Hraběnka z Černínského paláce byla vždy na parádu a skoro nic jí nebylo vzácné, ani zlato. Šaty jí služebnictvo muselo dovážet až z dalekého Orientu. Pyšnila se nejvzácnějšími šperky a drahokamy, růžovými perlami i diamanty. Nosila dokonce boty z hadí a ptačí kůže, kabát pak měla zdobený kožešinami z polárních lišek a bílých hranostajů.

„Jakmile si ale jednou takové drahocenné šaty a šperky oblékla, podruhé už by je na sebe nevzala ani za nic,“ popsala v knížce 77 pražských legend Alena Ježková. Jednoho dne hraběnčin manžel pořádal veliký ples, na který pozval vznešené hosty odsud i ze zemí dalekých. Do paláce přicházeli nejlepší hudebníci, branami pak projíždělo několik vozů s drahým vínem a jedinečnými pokrmy.

Dům v Řetězové ulici: Dříve tu divoši jedli syrové maso z holubů, dnes je tu kavárna

Dnes je v Řetězové ulici 7 kavárna, dříve tu tancovali falešní divoši. Podle nich se také dům jmenuje- U tří divých mužů.

Žádných příprav se ale hraběnka neúčastnila. Celé dny mrzutě ležela ve své honosné posteli a sekýrovala své služebné. Měla hrozně velké trápení, a to s tím, co si obuje na ojedinělý bál k růžovým hedvábným šatům za boty.

„Marně se v její komnatě střídali nejlepší pražští obuvníci, ukazovali nejjemnější kůže a látky všech barev, nic jí nebylo dost dobré,“ uvedla spisovatelka. Jednoho rána se probudila a chystala se právě sníst chleba s máslem a medem. „Už to mám!“ vykřikla. „Chci střevíčky z chlebového těsta!“

Střevíčky ji stály život

Nechala si zavolat jednoho z nejlepších obuvnických mistrů a sdělila mu svůj geniální nápad. Obuvník sice její přání vnímal jako bezbožné, ale bál se jí odporovat. Pekař tak upekl pecen chleba a obuvník z něho vymodeloval střevíčky a ozdobil je perlami a zlatem. Když hraběnka boty uviděla, zajásala: „Takové střevíčky určitě ještě nikdo nikdy neviděl,“ těšila se, že bude opět středem pozornosti.

Večer vstoupila do rozsvíceného sálu a všichni vydechli úžasem nad jejími šaty a šperky, a co teprve když jim pověděla, v čem dnes tančí. Hosté chválili její jedinečný nápad, v duchu si ale mnozí z nich pomysleli, že zašla příliš daleko. Nejvíc poklon pak hraběnce věnoval cizí snědý muž, s kterým celou noc protančila. Když začala hrát poslední skladba, cizinec jí ukázal dveře sálu. „Chci vám ukázat něco jedinečného, drahá hraběnko, co může ocenit jen někdo takový, jako vy!“ sdělil jí tajemně.

Záhadná železná tyčka na Novoměstské radnici: Váže se k ní zajímavá pražská pověst. Jaká?

K lokti na zdi Novoměstské radnice se váže pražská legenda o hamižném Lokýtkovi.

Po té, co ji zavedl do sklepení, jí vše začalo být divné, a tak se mu chtěla vytrhnout. Snědý cizinec jen blýsknul černýma očima a sám ji pustil se slovy: „Podívej se na své střevíčky!“. V tom z nich vyšlehly rudé plameny. Boty hraběnku šíleně pálili, ale nešly vůbec sundat.

„Šílená bolestí a hrůzou se rozběhla do spleti temných chodeb, naříkala a křičela, ale skrz silné zdi sklepení její volání nikdo nezaslechl. Prý ve sklepích Černínského paláce pyšná hraběnka bloudí a naříká dodnes. A ten snědý kavalír? Kdo jiný to mohl být, než sám ďábel,“ uzavřela Alena Ježková.