Když zazvoníte u čistotou vonícího bytu, batolí se k vám usměvavý Olík. Pak se vám snaží vyšplhat do náruče a prozkoumává ručičkama váš obličej. Je to benjamínek rodiny, kterou doplňují dva starší bráškové, táta a sestra Anežka (16).
„Olíka tu máme od května. Jeho maminka se kvůli svému postižení nezvládala o syna s oboustranným zeleným zákalem postarat. Podobně jako i máma o Martínka, který k nám přišel před čtyřmi lety,“ říká obětavý tatínek samoživitel a pěstoun Dalibor Rebroš.
Dalibor: Dává mi to smysl
Fabiána získal na stálo z dětského domova poté, co si ho předtím brával na víkendy. „Dětem je třeba dát možnost vyrůstat v úplné rodině, dávat jim podnětné prostředí pro jejich zdravý vývoj. Energii vloženou oni mi v plné míře vrací. Pořád se od sebe vzájemně učíme, jedeme dopředu. Prostě mi to celé dává smysl,“ usmívá se.
Je jedním z hrstky mužských pěstounů v Česku. Co ho vlastně vedlo k tomu opustit práci památkáře a stát se otcem romských kluků a jednoho těžko umístitelného batolete s postižením?