Obrazy Stanislava Kolíbala si pro svou vůbec první veřejnou výstavu nazvanou Řád forem a formy existence nevybrala Sophistica Gallery náhodně. Zástupce galerie Lukáš Filip Šabo totiž prozradil, že se galerie, která dosud fungovala čistě privátně a koncem října se „otevřela světu“, hodlá věnovat především geometrickému umění a konstruktivismu. „Těžko bychom si představili vhodnějšího umělce, kým bychom mohli začít,“ vysvětlil Šabo.
Kolíbal se v těchto uměleckých oblastech těší mezinárodnímu renomé. Zástupce galerie ho dokonce společně s Milanem Grygarem (93) staví na absolutní vrchol současné umělecké konceptuální tvorby. „Velkou roli v uspořádání této výstavy však hraje i to, že ve svém vlastnictví máme řadu Kolíbalových děl,“ dodal Šabo na vysvětlenou s tím, že současná výstava je poctou jeho dílu.
Desítky let neviděná plátna
V minimalistických prostorách galerie, která do jisté míry navozuje atmosféru útulného prosvětleného obýváčku, je vystaveno celkem 12 Kolíbalových děl, obrazů, kreseb či trojrozměrných objektů. „Snažili jsme se vystihnout každou tvůrčí etapu Kolíbalovy tvorby, ale nejvíce dominují obrazy ze 70. let,“ sdělil Šabo.
Z té doby, konkrétně z roku 1973, pochází také patrně dvě nejzajímavější díla. Ani ne tak svým jednoduchým geometrickým provedením, jako svým příběhem. „Jedná se o dvě velkoformátová plátna, které autor poslal původně jako materiální podporu malíři Achille Perillimu (92) do Itálie, který na tom byl tehdy finančně velmi špatně. Obrazy následně prodal,“ líčí Šabo.
Zcela původně šlo o cyklus čtyř pláten, která byla naposledy k vidění na výstavě v Itálii v roce 1975. Od té doby skončila v soukromých sbírkách a paradoxně v České republice, v domovině jejich strůjce, nebyla nikdy k vidění. Až doteď. Dva obrazy z čtyřdílného cyklu zakoupila před časem Sophistica Gallery. „Zbylé dva obrazy se nacházejí u soukromého sběratele ve Vídni,“ prozradil zástupce galerie.
Příště sochy a plastiky
Všechna vystavená díla by měla mít hodnotu přesahující sedm milionů korun. Tři z nich, konkrétně se jedná o akvarely, jsou dokonce na prodej. „Tam se ale cena pohybuje v řádech desítek tisíc,“ vypovídá Šabo. Ten se rovněž zmínil i o tom, že by galerie v poctě Kolíbalova díla ráda pokračovala i příští rok. Tentokrát by došlo na představení jeho sochařského umu, i když Šabo prozradil, že ve svých sbírkách má galerie ještě jiné Kolíbalovy obrazy, na které se nyní nedostalo. Třeba příště.
Kdo je Stanislav Kolíbal
Rodák z Orlové inklinoval k umělecké tvorbě ve velmi útlém věku. Jeho rané výtvory se na výstavách objevovaly ještě za protektorátních let. Po válce se přestěhoval do Prahy, kde vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou, a svůj všestranný talent začal uplatňovat především v sochařství.
Komorní pražská galerie Sophistica Gallery otevřela své prostory veřejnosti koncem letošního října, a to konkrétně výstavou díla Stanislava Kolíbala. David Zima
Vrcholnými v jeho tvorbě jsou 60. léta, kdy přechází k abstraktní geometrické formě, která často lavírovala mezi nestabilitou, křehkostí a labilitou. Za účast na výstavě v Miláně komunistický režim zakázal Kolíbalovi v 70. letech vystavovat v Československu, ačkoliv v zahraničí si jeho tvorby vážili i v proslulém Guggenheimově muzeu či v Japonsku.
Vystavovat nesměl do roku 1988 – dílem i proto, že ač sám pocházel z chudých poměrů, nikdy se horlivě nehlásil ke komunistickému přesvědčení. Po sametové revoluci doznal zasloužených poct. Směl působit na Akademii výtvarných umění, také v roce 2005 obdržel z rukou prezidenta Václava Klause Medaili Za zásluhy v oblasti umění. Pražané jeho uměleckou práci znají například z provedení opěrných zdí Nuselského mostu anebo z rozvětveného cihlového Památníku zahájení rozhlasového vysílání, který se nachází na okraji Kbel v Mladoboleslavské ulici.
Kde: Sophistica Gallery, Salvátorská 6, Praha 1.
Kdy: Do 22. listopadu 2019, od úterý do pátku otevřeno 13–18 hodin.
Vstupné: Žádné.
