21°C
Vedle brány Novoměstské radnice, která se nachází na konci Vodičkovy ulice, je ve zdi zasazený železný loket. „Brána ve Vodičkově ulici byla dříve hlavním vchodem do mázhauzu neboli velké síně v přízemí i patře středověkého i renesančního domu, který byl centrem tehdejšího života a obchodu. Proto byl právě vedle ní zasazen do zdi železný loket, tedy dřívější úřední míra,“ vysvětlil ředitel Novoměstské radnice Albert Kubišta.
Měšťané si tak mohli přeměřit sukno, které koupili, aby zjistili, jestli je kupec neošidil. „Zajímavostí je, že loket nebyl unifikovanou mírou. To znamená, že se lišil třeba pražský loket a vídeňský, i když jen o trochu,“ doplnil Albert Kubišta.
Legenda tvrdí, že Lokýtek šidil pláteníky
K lokti na Novoměstské radnici se váže podle knihy 77 pražských legend autorky Aleny Ježkové jedna zajímavá pověst. Jelikož loket tehdy umístili příliš vysoko a někteří lidé na něj nedosáhli, najali si na pomoc vysokého muže. Ten u lokte stával a malým lidem pomáhal látku přeměřovat. Kupující potkávali vysoké muže každý den, a proto ho věcně pojmenovali Loket.
Když Loket zemřel, přesunula se práce na jeho syna. Ten nebyl až tak vysoký a urostlý, a proto potřeboval na práci žebřík. Lidé ho tedy začali oslovovat Lokýtek.
I přesto, že měl muž příjemnou a nenáročnou práci, chtěl více peněz. Byl mazaný a s cílem získat větší obnos tajně utvořil s některými pláteníky dohodu. Když někdo požádal Lokýtka o přeměření, on se nenápadně zeptal, od koho látku mají. Pokud byla látka od kupce, který dával muži peníze, řekl kupujícímu, že je vše v pořádku. I když byli jiní kupci, kteří Lokýtkovi nedávali finanční obnos, poctiví, řekl muž měšťanům, že je daný pláteník ošidil.
Jeden z pláteníků Lokýtka odhalil
Kvůli nečestnosti jednoho muže, který prahl po penězích, skončilo několik poctivých pláteníků na mizině. Jeden z nich byl ale chytrý a nenechal se zastrašit. Došlo mu, kvůli čemu nejspíše lidé do jeho krámu přestali chodit, a rozhodl se Lokýtka sám vyzkoušet.
Naměřil sám dobrou míru a odnesl sukno k Novoměstské radnici. Jakmile přišel pláteník na řadu, zeptal se Lokýtek jako obvykle: „Krásná látka. Od koho jste koupil?“ Muž řekl popravdě své jméno. Lokýtek chvíli přeměřoval, a pak smutně zavrtěl hlavou a sdělil kupci, že ho pláteník o pěkný kus ošidil, a ať do jeho obchodu už kupovat nechodí.
Pláteník se rozhořčil a začal na Lokýtka křičet, přeměřil míru sám a ukázal všem lidem, kteří se v den trhu u lokte sešli, že je Lokýtek podvodník. „Jen se podívejte na toho vykuka. Dělá si z vás blázny, poctivé očerňuje a nepoctivým nadržuje,“ hlásal pláteník.
Lokýtek utekl a pláteník zemřel
Když lidé pochopili, co se stalo, obořili se na Lokýtka. Ten samozřejmě na místě na nic nečekal a utíkal pryč. Od té doby ho prý už nikdo neviděl. Vše odnesl ubohý pláteník, který z rozčílení nad zlobou Lokýtka druhý den zemřel.
Podle legendy se mezi lidmi povídá, že ve výroční den pláteníkovy smrti se Lokýtkův duch zjeví u lokte, s hořečnatýma očima jako štvanec proběhne kolem Novoměstské radnice a zase na rok zmizí.
Podívejte se, jak loket u Novoměstské radnice vypadá:
