4°C
Alespoň takto ji vnímá přímo Zlamal. „Je to v podstatě dialog mých prací s výtvory pana Aléna Diviše,“ vysvětlil. „I když nás odděluje několik desetiletí, protože pan Diviš se narodil v roce 1900 a zemřel v roce 1956, přesto máme mnohé společné, ať už je to zájem o kresbu, o malbu, o využití černobílých motivů nebo společný zájem o člověka a jeho místu v umění.“
A vskutku. Když člověk prochází prostory výstavy, které se rozprostírají po třech místnostech, má pocit, jako by si prohlížel malby a kresby od jednoho autora, které leda odděluje čas podepsaný na tvůrčím procesu. Není mnoho z těch, které by se vymykaly. Celkem je k vidění přes 40 obrazů různých formátů a technik, přičemž více než 30 namaloval Zlamal, rodák ze Šternberku.
Napříč škálou motivů a témat
Josef Zlamal není v české výtvarné scéně úplně neznámé jméno. Své renomé nadaného zástupce nejmladší malířské generace si vydobyl černobílými mýtickými obrazy, které se vyznačují originální tematikou a složitostí provedení.
„Nejraději maluji na ruční papír ze 100 % bavlny, který má podobné vlastnosti jako plátno,“ uvedl. Svůj styl vytyčuje na rozmezí malby a kresby, výsledný efekt pak dociluje vymýváním, díky čemuž obrysy zobrazovaných motivů, například postav, nabývají na působivé „rozpitosti“ a části motivů zůstávají víceméně jen naznačené. Co se témat týče, nejvíce se pohybuje v mytologii, především té křesťanské.
„Velkou inspirací je mi Bible, ale to nikoliv z hlediska víry, nýbrž coby nadčasový příběh s originálními motivy,“ dodává na vysvětlenou. Mezi jeho obrazy se tak vyskytují takové, které nesou název Genesis, Svatý Jiří a drak nebo Poslední soud. Posledně jmenovaný přitom nápadně evokuje tvorbu Hieronyma Bosche. „Nemohu zapřít, že bych nebyl inspirován starými autory, a to včetně Bosche, ke kterému mám blízký vztah,“ uvádí autor, v jehož stylu se promítá také expresionismus či černobílý „stínový“ svět filmů žánru film-noir.
Zapomenutý reprezentant silné generace
Možná paradoxně méně známějším je na výstavě Alén Diviš, současník zvučných jmen jako Toyen, František Kupka nebo Josef Čapek. „Jedná o pozoruhodnou osobnost českého umění, která prožila dramatický životní příběh, a nakonec dožila v ústraní na kraji společnosti, v zapomnění, které ji doprovází dodnes,“ vysvětlil Andrej Boloňský, galerista Galerie U Betlémské kaple.
Jeho obrazy, podobně jako ty Zlamalovy, působí ponuře, depresivně, potemněle. „Během druhé světové války byl vězněn ve Francii, posléze v Africe ještě během války onemocněl cholerou,“ přibližuje Boloňský. Jeho nejslavnější a nejplodnější období nastává ve 40. a později v 50. letech, obzvláště mezi koncem druhé světové války a nástupem komunismu. „Po roce 1948 už se komunistickému režimu jeho tvorba nezdála. Knižně vyšly pouze ilustrace k Erbenově Kytici v roce 1952.“
V Galerii U Betlésmké kaple budou výtvory mladého nadaného umělce Josefa Zlamala vést umělecký dialog s dávno zesnulým malířským velikánem Alénem Divišem. Výstava potrvá do 1. září. David Zima
Návštěvníkovi se na výstavě představí právě Divišovy ilustrace, které chystal jak pro Kytici, tak například pro tvorbu amerického romanopisce a básníka Edgara Allana Poea, která se vyznačovala hororovými tématy. Tedy něčím, co muselo být Divišovi blízké. Zastoupení má na výstavě však i jiná perlička. Jak Boloňský prozradil, je to obraz Večerní koupání, který si do svého domu kdysi pořídil Josef Kemr.
Malované »klenoty« na prodej
Mnohé zájemce o kvalitní umění jistě potěší, že výstava je prodejní, a to s ohledem na díla obou autorů. Ceny se pohybují od jednotek tisíc až po částky atakující 300 tisíc korun. Zdaleka nejde jen o pochmurné motivy.
„Posledních 10 let jsem se zabýval primárně černobílou tvorbou, ale teď bych se rád věnoval spíše barevné malbě,“ přiblížil Zlamal. Zlomek jeho nejnovější tvorby je prezentován barevnými malbami na dřevo. Jedná se spíše o komornější formáty, přesto co do významu určitě ne nezajímavé. Třeba kruhový obraz na dřevo s názvem Naděje vymaloval Zlamal plátkovým zlatem.
V zahraničí po boku legend: A u nás?
Paradoxně více než v Čechách je dílo Zlamala vnímáno v zahraničí, především v německojazyčném prostředí. Zde se mu dle vlastních slov dostalo i dosud největší pocty. „V Museu der bildenden Künste Leipzig si zdejší ředitel vybral můj obraz do stálé expozice starých mistrů, a to přímo vedle Lucase Cranacha,“ cení si.
„Pro malíře jako jsem já, kterému tehdy bylo sotva 33 let, to byla nezměřitelná pocta,“ uzavírá skromný autor, který byl mimochodem v roce 2018 na francouzském veletrhu umění oceněn jako objev roku. Nyní si po Lipsku, Zurichu, Mexiku, Shanghai nebo Madridu mohou na vlastní oči jeho tvorbu prohlédnout také návštěvníci galerie v Praze.
Kde: Betlémské náměstí 1004/8, Praha 1.
Kdy: Do 1. září 2019, denně 10-18 hodin.
Vstupné: Dobrovolné.
