8°C
Prostějovská rodačka, dcera zajištěného městského úředníka, milovala od dětství knihy, lákala ji věda, prahla po vzdělání. Maturovala na dívčím gymnáziu ve válečném roce 1941.
Vysoké školy ale byly zavřené, nastoupila tak do stavitelské firmy. Hluboce se zajímala o kulturu, studium hudební vědy a dějin výtvarného umění na Karlově univerzitě pro ni po osvobození bylo jasnou volbou. Zlom nastal po roce 1948.
Semletá monstrprocesem
Věru kvůli třídnímu původu vyhodili ze školy. Práci sehnala na francouzském velvyslanectví. Na žádost oblíbené, též vyhozené profesorky, předávala Francouzům dopisy o neutěšené situaci pronásledované církve, aby se tyto zprávy dostaly na západ do redakcí Svobodné Evropy a vatikánského rádia.
Vše se provalilo a mladou ženu semlely monstrprocesy, v roce 1952 dostala za vyzvědačství sedm let. „Byla internována v těžkých pracovních lágrech, z vězení se vrátila s trvale podlomeným zdravím,“ uvedla Hana Josefová z tiskového odboru plzeňského magistrátu.
Jako invalidní získala Věra tříkolový velorex, jediné homologované vozidlo s plátěnou karosérií na světě. Ten byl určený právě invalidům.
Loosovy interiéry
Vystřídala podřadná zaměstnání, až ji osud zavál v polovině 60. let do Plzně, kde nastoupila jako památkářka. „Získala důvěru mnohých pamětníků, kteří ji navedli k tvorbě jednoho ze zakladatelů moderní architektury Adolfa Loose,“ řekla Josefová.
„Poprvé od studií mohla pracovat ve svém oboru. Díky pevné vůli a ohromnému nadšení se stala Věra Běhalová jednou z nejvýznamnějších odbornic na Loosovu tvorbu,“ doplnil Karel Zoch z magistrátního odboru památkové péče.
Nadšená památkářka se pustila se do hledání toho, co ve městě ještě z Loosových realizací zbylo. „Ty důkladně zdokumentovala a nechala prohlásit za kulturní památky,“ popsala Josefová. Mnohé interiéry tak zachránila před zničením, které jim jako „buržoazním reliktům“ v éře socialismu hrozilo.
Domov ve Vídni
V atmosféře pražského jara vycestovala v roce 1968 do Rakouska a zapsala se na vídeňskou univerzitu. Ve svých 52 letech získala vytoužený titul, byla diplomovanou kunsthistoričkou. Do vlasti se kvůli nastupující normalizaci ale už nevrátila.
Bádání po historii Loosovy tvorby však neskončilo, v emigraci vydala text o jím navržených plzeňských bytech. „Stala se uznávanou odbornicí na architekturu a umění 19. a 20. století. Zapsala se také jako znalkyně na secesní nábytek,“ doplnila Josefová.
Matce nemohla na pohřeb
V emigraci pomáhala krajanům, působila v řadě odborných spolků. Za svobodu ale musela zaplatit vysokou cenu. Věřina matka, která zůstala v Československu, se s jejím odchodem nevyrovnala. Když v roce 1974 zemřela, nemohla jí dcera ani přijet na pohřeb. Rehabilitace se kunsthistorička dočkala až po sametové revoluci v roce 1990.
Sen o návratu do vlasti se jí už ale nikdy nesplnil. Navštěvovala sice lázně Velké Losiny, kvůli odbornému univerzitnímu světu uvažovala o přesídlení do Olomouce, ale tento plán nevyšel.
Věra Běhalová zemřela 6. ledna 2010 ve Vídni. K poslednímu odpočinku je uložena v rodném Prostějově. Letos v lednu jí byla in memoriam udělena Historická pečeť Plzně. Život vzácné ženy připomíná výstava v mázhauzu plzeňské radnice, která potrvá do 24. června.
VIDEO: Byt židovského továrníka Huga Semlera od Adolfa Loose v Plzni.
Byt židovského továrníka v Plzni navrhl Adolf Loos: Nacisté tady kapitulovali, pak se oficír zastřelil. Romana Vébrová, hudba: Aerial Runner, Studio Fontána, spol. s r.o.
