Brněnský rodák Adolf Loos si ve své tvorbě potrpěl především na praktičnost, racionalitu a funkčnost obytných staveb. Oproti jiným architektům sázel doslova vše na „vnitřní krásu“ budov, které navrhoval. Jsou to tak zejména pozoruhodné interiéry, jejichž návrhy si získal světové renomé. A právě o interiérech je výstava s názvem „Adolf Loos. Opakování génia“, která vyplňuje jednu celou místnost galerie spadající pod Muzeum města Prahy.

Fotografie o zániku a existenci

Jádrem výstavy jsou černobílé fotografie, které zachycují Loosovy interiéry napříč celou republikou. „Nejčastěji jde o byty v Brně, v Plzni nebo v Praze,“ vysvětlila kurátorka Müllerovy vily, pod níž je Loos podepsán coby architekt, Maria Szadkowska. Kromě fotografií jsou pak ve vitrínách vystaveny také české a cizojazyčné knihy, zabývající se Loosovým dílem.

Video
délka: 01:03.08

Výstava Adolf Loos. Opakování génia, sází především na fotografické znázornění Loosových návrhů interiérů, což byla jeho doména. David Zima

Interiér Müllerovy vily, která stojí opodál galerie Studijního a dokumentačního centra Norbertov, je na výstavě pomocí fotografie také k vidění. Což je do jisté míry unikátní příležitost, jak si její vnitřek prohlédnout v kontextu Loosových dalších realizací, z nichž mnohé si už člověk naživo jen tak neprohlédne. „Vystaveny máme i archivní fotografie z nejrůznějších bytů, které ale zanikly. Kupodivu i po roce 2000, kdy je majitelé nechali zbořit a vystavěli si je jinak,“ kroutí Szadkowska hlavou.

Opakující se génius

Název výstavy může být pro mnohé matoucí. Proč se do něho promítlo zrovna spojení „opakování génia?“ Podle Szadkowske je to celkem prosté. „Už od počátku své architektonické kariéry si Loos našel určitý styl, který mu vyhovoval, a jeho schémat se držel po zbytek života,“ vysvětluje. Že by ale člověk narazil na dva zcela totožné Loosovy interiéry, to ani náhodou. „Vždy tam byly nějaké nuance, které se odlišovaly. Ať už ve hře se světlem, s prostorem, s nábytkem,“ vyjmenovává.

Architektonický krejčí

Nejčastěji Loos navrhoval své stavby pro měšťanskou honoraci. Zpravidla se jednalo o úředníky, právníky, doktory nebo politiky – zkrátka o ty, kteří si Loosovy služby mohli dovolit. Třeba František Müller, po němž nese název Müllerova vila v Praze na Ořechovce, byl ředitelem stavební firmy. Smíchovská Winternitzova vila pro změnu nese jméno po pražském právníkovi Josefu Winternitzovi.

„Díky těmto zakázkám míval zpravidla Loos zcela volné pole působnosti. Vždy si stál 100% za svými návrhy, které považoval za prvotřídní. Pokud náhodou došlo k nějakým neshodám s investory, tak byl schopný od zakázky odstoupit a věnovat se jiným projektům, místo aby dal na kompromis,“ líčí Szadkowska. I z fotografií interiérů je patrné, jak se Loos snažil neobyčejně zužitkovat veškerý možný prostor pokojů.

Bývá nazýván nejluxusnějším krejčím moderní architektury, protože on své stavby doslova šil na míru jejich uživatelům,“ vysvětluje kurátorka Müllerovy vily. „Například reprezentativní místnost byla vždy okázalá a největší v celém bytě. Naopak knihovna a budoár vykazovaly určitý dojem intimity. Zvláště si také liboval v tzv. Raumplanu, který vyvinul.“ V zásadě jde o prostorové uspořádání interiéru, který tak úplně není oddělen zdmi, jako spíše výškovými úrovněmi. Například v Müllerově vile je obývací pokoj propojen s jídelnou schodištěm. Obě místnosti vůbec neoddělují zdi, natož dveře. Vila samotná disponuje celkem 16 rozdílnými výškovými úrovněmi.

Estetika stranou

Jakkoliv je Loos dodnes považován za průkopníka a jednoho z nejvýznamnějších českých architektů vůbec, podle Szadkowske už se mezi mladými architekty trošku šíří výhrady k jeho tvorbě. Což ostatně není nic nového, protože kritizován byl ještě za svého života. Zejména svým opomíjením „vnější krásy“ budovy, kterou navrhoval.

Vezmeme-li za příklad opět Müllerovu vilu, zdánlivě se na pohled jedná o čtvercovou budovu, nijak esteticky pozoruhodnou. Ve čtvrti jako je Ořechovka, kterou navrhoval architekt Jaroslav Vondrák (†55), a která se vykazuje okázalými vilkami ve stylu anglické architektury, působí Müllerova vila doslova jako „pěst na oko.“

„Loosovi vadily nejrůznější kudrlinky na fasádě. Za každou cenu za vším hledal účel a pragmatismus. Zdobnost vily byla podle něj zbytečná a drahá,“ uvádí Szadkowska. Z toho důvodu také fasády Loosových domů nebyly nijak malebné a zkrášlené. „Zastával názor, že člověk žije uvnitř domu, kde se má cítit příjemně, ne před ním. Proto jsou jeho interiéry právě to, co stojí za největší pozornost,“ uzavírá.

Kde: Galerie Studijního a dokumentačního centra Norbertov, Nad Hradním vodojemem 14.
Kdy: Do 31. ledna 2021.
Vstupné: 30,- Kč.

Fotogalerie
43 fotografií