Bohatí lidé tehdy vsázeli nejen na honosnost kočárku, který symbolizoval jejich postavení, ale i na praktičnost. Takže kromě elegantních kol, zdobení z proutí porcelánu, keramiky, mosazi, dřeva či železa, byla vozítka prostorná a pohodlná. Děťátka se v nich měla jako v bavlnce a aby jim nebyla zima, do skříňky pod zadečkem se jim vkládala horká cihla.
Přes třicet exponátů na výstavě pochází z různých období od roku 1860 až do poloviny minulého století. Nejstarší kousek jezdil ještě na dřevěných kolečkách. Ostatní už mají kovová, potažená gumou.
I pokojíčky pro panenky
„Kromě vozítek pro děti včetně sporťáků, jsme přibrali na ukázku i kočárky pro panenky a dobové pokojíčky na hraní,“ řekla pracovnice střediska Jana Španihelová a upozornila na chytré vychytávky, které k řemeslným kočárkům patřily.
Jana Španihelová zve do Frýdlantu nad Ostravicí na výstavu historických kočárků. Jana Gartnerová
Třeba důmyslná brzda z řetízku, úchyty na odložení kabelky a deštníku či možnost zvětšení vozítka, když potomek povyrostl. „Dokonalé byly i trakaře. Vešly se do nich dvě děti a mohly sedět k sobě čelem nebo k sobě zády a dívat se dopředu nebo k sobě zády a dívat se na toho, kdo trakař tlačí. Stačilo jen lehce překlopit opěradla,“ uvedla paní Jana.
Spousta práce
Kočárky ze sbírky manželů Ivánkových pocházejí z různých koutů Evropy. Většinou ležely ve zdevastovaném stavu na některé z půd nebo ve stodole a vyžadovaly pak spoustu hodin práce, aby zase byly krásné.
Podle paní Jany jsou dnešní kočárky ve srovnání s historickými příliš fádní. „Tmavě modré, šedé, černé, bez zdobení, bez načančaných peřinek, k tomu příliš úzké a nepohodlné. Jeden jako druhý. Jako by vymizela kreativita. Taky moc nevydrží. Mnoho součástek je z plastů, ty popraskají, zlomí se. Už to není, co bývalo,“ posteskla si žena.
