7°C
Jde zřejmě o jeden ze dvou prototypů, vyrobených podle plánů získaných špiony. Na nich se českoslovenští vojáci učili atomové miny demontovat a likvidovat. „Atomové miny jsme ve výzbroji neměli. Nepopírám ale, že mohly být vyrobené jaderné miny jako americké, které se naši vojáci učili rozebírat,“ řekl generál Miroslav Vacek (82), tehdejší náčelník generálního štábu ČSLA.
Miny byly v zemi
Ostré miny byly podle tehdejší vojenské garnitury položené v zemi na německé straně podél státní hranice. Při pokusu o překročení hranic vojsky Varšavské smlouvy měly být na dálku radiově odpáleny. Vznikly by tím ohromné krátery, místem by neprojela vojenská technika a na čas by zároveň území zamořila radiace.
Stěhovali je
Na místě však nebyly stále. „V době zhoršení mezinárodních vztahů se muselo počítat s tím, že tam mohly být atomové miny položeny,“ dodal generál Vacek. V Bavorsku byly podle něj u hranic s Československem tzv. sklípky, kam se miny z výšky spouštěly do hloubky cca 162 metrů. Nejvíce jich bylo za Železnou Rudou. Kdyby mina vybuchla, srovnala by Železnou Rudu se zemí.
Chybí jaderná část
V muzeu je vystavená celá atomová mina kromě jaderné části. „Je to naprostý unikát, o němž se nevědělo. Horní válec je roznětový díl a dole se přírubou připevnila jaderná část. Váží asi 80 kilo,“ popsal Václav Vítovec (65), předseda Nadace Železná opona, která muzeum provozuje.
Dodal, že miny byly využívané na takzvané jaderné podzemní stavitelství. Od koho vlastně muzeum minu získalo? „Nepřejí si, abychom prozradili, kde k ní přišli. Byla dlouhodobě uskladněna,“ řekl Vítovec.
Tajemství aneb Archivy mlčí
Minu obestírá tajemství. „Na plášti jsou nápisy v angličtině. Roznětková část je ale pod českými nápisy vyrobena ve zbrojovce v Uherském Brodě. Zřejmě to je okopírovaná americká atomová mina,“ říká Vítovec. Muzeum by uvítalo, kdyby se mu ozvali lidé, kteří s touto minou přišli do styku. Vojenské archivy jsou totiž stále veřejnosti nepřístupné.
Opravdu jen cvičné?
Jiří Maria Sieber z Válečného muzea Sudety k tomu říká: „V 70. letech se u nás vyrobily dvě cvičné jaderné miny. Obě skončily v kasárnách ve Velké Hleďsebi na Chebsku a v roce 2004 byly zlikvidované. Mám k jedné z nich doklady.“ Vzápětí si ale klade otázku… „Když byly jen cvičné, tak proč by na ně nastavovali čísla, která minu deaktivují? Slyšel jsem, že v případě nezdařeného obsazení Německa (vojsky Varšavské smlouvy, pozn. red.) a následném ústupu armády zpět do Čech, měla být takováto mina na hranicích odpálena.“
Při havárii by to odnesla Plzeň
Atom muzeu v Míšově na Plzeňsku se nachází v jediném skladu jaderné munice na světě, který je přístupný veřejnosti. Sovětská armáda tam uprostřed brdských lesů ukrývala pod zemí hlavice k raketám krátkého doletu.
Bunkr fungoval od konce 60. let a tvoří ho podzemní prostory 40 krát 40 metrů. Jde o hlavní sál a boční chodby, kde byly uskladněné jaderné hlavice k raketám. Pod tím je ještě 29 metrů hluboký betonový trychtýř, bránící případným zemětřesením.
Uvnitř bylo 60 až 80 jaderných hlavic. Nejmenší, o síle 12 kilotun, byla 2krát silnější než bomba svržená na Nagasaki a nejsilnější o síle 400 kilotun by při výbuchu zničila území 40 krát 40 km. Při havárii by přestala existovat i 20 km vzdálená Plzeň. Kromě Míšova byly v Česku ještě dva sklady jaderné munice v Červeném Újezdě a Bělé pod Bezdězem.
Vojáci nevěděli, co hlídají
Dovnitř bunkru smělo vstoupit jen osm z pětatřiceti důstojníků sovětské armády, kteří zde působili. Dole v podzemí sloužili vždy po čtyřech ve dvou směnách. Bunkr hlídalo 170 vojáků. Ti netušili, co tam je.
VIDEO: Takhle vypadal výbuch nad Hirošimou: Lidé se »vypařili«, zbyla jen stavba od Čecha.
Takhle vypadal výbuch nad Hirošimou: Lidé se „vypařili“, zbyla jen stavba od Čecha Blesk - Jaroslav Šimáček, hudebnibanka.cz
