Velkolepá expozice je zatím nejucelenějším souborem Gebauerových prací. Kromě jeho figur, které budou návštěvníci znát z veřejného prostoru, jsou tu k vidění i sochy z dob, kdy studoval na střední průmyslové škole kamenické a sochařské v Hořicích, které nikdy dříve vystavené nebyly.
Obecní sochař
Kurt Gebauer často sám sebe s lehkou nadsázkou nazývá obecním sochařem. „Ono je to vcelku vystihující pojmenování. Vždyť Kurt už 60 let kultivuje veřejný prostor,“ vysvětluje kurátor výstavy Michal Novotný a pokračuje: „Jeho zvláštní pojetí figurace nejednou zmátlo politické cenzory minulého režimu. Možná i proto, že se nebál dělat zakázky, které druzí odmítali.“ A s tím souhlasí i samotný Kurt, který dohlížel na přípravy výstavy: „Michal má pravdu, s oblibou jsem dělával dětská hřiště. Třeba to na sídlišti Dědina, na kterém lezou děti po rozteklých a šklebících se kamenných hlavách, mám opravdu moc rád,“ říká s úsměvem autor.
Jeho „Obludy“, jak dětské prolézačky autor pojmenoval, jsou doslovnou parodií vysokých funkcionářů minulého režimu. Gebauera za toto dílo režim nestíhal, dokonce by materiál na výrobu zaplacen z peněz na výstavbu sídliště Dědina. „Důvodů, proč Kurt Gebauer nebyl nikdy kvůli svým dílům stíhán režimem je zřejmě hned několik. Přestože svými díly otevřeně kritizoval minulý režim, bylo to pro tehdejší cenzory natolik neuchopitelné, že ho zkrátka nechali být,“ řekl kurátor Novotný.
Létající sochy a vycpaná zvířata
Pikantní je, že umělec má se svými díly zásadní problém a nemúže vystavovat úplně všude, kde by chtěl: „Víte, pro moje výtvory skoro žádná galerie v České republice není moc vhodná. Oni se tam totiž větsinou nevejdou,“ směje se Gebauer.
Opakujícím se motivem v Gebauerově tvorbě jsou vycpaná zvířata. Jako příklad Gebauer jmenuje exponát s názvem „Cílevědomý bulteriér“. „Původně to byla jen studie pro kamennou sochu. Když jsem to udělal, tak jsem si vlastně uvědomil, že ten vycpaný model daleko lépe zdůrazňuje normalizační alegorii měkkého obtloustlého psa, který slepě následuje rukavici kymácející se na řetězu před jeho hlavou,“ vypráví autor.
Výstava má i lehce edukativní rozměr. „Jednou jsem dělal pro Brno bronzový odlitek Mozartovy hlavy. A pan kurátor mě přesvědčil, jestli bych sem nemohl dát tu formu, podle které se to vylévalo. Ta byla samozřejmě rozmlácená na tisíc kousků, ale můj šikovný syn je všechny slepil a tak tu teď může být. Měla by především sloužit začínajícím sochařům jako jakýsi návod nebo mustr. Můžou si ji osahat a třeba je to v jejich tvorbě posune dál,“ uzavírá Kurt Gebauer.
Další výstavy
Gebauerova výstava je jednou ze čtyř dalších výstav, kterými Národní galerie zahajuje novou sezónu. K vidění jsou díla Stanislava Kolíbala z Benátského bienále a díla, k nimž české výtvarníky inspiroval E. A. Poe. Čtvrtou novinkou je výstava věnovaná pražským brutalistním stavbám.
Kdy: Od 6. 3. do 27. 9., úterý–neděle: 10–18 hodin, středa: 10–20 hodin
Kde: Veletržní palác, Dukelských hrdinů 47, Praha 7
Za kolik: 150/80 korun
