Sopko patří ke generaci umělců, kteří na výtvarnou scénu vstoupili v době počínající normalizace. Kulturní uvolnění 60. let zažil jako student a bezprostředně po srpnové okupaci ještě strávil několik měsíců na stipendijních pobytech na Kypru a ve Francii. První samostatnou výstavu měl v pražské Nové síni v létě 1970. Pak ale přišly zákazy, odchod z místa asistenta na akademii a nemožnost vystavovat.
Zatímco umělci o generaci starší našli uplatnění hlavně na poli užité grafiky, pro Sopka a jeho vrstevníky se prostředkem obživy stalo restaurování památek. I když se vlastní tvorbě mohl věnovat prakticky jen o víkendech, o jeho obrazy byl dál zájem, jak mezi sběrateli, tak i odbornou veřejností, o čemž svědčí zastoupení jeho děl ve sbírkách Národní galerie i regionálních galerií. Více příležitostí vystavovat ale dostal až v druhé polovině 80. let.
V čele Akademie
Na pražské AVU Sopko působil od roku 1990, kdy se stal se vedoucím jednoho ze dvou ateliérů malby. V jeho čele pak stál až do roku 2016. V letech 2003 až 2010 současně zastával post rektora školy.
Po dlouhých 15 letech
K vidění bude stovka Sopkových obrazů a několik desítek jeho kreseb a akvarelů z let 1969 až 2021. Pro Sopkovu tvorbu jsou charakteristické výrazné barvy, zájem o lidskou figuru a osobitý smysl pro humor. Víc než čtvrtstoletí Sopko vedl malířský ateliér na pražské akademii a po dvě funkční období zastával funkci rektora školy.
Sopkova poslední velká výstava v Praze se konala před 15 lety v Galerii Rudolfinum. „Mnoho obrazů ze 70. a 80. let tak na Kampě bude vystaveno poprvé po víc než čtvrtstoletí a pro mladší diváky tak dost možná Sopko bude velkým objevem,“ uvedl šéfkurátor Muzea Kampa Jan Skřivánek.
Výstavu Muzeum Kampa pořádá ve spolupráci s Galerií Gema, která Sopka dlouhodobě zastupuje, a spolukurátorkou výstavy je ředitelka galerie Linda K. Sedláková. „Na výstavu si půjčujeme obrazy ze tří desítek soukromých i institucionálních sbírek, a přesto jsme mnoho mimořádných obrazů museli vynechat. Naší snahou je představit Sopkovu tvorbu v reprezentativní výběru, ale zároveň dopřát jednotlivým obrazům prostor, který potřebují,“ uvedla Sedláková.
