevěsta sedmkrát obejde ženicha, čímž začíná první část zasnoubení, ve kterém dá duchovní snoubencům okusit první pohár vína ve společném svazku. Poté navleče ženich nevěstě prsten na ukazováček pravé ruky a pronese prastarou formuli. Poté následuje druhá část sňatek. Zpívá se a novomanželé společně vypijí druhý pohár. Na závěr obřadu rozbije ženich sklenici, na což svatebčané odpovídají zvoláním: „Mazal tov!“ („Mnoho štěstí!“).
Místo odpočinku Židů, kteří žili ve starém Židovském Městě Youtube: Jewish Museum in Prague (Židovské muzeum v Praze)
