Výstavu poničili, její poselství přetrvá. O „rudém století“ vyšla kniha, popisuje komunistické úchylky

20. století patří z hlediska české historie k těm nejsložitějším. Český stát se v té době musel popasovat s řadou změn – přeměna z monarchie v republiku, světové války, nacistický teror. Mimo jiné také vzestup komunistické ideologie, která se v Československu prosadila na téměř půl století. Nebyla to zdaleka veselá léta.

Rudé století

Především o nich je kniha Rudé století, která vychází ze stejnojmenné výstavy. Na pražské Kampě byla instalovaná už na jaře a k vidění je až do konce srpna. Návštěvník výstavy má možnost si na 24 velkých panelech připomenout, jak se žilo za „socíku“. Ony léta si lze připomenout ale i z knihy.

„Největší přínos této publikace je, že se dá využít při výuce moderních československých dějin,“ myslí si historik Jan Kalous, který je jedním z autorů výstavy i publikace. Historie Komunistické strany Československé se totiž začala psát v roce 1921. Tehdy se v obecním domě v Karlíně sešlo několik set delegátů, kteří založili politickou stranu.

Do jisté míry nenápadnou, ale brzy si začala vydobývat své místo na politickém výsluní. V roce 1929 se do čela strany dostal ambiciozní Klement Gottwald, který prosazoval těsnější sepětí se Sovětským svazem. Učenlivost tímto směrem mu nakonec vynesla post nejen ministerského předsedy, ale i prezidenta. Leckdo ví, jaká zvěrstva byla páchána po roce 1948, kdy se komunisté dostali k moci. Kniha má však větší rozsah.

„Stranické úchylky“

Věnuje se například tzv. hledání „nepřátel mezi členy“. Šlo o odhalování a potrestání „nepohodlných“ komunistů. „Podle některých odhalených údajných zrádců byly nazývány různé stranické úchylky,“ dočteme se v knize. „Mezi hlavní patřily trockismus, bucharovština a titoismus (…). Na rozdíl od předválečné doby kauzy československých »úchylkářů« nekončily jejich vyloučením a hanobením – řada z nich byla vězněna, či dokonce fyzicky zlikvidována.“

Největší zvěrstva

„Touto výstavou se nám podařilo veřejnosti připomenout ta největší zvěrstva komunismu. Jelikož ale každá výstava jednou končí a téma by se mělo připomínat neustále, rozhodli jsme se výstavu podpořit vydáním stejnojmenné publikace, která přibližuje dějiny komunistické totality v českých zemích,“ sdělil pro Blesk.cz Jiří Pospíšil, předseda Nadace Jana a Medy Mládkových, která spravuje Museum Kampa.

„Že byla výstava několikrát poničena, ukazuje, jak moc důležité a vnímané toto téma je.“ Pospíšil těmito slovy narážel na skutečnost, že jakýsi neznámý pachatel panely v květnu poničil. „Velmi mě mrzí, že stejně jako při loňské výstavě, připomínající vraždu Milady Horákové, se i letos našli tací, kteří měli potřebu toto dílo zničit. Rozumím tomu, že ne každému se může výstava Rudé století líbit. Chápu i to, když má někdo odlišný pohled na věc. Ale právě respekt k názoru druhých je známkou tolerantní a vyspělé společnosti,“ uvedl tehdy.

Výstava přitom nelákala jen vandaly. „Byl o ni velký zájem jak z řad návštěvníků Prahy, tak i z řad studentů,“ sdělila pražská radní Hana Kordová Marvanová (STAN). „Ukazuje se, jak dobře lze umělecky zaměřené muzeum propojit s připomínáním historie. Za Muzeum paměti XX. století můžu říct, že chceme i v budoucnu připravovat podobně koncipované akce a rozvíjet přemýšlení o totalitní minulosti.“

Příště majáles

Loni se na Kampě objevila výstava o Miladě Horákové. Stalo se tak při příležitosti 70 let od její justiční vraždy. Letos výstava mapovala historii KSČ – a v jejím důsledku vznikla i odborná kniha. Tentýž plán je nabíledni i pro příští rok.

„To bychom se rádi věnovali tématu, které se zdánlivě může zdát odlehčené, ale opravdu jen zdánlivě,“ prozradil pro Blesk.cz historik Petr Blažek. Ten by rád venkovní výstavu a eventuální knihu věnoval pražským majálesům. „Za posledních 30 let si je užilo hodně lidí, ale málokdo ví, jaká tradice byla v předcházejících desetiletích, která ke všemu sahá až do středověku. Tehdy se pořádaly studentské slavnosti. Jde o téma, které není jen politické, ale i kulturní.“