Oficiální část a setkání s novináři proběhlo ve čtvrtek večer. Všechny modelky, které byly do Prahy pozvány, ukázaly, jak umí být příjemné, laskavé a zdvořilé. Úsměvy ani na vteřinu nemizely z jejich obličejů, vstřícně povídaly nejen o procesu focení, ale i o Praze, o soukromí a třeba i o svých domácích mazlíčcích.

Hladová Venus se těšila, až si dá někde dobrou večeři. Irina nebyla v Praze poprvé, takže raději odpočívala v hotelu Four Season. Gwendoline chtěla proniknout do tajů noční Prahy a Eva Herzigová přiznala, že tohle focení vzala především proto, že byla obeznámena se skutečností, že slavnostní odhalení proběhne v zemi, kde se narodila.

Superkráska Shayková v Praze: Irina, to je zvíře!

Na pátečním galavečeru v Obecním domě se pak slavnostně odhalilo, která z modelek byla propojena s daným živlem. Právě spojení přírodních živlů, přírody a ženské krásy pod „taktovkou“ norského fotografa Sølveho Sundsbøa je tématem letošního Pirelli. Deník Blesk vám přináší krátké rozhovory s každou z přítomných modelek.

Blesk: Vy jste v kalendáři poprvé? Jak jste reagovala, když se v telefonu ozvalo Pirelli a vy jste se dozvěděla, že budete tváří pro rok 2026?

„Ano, já jsem v kalendáři poprvé a doufám, že to není naposledy. Zrovna jsem letěla se svou dcerou z Turecka zpátky do New Yorku. A oni se mě zeptali, jestli bych nechtěla být součástí kalendáře Pirelli, samozřejmě jsem řekla ano, není to legrace? Na tenhle moment jsem opravdu čekala strašně dlouho. Je to ikonický kalendář. Pro mě je to umělecký projekt, který byl dlouhou dobu na mém listu přání. Já jsem na tuhle příležitost čekala dvacet let,“

Blesk: Zeptala jste se své dcery, co si o tom myslí?

„Ne, máma dělá vždy rozhodnutí sama. Ona je ještě velmi mladá a o tyhle věci se vůbec nezajímá.“

Blesk: Vy jste na tiskovou konferenci vynesla fantastický sexy model. Jen podprsenku, kalhotky a kalhoty se sníženým pasem. Kdo je tvůrcem tohoto kompletu?

„Mám na sobě šaty od španělského návrháře Luise De Javiera. Je to nový návrhář. A já velmi ráda upozorňuji na nové designéry. A dnes je výjimečný den, kdy chci poukázat na někoho, kdo je v módním průmyslu nováčkem.“

Blesk: Vy prezentujete živel vítr... Kdybychom to měli přirovnat k vašemu životu, kdo vám do něj vnesl ten největší vítr, Ronaldo, nebo Bradley Cooper…?

„Nejlepší vítr jsem přeci já sama, kdo jiný.“ (smích)

Blesk: V kalendáři pózujete nahá jen pod lehkým kusem látky. Je to pro vás přirozené, příjemné, nebo vám to nějak vadilo?

„Řekla bych, že to bylo spíše o tom tvůrčím momentu. Vlastně opustíš sebe sama a jsi jednoduše na place, kde se vžiješ do postavy větru. K tomu jsem dostala překrásný kus látky, který měl symbolizovat vítr. Za sebe musím říct, že jsme odvedli skvělý kus práce.“

Blesk: Venus, to je váš první výlet do Prahy?

„Vždycky jsem chtěla do Prahy přijet. Je to opravdu poprvé, co jsem tady, umíte si to představit. Znáte to, někdy někam přijedete, a není to žádná sláva. O Praze se traduje, jak je krásná, a je opravdu nádherná.“

Blesk: Jaké máte plány? Zajímáte se o módu, o umění, budete tady nakupovat? Odvezete si z Prahy něco?

Jsem tady především proto, abych něco viděla. Zatím jsem z toho nadšená. Samozřejmě si půjdu zahrát tenis, a to velmi brzy ráno.

Blesk: A máte nějaké přítelkyně mezi českými hráčkami?

Víte, já si českých hráček moc vážím. Všech. A z žádnou z nich nechci hrát, protože jsou moc dobré. Jsem radši, když s nimi nemusím hrát, je to pak všechno jednodušší. Raději je vídám jen v šatně. 

