V betonových minibunkrech si jeden komfortu příliš neužil. Přesto se do nich v případě nouze dokázali namačkat až čtyři muži. Tyto pozorovatelny z betonových skruží vznikaly ve velkém v Německu v období Protektorátu Čech a Moravy a šlo o první hromadně vyráběné pevnosti na světě.
„Proti přímému zásahu zbraní větší ráže, výbuchu granátu či pumy nechránily, nebyly k tomu ani konstruovány. Ochranu poskytovaly jen proti střepinám a lehkým zbraním,“ vysvětlila blogerka Ludmila Janoušková alias Lidujan.
Riskantní „práce“
Vojáci uvnitř einmannbunkerů pozorovali okolí velmi tenkými průzory ve stěně skruží. „Často z nich sledovali následky bombardování, popřípadě místa nevybuchlých pum,“ podotkla Janoušková. Také odtud střežili i důležité strategické objekty.
Kolik jich na území Česka zůstalo, ale není jasné, spousta jich už byla rozebrána či zničena. Například v Ostravě jsou rovnou tři, a to v Michálkovicích na haldě, u dolu Petr Bezruč ve Slezské Ostravě a na ulici Mostárenské v areálu Vítkovických železáren.
Jak einmannbunkery vypadají?
Jejich tvar není stoprocentně jednotný. Nejčastěji byly složeny ze tří částí, základová deska byla zapuštěna pod úrovní terénu. Průměr skruže byl necelý metr a půl, stěnu měly a o síle asi 20 cm. Bunkry se lišily často stříškou, některé ji měly placatou, některé zakulacenou, jiné třeba špičatou, takže vzdáleně trochu připomínaly tužku.
Využili je v lomech
Díky snadné dopravě byly einmannbunkery po válce využívány i „mírově“. Používali je pracovníci lomů jako úkryty při trhacích pracích. A nejen to. V mnoha průmyslových podnicích sloužily také československé Civilní obraně.
VIDEO: Opuštěný sovětský bunkr v Rusku.
