Hlavní město se už od roku 1842 zabývalo otázkou výstavby nových kasáren, protože ty stávající už Praze a jejímu okolí nepostačovaly, byly nevyhovující. Pro výstavbu byla zvolena obec Karlín, která ve druhé polovině 19. století zažívala nebývalý rozvoj. „V té době vznikalo Masarykovo nádraží i Negrelliho viadukt,“ zmiňuje historik Pavel Heřmánek další dvě velkolepé stavby v okolí.

„Není bez zajímavosti, že na všech těchto stavbách se podílela firma bratří Kleinů a především Vojtěch Lanna starší (†60). Zemina vytěžená kvůli stavbě kasáren se svážela právě na nádraží,“ upozorňuje historik. Stavba byla dokončena v roce 1851, nesla pojmenování Ferdinandova kasárna podle tehdy vládnoucího českého krále a rakouského císaře Ferdinanda V. Dobrotivého (†82).

Ach ten zápach…

Ve své době se jednalo o největší a přirozeně také nejmodernější vojenskou stavbu v Praze a jejím okolí. Původně se počítalo, že by mohla sloužit až pro 2 000 vojáků. Heřmánek nicméně prozradil, že v průběhu let její využití kolísalo. „Za první republiky se počet vojáků ustálil na čísle přibližně 1 300 mužů,“ uvádí. K tomu lze ještě připočíst důstojnictvo a také několik desítek koní, kteří byli ustájeni ve stájích. Ty postupem času nahradily garáže, místo nichž dnes slouží koncertní prostor.

Až ve druhé polovině 19. století pětipatrová budova kasáren splynula se svým okolím podle toho, jak se Karlín zastavoval a osidloval. Pozornému zraku neunikne, že většina původních stavení v karlínském centru je stavěna v téměř totožném stylu i výšce jako kasárny. Ty jsou díky tomu dodnes nepříliš nápadné. „Byla to víceméně pevnost, která působila jednoduchým dojmem,“ líčí historik.

Kdysi zanedbaný prostor pozměnila iniciativa několika nadšenců v nevšední prostory, kde to žije kulturním životem - výstavy, koncerty, promítání film, různé besedy apod.
Kdysi zanedbaný prostor pozměnila iniciativa několika nadšenců v nevšední prostory, kde to žije kulturním životem - výstavy, koncerty, promítání film, různé besedy apod.
Autor: Dorota Velek

S prvními obyvateli v blízkosti kasáren se také pojí první obtíže soužití mezi místními a vojáky. Ne že by snad hýřili po nocích v podnicích nechvalné pověsti a dělali randál. Důvod byl prostší a dnes spíše k pousmání. Smrádek ze záchodků. „Byly zbudovány na nárožích čtvercového stavení, a to ke všemu směrem do ulic. Po desetiletí si Karlínská obec stěžovala na to, že obyvatelé vidí, jak vojáci vykonávají potřebu. Ta navíc časem začala nepříjemně zapáchat,“ vysvětluje Heřmánek. Nejhorší to prý bylo v létě. Na vině byla i nedostatečná kapacita žumpy. Teprve v roce 1908 byly toalety situovány směrem na nádvoří.

Od jednoho jména k druhému

Ferdinandova kasárna dosloužila se vznikem nezávislé Československé republiky. Ovšemže jen podle jména. Za první republiky totiž budova nesla jméno Karlínská kasárna Jana Žižky z Trocnova. V té době byl v kasárnách situován 1. československý pěší pluk, který dal jméno i ulici, ve které se nachází – Prvního pluku. Pojmenování je víceznačné. 1. čs. pluk totiž vznikl v roce 1920 sloučením dvou dřívějších pluků. Jedním z nich byl 1. čs. střelecký pluk „Mistra Jana Husi“, tedy prvně vzniklá legionářská jednotka v Rusku z dob 1. světové války.

S nástupem nacismu kasárna opět měnila své jméno. Během období protektorátu se o ni hovořilo jako o Hinderburgově kasárně, pojmenované po německém maršálovi a později prezidentovi Paulu von Hindenburgovi (†86). Po skončení války se název ustálil na dnes užívané Karlínské kasárny.

Vojenský přepych

Jak už bylo řečeno, v době výstavby byly kasárny největší a nejmodernější v celé Praze. „Fungovala zde podkovářská škola, vojáci měli k dispozici také umývárnu a plovárnu,“ uvádí Heřmánek. Tu si podle něho pochvalovali zejména němečtí vojáci, kteří kasárna obsadili v roce 1939. Bazén je mimochodem do dnešních dnů zachovaný, i když je prázdný. Také zde byla vojenská hudební škola spolu se zkušebním sálem, ve kterém dnes funguje kino. Zapomínat ani nelze na kantýnu.

V těchto místech bývaly sprchy, kam se vojáci docházeli umýt.
V těchto místech bývaly sprchy, kam se vojáci docházeli umýt.
Autor: Dorota Velek

„Stavba je hodnotná tím, že jde o původní zachovalou pozdně klasicistní budovu, což je unikum. I navzdor místy necitlivým stavebním úpravám, které byly provedeny především za dob komunismu,“ uvádí historik. Tím míní především změny uvnitř budovy kasáren, kam veřejnost běžně nesmí. Smí ale na dvorek, kde je umístěna venkovní výstava o historii Karlínských kasáren, na jejímž znění se podílel právě Pavel Heřmánek.

Co bude s budovou dál?

Poslední noha vojáka opustila kasárny v roce 2013. Od té doby prostor pustne dodnes a řeší se jeho budoucnost. Ministerstvo obrany jej dříve hodlalo prodat, dnes jej má ve správě Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Zvažovalo se využití kasáren pro potřeby magistrátu či jiných státních institucí. Ze všeho zatím nicméně sešlo. Do užívání budovy a její případné rekonstrukce se podepisuje také její status kulturní památky, který byl vyhlášen v roce 1958.

Že by ale Karlínská kasárna zela prázdnotou a nic se na ní nedělo, není tak úplně pravda. Na jejím nádvoří a v její tzv. vedlejší budově totiž dennodenně pučí kulturní život, který má od roku 2017 na svědomí nezisková organizace Pražské centrum. Ta zde provozuje čtyři pohostinská zařízení včetně nejrůznějších koncertů, výstav a jiného volnočasového programu. Smlouva o tomto využívání neobyčejného prostoru nicméně organizaci vyprší v březnu 2020. Zda i poté zůstane kasárna částečně zpřístupněna tak jako dnes, je otázkou.

Fotogalerie
73 fotografií