V otevřených dopisech, které zveřejnili, se svěřují, co je k jejich napsání vedlo. Vyčíst lze dva důvody. Byl to jednak pohled na cynického Daniela M. a jeho rodinu v soudní síni.

„Náš osud je vrahovi i těm, co jej vychovali, zcela lhostejný. Nikdo z nich neprojevil lítost nad zmařeným životem a neřekl nám, promiňte, je mi líto, co jsem způsobil,“ píší manželé Pavla a František. Pachatelovy rodiče obviňují z toho, že i když z esemesek od vraha věděli, že je Tereza zraněná, nepodnikli nic pro její záchranu: „Proč se ani nikdo nepokusil zajistit Terezce pomoc, nikdo nevzal telefon, aby zavolal policii a záchranku a poslal je k nám domů?“

Druhým motivem byla bezcitná slova matky Daniela M. o jejich dceři Tereze. „O ní se u soudu moc nemluvilo, a pokud ano, tak ze strany matky Daniela, která znevažovala naši dceru, přestože ji neznala. Dnes víme, že vrah po celou dobu, co čekal ve Zdemyslicích na naši dceru, komunikoval se svojí matkou a některá její vyjádření na adresu naší dcery jsou pro nás nepochopitelná a zvláštní: »třeba si potřebuje nabít pusu«, »takových lidí jsem zažila spoustu, tvářili se nadřazeně a pak přišli s prosíkem«.“

Útočí na nás dál

Vedle neutuchající bolesti ze ztráty dcery pociťují její rodiče ještě vztek kvůli neuvěřitelné drzosti vraha. „Z vazby dává Daniel M. pokyny svému advokátovi a podává stížnost na poškozené osoby, tedy na nás, zda se nedopouštíme v rámci trestního řízení trestných činů. Jeho chování přesně odpovídá tomu, jak osobu Daniela M. u soudu popsaly slyšené znalkyně – účelové jednání a taktizování není vrahovi naší dcery cizí,“ píší matka s otcem.

Ze zpovědi Tereziny matky:

Poté, co jsem přišla o Terezku, se mi zhroutil svět. Nebyla jsem schopná ničeho. Tělo vypovědělo službu. Nebyla jsem schopná jíst, spát. Jen jsem seděla a brečela. Slzy mě provází dodnes. Hlavou mi vířily pouze myšlenky, zda má ještě život nějaký smysl.

Nechtěla jsem tu být. Svět mě zklamal, rozdrtil na kousky. Nebýt rodiny, manžela, syna, již tady nejsem. Nikdo si nedovede představit pády do děsivých snů. Mé sny měly a mají stejný základ. Terezka je v nebezpečí. Nikdo by neměl zažít tu hrůzu z probuzení, kdy zjistíte, že realita je ještě děsivější.

Jediná možnost, jak přežít, byl návrat do práce. Nebylo to však vůbec snadné. Jet vlakem, na který jsme chodily s Terezkou každé ráno spolu, u mne vyvolávalo záchvaty a pláč. Všude ji vidím, stále je se mnou.

Co se stalo

Daniel byl spolužačkou Terezou posedlý, pokusil se kvůli ní o sebevraždu. Ona ale jeho pokusy o intimní sblížení odmítla. Když se dozvěděl, že má dívka přítele, což nebyla pravda, vyrazil loni 27. května, v den jejích osmnáctin, za ní domů.

„Bodl ji velkou silou nožem čtyřikrát do hrudníku, tři bodnutí byla smrtící,“ řekl státní zástupce Jiří Richtr. Kromě osmnáctiletého trestu musí rodině uhradit pětimilionové odškodné. Rozsudek plzeňského krajského soudu ale není pravomocný.

Fotogalerie
18 fotografií