Přijít v současné době s originální výstavou, není snadný závazek. Do jisté míry už vše bylo viděné, vše ukázané, vše vystavené. Výjimky, které překvapí, se však přece jen najdou. Výstava v galerii Kvalitář totiž nadchne nejen ty, kteří se zajímají o soudobé umění, ale především také zájemce o nejstarší etapu dějin planety Země. Však už překlad jejího latinského názvu, který zní Aetas praehistorica napoví, že se zabývá pravěkem.
Nejstarší etapy planety
„Výstava je rozfázovaná do tří etap geologického času,“ prozradil Blesku Jan Dotřel, který je jak jedním z celkem 9 vystavujících autorů, tak také společně s Jozefem Mrvou mladším i kurátorem. „Ve snaze o propojení umění a vědy pojednává o vzniku planety Země, v jejíchž prvopočátcích za brutálních přírodních podmínek začal vznikat život. Poslední etapou je pak vznik lidstva.“
S chronologickým rozčleněním tří etap výstavy pak souvisí i tematická „přehlídka“ tří místností, z jejíchž prostor se galerie skládá. V každé z nich jsou vystaveny buď pozůstkatky z dávné minulosti, nebo soudobá umělecká díla odkazující na prehisotrii. Jednotím prvkem celé výstavy jsou pak fotografie právě Jana Dotřela – jsou to modely prvků v přírodním prostředí, a pak především fotografické rekonstrukce prehistorických krajin a přírodních podmínek.
Jde o tři velkoformátové fotografické koláže. „Reálnými snímky jsem se snažil vytvořit, jak Země nejspíše před miliony let vypadala. V Hadaiku neboli nejstarším období vývoje země víme, že dominantním prvkem byl oheň, láva, z nebe k zemi slétávaly meteority. Tyto efekty jsem na reálné krajině dotvářel benzínem, petardami či dýmovnicemi. V archaiku na Zemi vznikal život, takže jsem fotografoval v kaolinovém dolu u Kaznějova pustou jílovou krajinu s vodou, v níž život vznikal. V poslední etapě – kenozoiku, na Zemi vznikal lidský život. Jde tudíž o krajinu, kdy primáti začali slézat ze stromů a stěhovali se do stepí a jeskyň,“ přiblížil Dotřel.
Dokonalý meteorit a „filmová“ relikvie
Projdeme-li si výstavu chronologicky, první k prohlédnutí je pochopitelně místnost věnovaná vzniku Země. Už tam lze narazit na učiněné unikáty. Jedním z nich je sférický meteorit, který se zachoval v podobě téměř dokonale tvarované koule, „což při pádu do atmosféry a zejména po dopadu do země nebývá obvyklé,“ přiblížil Dotřel. Jde o exponát ze sbírky honorárního konzula monackého knížectví a zároveň sběratele umění Oldřicha Uttendorfského.
Z té rovněž pochází další rarita výstavy. Jde o dráp patrně nejznámějšího dinosaura, jaký kdy žil. „Náleží tyranosauru rexovi,“ přibližuje Dotřel. Byť na pohled vzbuzuje patřičnou úctu, zmýlená v jeho případě platí. Není totiž pravý. „Jde o filmovou rekvizitu z tvrzené gumy, která byla užita ve filmu Jurský park,“ usmívá se kurátor. „To ji nečiní o nic méně atraktivní. Spíše naopak. Dochované autentické drápy tyranosaura rexe lze porůznu sehnat za desetitisíce korun. Tato filmová rekvizita má sběratelskou hodnotu o něco vyšší.“
Uměleckou složku v této místnosti zastupují především obrazy absolventa pražské AVU Adama Kašpara. Ten se na nich věnuje fenoménu vzniku hornin. Málokdo asi ví, že nejstarší dosud dochovanou horninou je zirkon. Právě ten je na jednom z obrazů zvěčněn. Stáří zirkonu bývá přitom odhadováno na více než 4 miliard let.
Kus vejce. I s dinosaurem!
