Rozbili skleněné výplně u dveří Šternberského paláce a sňali ze zdi čtyři obrazy Picassa – Absint a Karta, Mandolína a sklenice pernodu, Stůl s pohárem a Přístav Tadaques v hodnotě 1,7 miliardy korun. Přestože se spustil alarm, kterým byla vzácná díla zabezpečená, zloději vzali nohy na ramena dřív, než vrátný stihl doběhnout. Auto pak zapálili a obrazy ukryli. „Byl to v roce 1991 strašnej fofr,“ vzpomíná na vyšetřování svého největšího případu Karel Kalivoda.
Na stopu zlodějů přivedl kriminalisty jeden z informátorů tehdejšího zástupce ředitele pražské policie pro kriminální službu Jiřího Staňka. „Galérka hrála hazardní hry o velký prachy a tenhle chlap tam otvíral dveře, aby se mezi karbaníky nikdo nezvaný nedostal. Byl to takovej ušmudlanej dědek,“ popsal Kalivoda před lety v rozhovoru pro Blesk.cz. Tam prý staříka oslovili dva muži, kteří se ho ptali, zda nemá odbyt na obrazy, o nichž se tehdy psalo v novinách. Podle Kalivodova vyprávění tehdy Staněk svému informátorovi nevěřil a poslal ho pryč.
Ten se ale nehodlal vzdát. Když za ním muži přišli kvůli obrazům znovu, jednomu z nich prý řekl, že zná překupníka v Německu, který obrazy koupí. „Vyzval ho, aby vzal jeden na ukázku a odvezl ho do Německa s tím, že když bude zájem, střelí se mu všechny čtyři ukradené obrazy najednou,“ popsal Kalivoda. To se pak prý skutečně stalo – muži vyrazili i s informátorem a obrazy za jeho údajným známým do sousední země.
„Přejeli bez problémů hranice, děda vyzval kunčafty, aby počkali v autě, že se jde podívat, jestli je jeho známý Němec doma. Vrátil se s nepořízenou: není doma. S návratem do Prahy ale nesouhlasil, jako že má obavu z možné hraniční kontroly,“ uvedl Kalivoda s tím, že informátor nakonec muže přesvědčil, aby obraz dali do úschovné skříňky na tamním nádraží. Vše pak nahlásil pražským kriminalistům, kteří zavolali do Německa kolegům a ti Picassovu malbu na určeném místě skutečně našli.
Problém v bytě
Informátora pak policisté vyslýchali tak dlouho, dokud všechny tři zloděje nepochytali. Jeden z nich pak kriminalistům prozradil, že obrazy jsou schované v bytě v Hloubětíně ve stropě jádra v koupelně. Problém však nastal v momentě, kdy se policisté chtěli dostat do bytu – majitel bytu totiž nebyl doma a nikdo netušil, kde je. Tehdejší šéf pražské policejní správy Pavel Hofman tehdy podle Kalivody rozhodl, aby se policisté do bytu dostali a obrazy astronomické hodnoty stůj co stůj zachránili.
„Kolegové vzali s sebou technika, aby se dostali do bytu, a úkol splnili. Jenže než přijeli z Hloubětína do Kongresové (do sídla Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, pozn. red.), ředitel Hofman všechno hlásil tehdejšímu ministrovi vnitra Tomáši Sokolovi. Ten se rozčílil, situaci komentoval jako partyzánštinu, komentoval něco o bláznech a nařídil okamžité provedení řádné domovní prohlídky v hloubětínském bytě,“ popsal Kalivoda.
Kriminalisté proto podle Kalivody museli do bytu obrazy vrátit zpět - na místo, kde je předtím našli. „A pak se tam šla dělat normální prohlídka a obrazy se jako našly. Němečtí kolegové poslali ten čtvrtý z Německa, kluky zlodějský poslal soud do basy,“ dodal Kalivoda.
