Autoři měli na uskutečnění neobvyklé a jedinečné výstavy zhruba tři týdny. Tehdy se totiž dozvěděli, že pro její účely mohou využít rohový dům v Revoluční ulici, který vlastní společnost RSJ a hodlá jej zbourat. „Tím, že dům je určen k demolici, a je nyní prázdný, dostali jsme jej pro účely výstavy od RSJ takřka celý k dispozici,“ oceňuje kurátor Čestmír Suška. Jedinečnost výstavy tak spočívá nejen v exponátech, které jsou k vidění (mnohdy i poprvé), ale i v možnosti návštěvy míst, která zanedlouho přestanou existovat.

Čtyři patra uměleckých reflexí minulých let

Návštěvníkovi se po vstupu do Pop-up galerie otevřou rovná čtyři patra včetně přízemí, která jsou napěchovaná nejrůznějšími uměleckými díly od starších i mladších autorů, kteří tvoří od roku 1989 dodnes. Většinou se jedná o dobové umělecké výpovědi, které nevybíravým způsobem komentovaly to, co se u nás dělo. „Objevují se zde věci, které zrcadlí aspekty nově nabyté svobody,“ uvádí kurátor Radek Wohlmuth.

Ten klade za konkrétní příklad třeba obrazy Radka Mackeho z roku 1999, na kterých jsou zvěčněni ve stylu ruských svatých ikon hokejisté Dominik Hašek a Jaromír Jágr. „Vystihuje to fenomén, který se zrodil s vítězstvím našich hokejistů na olympijských hrách v Naganu, kdy začali sportovci být takřka zbožšťováni,“ uvádí Wohlmuth. Tematických spojení s konkrétními událostmi na výstavě nalezneme více a pro mnohé se bude jednat o zajímavou procházku napříč nostalgií 90. i pozdějších let.
Video
délka: 02:45

Socha ženy s fousy, multikulturní problematika, putování uprchlíka do České republiky i hajlující pamětní deska - to vše a mnohem více lze vidět na výstavě Revoluční 30: 30 let svobody na vlastní kůži. David Zima

„Třeba expozice Františka Janouška vrací návštěvníka do dětského pokojíku z 90. let, kdy si mládež polepovala zdi různými plakáty z bravíčka,“ uvádí kurátor nad tkanými podobiznami různých osobností světového i českého showbyznysu, mezi kterými nechybí Karel Gott či Beatles. Vojtěch Herálek pro změnu svými „orientálními“ obrazy vystihuje dobový kýč multikulturalismu, v rámci kterého se v Čechách po revoluci rozvinuly asijské večerky a bistra.

Sousedé odnaproti

Že nejen autoři, ale i kurátoři měli při situování výstavy smysl pro humor, dokládá několik úsměvných expozicí. V jednom z koutků výstavy jsou totiž hned u sebe vystavené objekty ztvárňující bývalé prezidenty Václava Havla a Václava Klause. Ten se „šklebí“ z fotografií Jiřího Davida z cyklu Skryté tváře, zatímco Havlův portrét člověk najde coby „výplň“ popelníku v umělecké instalaci Milana Mikulaštíka Power Play. Nad ním se skví nápis: „A vy jste kdo?“ – Václav Klaus - který do jisté míry ilustruje jeho osobní vztah k prvnímu českému prezidentovi.

Z cyklu Skryté tváře uznávaného výtvarníka Jiřího Davida.
Z cyklu Skryté tváře uznávaného výtvarníka Jiřího Davida.
Autor: David Zima

Jelikož je výstava situovaná do vyklizené budovy, ve které dlouhá léta fungovaly kanceláře, některé z původních dekorací či zařízení v ní kurátoři nechali. Tak se může stát, že návštěvník přijde k původní velkoplošné nástěnné malbě, která znázorňuje bohatý newyorský Wallstreet, zatímco pod ní „postává“ několik papírových bezdomovců. Ty lze potkat na více místech. „Jedná se o kresby skutečně reálných bezdomovců, které kreslil František Novák na papundeklový papír, protože právě na takovém spí,“ uvedl Wohlmuth s tím, že bezdomovectví je další z aspektů, které se rozvinuly po revoluci.

Hajlování i vztyčený prostředníček

Nejvíce vystavených děl má tendence vyjadřovat se k politické scéně. Za jeden z „highlightů“ výstavy považuje kurátor instalaci Není co slavit Romana Týce z roku 2009. Veřejnosti je totiž prezentovaná vůbec podruhé. Jedná se o parafráze na pamětní desku z Národní třídy, která upomíná na listopadové události 1989. Akorát že Týc místo rukou symbolizujících vítězná „véčka“ vyhotovil ruce „hajlující a fuckující“ – obě uvedena daty 17. listopadu 1939, respektive 2009.

„Jde o nástin toho, jaká byla v těch zmíněných letech atmosféra,“ uvádí instalaci na pravou míru Wohlmuth. „Zatímco v roce 1939 jsme byli pod nacistickou okupací, v roce 2009 se pro změnu vztyčený prostředníček stal určitým gestem roku,“ uvádí v poukaz na tehdejšího premiéra Mirka Topolánka (ODS) či na Karla Gotta, který ten rok obdržel vyznamenání z rukou Václava Klause, načež se v televizi nezdráhal ono gesto použít.
Dílo Romana Týce nazvané: Není co slavit. Dva motivy upomínají na konkrétní dobu výstižnými gesty, které tehdy byly nebo musely být in. Před 10 lety nicméně vzbudilo značné pohoršení.
Dílo Romana Týce nazvané: Není co slavit. Dva motivy upomínají na konkrétní dobu výstižnými gesty, které tehdy byly nebo musely být in. Před 10 lety nicméně vzbudilo značné pohoršení.
Autor: David Zima

Značnou kontroverzi také kdysi vyvolaly výstavy umělecké skupiny Pode Bal nazvané Malík urvi. Jde o soubor portrétních fotografií veřejně činných osobností, které před revolucí aktivně spolupracovali s StB a s komunistickou mocí. „Vybírali jsme osobnosti, které jsou činné dodnes, například Vojtěch Filip, který je poslancem, Karel Srp, který obdržel od prezidenta vyznamenání, nebo sociálnědemokratický politik Zdeněk Škromach,“ uvádí Wohlmuth.

Kuk do klína

Fenoménem, který rovněž k porelovuční době neodmyslitelně patří, je nahota, pornografie a rozvoj sexuálního průmyslu. Hanbatými motivy je vyplněna celá jedna místnost. Místy to jsou syrové pohledy opravdu pro otrlé. „Lenka Klodová vytvořila koláže nahých slečen s vystřiženými šatičkami, jako v případě dětských panenek,“ uvádí k obrazům, které na vystřižených fotografiích dívek nenechávají píď nezakrytého místa. Erika Bornová nahotu vystihla pro změnu v podobě spoře oděných sošek.

Některé koláže Lenky Klodové neponechávají fantazii příliš prostoru.
Některé koláže Lenky Klodové neponechávají fantazii příliš prostoru.
Autor: David Zima

Z ostudy trenýrky

Z celkem 30 přizvaných významných uměleckých osobností zaujímá na výstavě Revoluční 30: 30 let svobody na vlastní kůži své místo také známá skupina Ztohoven. A to konkrétně dílem nazvaným Decentralizace moci, kterým není nic než jeden z 1152 rozstříhaných fragmentů prezidentské standardy, kterou členové skupiny v roce 2016 nahradili rudými trenýrkami nad Pražským hradem. Fragment bude vystaven na plátěném podkladě.  

Unikátem výstavy je jeden z fragmentů prezidentské standarty, kterou členové skupiny Ztohoven nahradily rudými trenýrkami.
Unikátem výstavy je jeden z fragmentů prezidentské standarty, kterou členové skupiny Ztohoven nahradily rudými trenýrkami.
Autor: David Zima

Vše zlé je k něčemu dobré

„Nelze si nevšimnout, že spousta vystavených předmětů se vyjadřuje nelichotivě k tomu, co se u nás dělo a děje. Je ale nutné si uvědomit, že také díky tomu mohli vystavující umělci tvořit svá díla,“ vysvětluje Wohlmuth. „Má-li mít tato výstava nějaké poselství, mělo by být takové, že i to, co na jeden pohled není úplně pozitivní, nemusí vést jen k negativním věcem, poněvadž pád komunismu nejen, že umožnil návrat k demokracii, ale také návrat ke svobodné umělecké tvorbě, která se třeba k politické scéně může svobodně vyjadřovat,“ uzavřel pro Blesk.cz Wohlmuth.

Kde: Pop-up galerie, Revoluční 30, Praha 1.
Kdy: Do 24. listopadu, otevřeno každý den od 14:00 do 19:00.
Vstupné: Dobrovolné, doporučená cena činí 30,- Kč.

Fotogalerie
51 fotografií

Podívejte se, jak vypadalo cestování před revolucí