7°C
„Jsem venku pět let. Už nemůžu,“ hlesl o víkendu na nemocničním lůžku Libor. Utrpení a nedůstojný život pod mostem ho dohnaly k tomu, že si v pátek vzal kus střepu a podřezal si žíly. Zachránil ho telefonát na záchranku od náhodné kolemjdoucí.
Nepředstavitelné utrpení má za sebou i Petr. Jeho invalidní vozík se naštěstí našel poblíž feťáckého doupěte. „Bez něj bych byl úplně v háji, když pršelo, ležel jsem v blátě,“ podotkl Petr, který právě s Liborem „bydlí“ pod košatým stromem v parku.
Mladšímu z mužů nohy umrzly po kotníky letos v únoru, starší o ně přišel kvůli neléčené cukrovce. Jednu mu uřezali skoro celou, druhou u kolene. Petrovi pahýly, opřené jen o karton papíru, okupují mouchy. „Denně z nich vytáhnu plnou hrst červů,“ posteskl si.
Žádná hygiena
Oba jsou bez jídla i oblečení. Na zemi leží jen pár brambor a igelit na spaní, na větvi visí jedny ponožky a košile. „Nejhorší je to s hygienou, bezbariérový záchod je daleko, umýt se není kde. Musím to dělat pod sebe a pak se snažit nějak očistit,“ přiznal se studem reportérce Blesk.cz Libor jen pár dní před tím, než si sáhl na život.
Minulý týden musel volat hasiče, aby ho posadili na vozík. Dva dny ležel na zemi a v okolí nebyl nikdo, kdo by mu pomohl. Oba se na vozících daleko nedostanou. Na úřady, aby si něco vyřídili, už vůbec ne. Jsou rádi, když v zimě dojedou k rampě nedalekého obchodu, kde spí.
Domov Přístav ve Frýdku-Místku, který ubytovává i postižené lidi z ulice, má momentálně obsazených všech 32 lůžek. „V pořadníku je 15 akutních případů. Tito lidé musejí čekat, až se nějaké místo uvolní,“ sdělila vedoucí zařízení Zuzana Šišková.
Nemají nic, stejně je okrádají
Oba muži jsou neustále terčem útoků feťáků a zlodějů. „Nemáme se jak bránit, takže nám běžně všechno ukradnou. Peníze, mobily, jídlo, oblečení,“ uvedli. Libor dostává od sociálky pět tisíc korun, Petr nic. Musel by na úřad do Ostravy, kde bydlel, a to je pro něj neřešitelné.
I místní azylový dům je v patře a ubytování Armády spásy zase drahé. Jediný z místních obyvatel, kdo jim občas pomáhá, je Jiří Seibert (70). „Náš anděl strážný,“ tvrdí muži.
Postavil dům a odešel s igelitkou
Petr, který pracoval na stavbách a jezdil s bagrem, žije pod širým nebem přes 10 let. Libor, který dělal kontrolora v atomovém programu, pět let. „Dům, který jsem postavil, jsem po rozvodu nechal manželce a dětem. Odešel jsem s igelitkou,“ řekl Libor, bývalý tenisový reprezentant.
Petrův osud je podobný. Má slzy v očích, zadrhává se mu hlas, a není tak schopen o něm mluvit.
Zajel jsem s vozíkem do křižovatky
Oba muži jsou sympaťáci. Žádní omezenci a alkoholici. Víno si dávají jen večer, aby zapomněli, lépe spali a někdy zahnali myšlenky na sebevraždu. „Už jsem jednou zajel s vozíkem doprostřed křižovatky, chtěl jsem to ukončit. Pak jsem si uvědomil, že pro řidiče by to mohlo být trauma na celý život a on přece za moje utrpení nemůže,“ vylíčil Libor, proč silnici opustil.
VIDEO: Bezdomovec Václav Šíma (66) o životě pod mostem v Praze.
Normální to není, ale je to zdejší realita.