Blesk: A co tedy budete dělat zítra?

Moc ráda se podívám po umění, designu, sklu. To je můj hlavní zítřejší úkol. Zítra je tady můj velký den. Dnes byste mi ale mohla doporučit místo, kde mají dobré jídlo. Přijela jsem sice unavená, ale chci ochutnat tradiční české jídlo. No a ted vy máte úkol a jste pod dost velkým tlakem (smích).

Blesk: Víte co, to není těžký úkol. Zajděte si na Kampu, tam mají výborné restaurace s tradičním jídlem. Jenže teď si uvědomuju, že jste vegetariánka. Je to tak? To by mohlo být náročnější…

Víte, já jsem nevěrný vegan. Takový podvádějící vegan. Takže to teď takový problém nebude.

Blesk: A co vaši pejsci, jsou tady s vámi?

Můj pejsek, tak toho tady teď bohužel nemám. Mám totiž někoho, kdo ho chtěl hlídat. Všichni ho milují.

Blesk: Gwendolino, jaký je váš první dojem z Prahy?

„Jsem poprvé v Praze, je to takové mysteriózní místo. Když jsem přijela včera večer, tak to město bylo pod mlhou a bylo kouzelné. Vykukovaly jen ty gotické věže a připadala jsem si jako v románu Johna McCarreyho. Praha je tak odlišná od jiných evropských měst. Bylo to sugestivní. “

Blesk: A jaké jsou vaše plány pro čtvrteční večer? Chcete vidět třeba ten krásný Karlův most v mlze?

„Tak to by bylo úžasné. Most v mlze bych si moc užila. Mám ráda každé prostředí, které si udržuje historickou hodnotu. Zbožňuju dobovou architekturu a zachování významného umění v našich městech. Takže myslím, že dlouhou procházku bych si tady moc užila.“

Blesk: Jakou máte roli v kalendáři Pirelli?

„Kalendář Pirelli je něco, co mě provází životem. Všichni s ním máme celoživotní zkušenost. A je to velmi významný kulturní znak. Ukazuje nám, jak společnost nahlíží na krásu. Oceňuji na něm, že se vyvíjí s dobou. Jsme svědky rozvinutějšího a inkluzivnějšího pohledu na krásu, který se v průběhu let velmi posunul. Je radost pracovat s Solvem Sundsboem. Je jedním z mých nejoblíbenějších fotografů.“

Blesk: Vy už jste spolu fotili?

„Ano, několikrát. Líbí se mi, že má nejen vlastní jasnou vizi, ale je to skutečný spolupracovník. Chce znát váš pocit z toho, co děláte. Jaký vy máte pohled na věc.“

Blesk: A když by vám řekli, budete v kalendáři nahá? Jak byste to přijala?

„Naštěstí mi fotograf neřekl, že budu nahá, tak jsem nahá nebyla.“

Blesk: Jak těžké bylo fotit v akváriu pod vodou, bylo to vaše nejnáročnější focení?

„Víte, to akvárium byl takový uzavřený malý prostor, to nebylo úplně pod vodou, to bylo akvárium, které vlastně nebylo ani tak dlouhé jako jsem já. Neměla jsem kontrolu nad tím elementem vody, nad ničím. Vlasy si pluly kam chtěly, make-up se roztékal. Já jsem se hlavně měla vznášet. Nesměla jsem být na dně a ani na hladině. Bylo to opravdu technicky náročné.“

Blesk: A jak jste se cítila v tom akváriu?

„No, byla jsem v malém prostoru, kam jsem se ani nevešla. Bylo tam asi jen 10 centimetrů, opravdu jsem neměla moc místa na to se někde pohybovat.  Opravdu to bylo technicky náročné. Nejen pro mě, ale i pro Solveho. To osvětlení pod vodou.“

Blesk: Jak jste se rozhodovala? Řešíte práci i se svou rodinou, dětmi, mužem?

„Ne. (smích) Oni nemají v tomto žádná rozhodovací práva a asi bych jim je ani nedala. To je moje práce a v té si rozhoduju sama.“

Blesk: V padesáti dvou letech jste tady v Česku TOP, jak to děláte?

„Děkuju. Já nevím. Já pracuju, pořád pracuju. A baví mě to.“