Zatímco ve svých fotografiích se Drtikol zaobíral zobrazením nejrůznějších detailů, které mohl zachytit, i jejich zvýrazněním pomocí perfektních světel, jeho grafická díla jsou úplně jiná. Evokují raný vztah k symbolismu, duševní intimitě, přírodě a mytickým motivům. V nich je nejčastěji zobrazované propojení ženy a krajiny.

 „Jde o určité odkrývání lidského nitra, což se odráží i na pojmenování výstavy,“ uvedl ředitel Tibet Open House Jiří Zeman. „Aby člověk něco objevil, nemusí se rozhlížet kolem sebe. Stačí, když má bohaté nitro, do kterého může nahlédnout. Navíc přímo onen výrok »vše z nitra« je připisován právě Drtikolovi.“

Unikáty, které neviděl ani autor

V prosvětlených prostorách výstavního sálu je k vidění celkem 19 leptů z 24 dílného cyklu, který Drtikol tvořil téměř přesně před 100 lety. Svět by jejich podobu ani neznal, kdyby nebylo náhody. „Před nějakým časem byly v Drtikolově pozůstalosti nalezeny potištěné zinkové desky. Nebyly v úplně ideálním stavu, takže dlouhou dobu trvalo jejich pečlivé zrestaurování. Na původní kovové matice se tisklo naposledy právě téměř před sto lety,“ uvedl Zeman.

Drikolovy grafiky jsou plné symboliky a vztahu mezi člověkem a přírodou.
Drikolovy grafiky jsou plné symboliky a vztahu mezi člověkem a přírodou.
Autor: David Zima

„Neví se, kolik obrazů a které přesně byly vůbec někdy vytištěny. Zda-li vůbec,“ uvedl Zeman. Jedno je však podle něj jisté. „Drtikol nikdy ty tisky neviděl tak, jak je dnes můžeme vidět my. Jsou tištěny na holandském ručním papíru, barvy jsou z francouzských hlubotiskových barev Charbonnel.“

Lepty a nahota?

Drtikol a nahá ženská těla – to je spojení, které k sobě pasuje. Ovšem především ve fotografické tvorbě. Při jeho kreslířské a grafické sice prvek nahoty nechybí, je ovšem zcela odlišný. Nahá ženská těla, která se na obrazech objevují, mají podle Zemana spíše symbolickou hodnotu, značící přirozenost. Odhalená žena velice často zpodobňuje Matku Zemi. Mezi nejčastějšími motivy, které lze na jeho leptech, jež se jednotlivě pohybují v cenových relacích desetitisíců korun, najít, patří Golgota, Salomé a nejrůznější bohyně.

Patriarcha českého buddhismu

Veřejnosti se výstava představila 23. května v samém centru Prahy, pomyslné dvě ulice od Václavského náměstí ve Školské. Žádná velká a zvučná galerie ji nehostí. Je jím kupodivu buddhistické komunitní centrum specializující se na kulturní, filosofické a duchovní tradice Tibetu. I když, opravdu je to s podivem?

„František Drtikol byl jedním z vůbec prvních Čechoslováků, který praktikoval a zároveň učil tibetský buddhismus,“ uvádí Zeman nepříliš známý fakt. Právě z toho důvodu ji kurátor Stanislav Doležal, který studiu Drtikolova díla věnoval notnou část svého života, umístil právě sem. „Chtěli jsme vzdát hold Drtikolovi coby »skrytému patriarchovi českého Buddhismu«, jak jej nazýval Egon Bondy.“ K výstavě je navíc přichystáno několik doprovodných přednášek, se kterými se můžete seznámit ZDE.

Kdo byl František Drtikol?

Fotograf světové proslulosti se narodil 3. března 1883 v Příbrami. Fotografie jej fascinovala ještě v mladém věku, kdy se fotografem v Příbrami dal vyučit. Mistrně si osvojil techniku portrétní fotografie – zvěčnil například Tomáše Garrigue Masaryka, Aloise Jiráska či nositele Nobelovy ceny za literaturu Rabíndranátha Thákura. Nejvíce se však proslavil tvorbou aktů ve stylu art-deco.

Nejúspěšnější etapou Drtikolova života byly raná léta 20. století až do 30. let, kdy žil a tvořil v Praze. V té době byl patrně také nejznámějším československým fotografem vůbec. Kromě fotografování se zabýval i malbou, grafikou a filosofií, překládal tibetské texty z němčiny do češtiny. Poslední léta dožil ve své vile v Praze na Spořilově. Zemřel 13. ledna 1961.

Kde: Tibet Open House, Školská 28.
Kdy: Do 29. června, úterý až pátek 14:00 – 20:30; sobota 11:00 – 18:00.
Vstupné: Dobrovolné.

Fotogalerie
31 fotografií