14°C
„Jak se cítíte?“ zazněla otázka na začátku večera, zatímco všichni seděli v kruhu, někteří na židlích, jiní na vozíčku. Dřevěné vejce postupně vystřídalo dlaň každého, který se ujal slova. „Cítím se smutně. Doufám, že na konci večera budu šťastnější,“ prozradila v úvodu Katka, která chodí na akci pravidelně.
Po šesté hodině večerní tak započal večer doteků. „Představte si, že jste motýl, který poletuje kolem květin,“ zaznělo a do rytmu hudby s lehce roztaženýma rukama začali lidé kolem sebe tančit, a přitom se letmo dotýkat. Každá další lekce se stupňovala.
Od takřka nechtěných dotyků se návštěvníci večera připravili až na doteky vědomé. Jednou z posledních částí večera byla hra s kostkami. A nejen tak ledajakými. „Na jedné kostce máte část těla, na druhé určitý druh doteku,“ začala popisovat jedna z průvodkyň večerem Kateřina, bez které by projel Dotkni se mě nevznikl.
Po hodu kostkou si tak lidé mohli zažít nejen dotyk něžný, ale také mateřský nebo léčivý. Po dlaních přišly na řadu i další propriety. Změna kostek tak oživila prožitek přijímajících, kteří se mohli zasnít například u šimrání jemnými peříčky nebo hedvábím.
„A jak se cítíte teď?“ ozvalo se po třech hodinách nabitého večera, kdy se utvořil kroužek již na podlaze na matracích. „Cítím se jako potůček… O něco šťastnější, ale ne úplně šťastná,“ prozradila na konci večera návštěvnice Katka.
Pokud vás akce zajímá, podívejte se na facebookové stránky Dotkni se mě.
