Mladí jsou od dospělých ptáků dobře poznat podle jednoduchého zbarvení. „Nemají zatím na břiše černou elipsu a nad okem bílý pruh. To získají až po přepeření kolem 13. měsíce,“ vysvětlil ošetřovatel Vlastimil Cihlář.
Mláďata krmí rodiče, vyvrhnou jim natrávenou potravu. „Tou jsou nasolení sledi s přidanými vitamíny, aby mladí měli správnou výživu,“ popsal Cihlář.
Kolem sedmého měsíce pak začnou rodiče potomkům vysvětlovat, že si mají sledě „ulovit“. „Samice mladým hází celou rybu k nohám. To opakuje tak dlouho, až jim to dojde a vezmou si sledě sami,“ uvedl ošetřovatel.
Oblíbené krmení
Tučňáci jsou v zoo zvyklí na pravidelnou stravu. Tu dostávají dvakrát denně. „Už nás vyhlíží, vědí, že jim přineseme plný kýbl sleďů. Mají to jednodušší než v přírodě, nemusí lovit,“ řekl Cihlář. Odpolední komentované krmení je pak velkou atrakcí, u které se sejde i 150 návštěvníků.
Nejsou to mazlíci
Ač vypadají tučňáci mile, kontaktní ochočitelná zvířata to v žádném případě nejsou. „Jsou naučeni, že od nás dostanou potravu. Ale mazlíčkové to v žádném případě nejsou. I když s nimi dělám už 10 let, stejně mě při jakémkoli kontaktu okamžitě klovnou. To umí velmi citelně. Mají silný stisk v zobáku, ten je ještě navíc na konci opatřený háčkem,“ popsal ošetřovatel.
Tučňák Humboldtův
V plzeňské zoo je tučňák Humboldtův doma už 22 let. Za tu dobu tady tito nelétaví ptáci vyvedli na dvě stovky mláďat, což je obrovský úspěch. Žijí v trvalých párech, mohou hnízdit dvakrát ročně. Mláďata pak z Plzně odjíždějí do těch zahrad, které jsou členy evropského záchranného programu. Tučňák Humboldtův je totiž považován za ohrožený druh
V přírodě obývají asi 60 až 70 centimetrů velcí ptáci převážně pobřeží Chile a Peru, které omývá studený a na potravu bohatý Humboldtův proud. V zajetí se tučňáci dožívají až kolem 30 let. Zajímavostí je, že v přírodě tučňák žije ve slané vodě, v zoo se ale bez problémů spokojí se sladkou. Plzeňské hejno nyní tvoří 24 dospělých a sedm mláďat.