Druhá místnost je věnovaná vzniku života na Zemi. Bavíme se o období starém 2 až 4 miliardy let, k němuž vedl spletitý vývoj. „Víme, že život je založený především na kyslíku, dusíku, vodíku a uhlíku,“ vysvětluje Dotřel, a s důrazem na posledně jmenovaný prvek poukazuje na obraz Milana Housera. „Jde o černou kruhovou malbu, která byla vytvořena za pomocí několika kilogramů koncentrovaného uhlíku, který je zároveň nositelem bílkovin i DNA. „Je to právě všestranný uhlík, který dokáže nést ultimátum vlastnosti života: schopnost se replikovat a vyvíjet.“
Exkluzivním exponátem výstavy pak je fosílie stromatolitu čili zkamenělou podmořskou sinici. Jedná se o jednu z vůbec nejstarších dochovaných zkamenělin. „Některé stromatolity, kterými můžeme rozumět hlízovité vrstvy mikroorganismů, jsou živé dodnes,“ podotýká kurátor. Konkrétně vystavený kousek si vzalo na paškál duo umělců; Josef Tomšej a Jakub Berdych Karpelis, které vytvořo jedinečnou skulpturu. „Poněvadž stromatolity na počátku existence planety začaly vytvářet kyslík, umělci ji uložili symbolicky na kyslíkové bombě do pomyslného skleněného relikviáře.“
Opravdovou perlou místnosti, a nejspíše celé výstavy, jsou kosterní pozůstatky prastarých živočichů. Zvláště jeden z nich, rovněž ze sbírky Otto Uttendorfského, představuje doslovnou senzaci. „Jde o fragment dinosauřího vejce, který jsme nechali opakovaně podrobit tomografii,“ svěřil se Dotřel. Ve výsledky, které vyšetření ukázalo, se kurátoři neodvažovali doufat. „Odhalili jsme, že zkamenělé vejce obsahuje pozůstatky kostřičky nenarozeného dinosaura, nejspíše nějakého plazovitého. Jsou vidět žebra a obratle.“
Kel chlupatého chobotnatce
Poslední ze tří částí expozic je věnovaná vzniku lidstva neboli kenozoiku, jež je staré zhruba více než 60 milionů let. Jde o období, kdy se od sebe na Zemi začaly dělit kontinenty, a ke slovu se po dinosaurech dostávali savci – mezi jinými taktéž primáti, z nichž se vyvinul člověk. Právě ten je ten je ve výstavě zastoupen autentickou zkamenělinou lidoopa.
Nezastupitelné zastoupení v této části má například obraz světoznámého malíře Zdeňka Buriana Homo Ergaster. „Burianových obrazů se pochopitelně dochovalo mnoho. Instituce je ale pro jejich hodnotnost nerady půjčují,“ svěřil se Dotřel. V tomto případě udělal soukromý sběratel výjimku. „Stálo nás to velké úsilí, ale jde o jeden ze zlatých hřebů poslední část expozice.“
V ní lze mimo jiné spatřit například sochu šperkařky Evy Eisler, která odkazuje na fenomén sošek Venuší. „Ve své době před miliony let šlo o první figurální zobrazení ženské postavy, které sice nezobrazovaly tvář, nýbrž atributy ženství, jako jsou prsa nebo široká pánev,“ upomíná Dotřel například ryze českou Věstonickou Venuši.
Tolik k uměleckým příspěvkům, ještě jedna autentická „drobnost“ však zájemcovu oku neunikne. Je jím mamutí kel. „Pochází pravděpodobně od mamutího mláděte. Ostatně, mamutích klů se dochovalo značné množství, ale tento je, snad i díky stáří daného mamuta, ve velmi dobrém stavu, detailně zachovalý,“ uzavírá Dotřel. A to je přitom „jen“ ochutnávka. K vidění je toho, jak se můžete přesvědčit v galerii, mnohem více.
Kde: Galerie Kvalitář, Senovážné náměstí 17 - Praha 1.
Kdy: Do 12. února, Po - Čt: 10:00 – 18:00, Pá: 10:00 – 16:00.
Vstupné: Volné.
Takto vypadá výstava v galerii Kvalitář. David Zima
