Za všechno mohou toulavé nohy, talent na strojařinu a neuvěřitelná píle brněnského rodáka z chudé železničářské rodiny. Domov našel v Ostravě, ale v té kvůli pracovním cestám příliš nepobýval. Naopak. Když na konci 80. let odešel do důchodu, rozcestoval se ještě více.
Za borůvky jízdenky
Doma nikdy moc nevydržel. Jako kluk bydlel v České Třebové, odkud stále utíkal na cesty. Vlakem křižoval republiku všemi směry. „Na jízdenky jsem si vydělával prodejem nasbíraných borůvek,“ zazvzpomínal Miroslav Šnejdar.
Během druhé světové války ho poslali místo učení na servisáka lokomotiv kopat zákopy, ale sabotoval to. „Za trest jsem dělal pomocné dělnické práce pro wehrmacht. Nuceně jsem tak navštívil své první tři země, Slovensko, Rakousko a Německo,“ popsal cestovatel.
Makal na 150 procent
Po válce a návratu domů se vyučil soustružníkem v armaturce. „Dělal jsem dvě směny denně na 150%, a plnil tak denní normu za tři pracovníky. Ve firmě jsem jako 18letý učeň měl větší příjmy, než majitel armaturky,“ usmál se Miroslav Šnejdar.
Přes strojní průmyslovku se dostal na gymnázium, maturoval a v roce 1955 dokončil Vysokou školu báňskou v Ostravě. Při tom neustále rýsoval, psal skripta, ve volnu brigádničil a naučil se plynně čtyři jazyky. „Spal jsem jen pět hodin denně,“ přiznal.
Učil Brazilce těžit rudu
Klíčovým se stal jeho nástup do Vítkovických železáren. Píle a neustálé vymýšlení zlepšováků pro strojírenskou a železárenskou výrobu ho postupně dostaly do vysokých pozic a poté na vysněné pracovní cesty. V kapse měl dokonce vlastní patenty.
„Učil jsem Brazilce zpracovávat lépe železnou rudu, vymýšlel zlepšováky na rypadla, hledal lepší technická řešení,“ popsal. Jeho vědomostí a pracovitosti si v rámci jeho cest všimli i v OSN.
Prostřelený klobouk v Mosambiku
Pro Organizaci spojených národů nakonec několik let pracoval. V roce 1970 byl poradcem OSN v Maroku, v letech 1984-1986 vedoucím technickým poradcem OSN v Mosambiku.
„Navrhoval jsem technická řešení v tamějších fabrikách. Tam to byla divočina, měl jsem kliku, během občanské války mi prostřelili klobouk,“ vylíčil Šnejdar.
Více času, více cest
Na konci 80. let minulého století šel Miroslav Šnejdar do zaslouženého důchodu. Našetřené peníze investoval – kam jinam než do cestování. „V roce 1995 jsem dokončil návštěvy všech 258 zemí světa a kolonií a také všech 378 milionových měst,“ vypočítal devadesátiletý dobrodruh.
Po světě ale jezdil dál. Pokračoval ve „sběru“ 616 stotisícových měst na západ od linie Murmansk - Oděsa a začal více s pěší turistikou. Loni se mu povedlo uzavřít počet svých zahraničních cest na čísle 366. Chtěl mít stejný počet cest jako rok dnů, plus přestupní rok.
Sbírá tituly a ocenění
Miroslav Šnejdar má doma nespočet turistických medailí a diplomů. Dosáhl neobvyklého titulu SVSC tedy „Supervelmistr světových cest“. Uděluje se za návštěvu nejméně 200 zemí v 6 světadílech.
Překonal i proslulé cestovatele Zikmunda a Hanzelku. „Hanzelka byl v zahraničí osm a půl roku, já přes 12 let. Ano, je v tom určitá soutěživost,“ řekl s úsměvem Šnejdar.
Ocenění dostal i od agentury Dobrý den, která mapuje nejrůznější české rekordmany a provozuje Muzeum rekordů a kuriozit v Pelhřimově. „Je to neuvěřitelný příběh, se kterým jsme se za 30 let naší činnosti ještě nesetkali,“ uvedl ředitel agentury Miroslav Marek.
Cesty Miroslava Šnejdara v číslech:
* 577 navštívených samostatných i federálních států, teritorií a kolonií ve všech šesti světadílech
* Přes 12 let strávil na cestách
* 2 324 000 km urazil celkem, z toho:
1 437 000 km letecky
332 000 km vlakem
360 000 km autobusy
118 000 km autem
51 000 loděmi
26 000 km pěšky
* 13 cest bylo delších, než je obvod Zeměkoule
* 23 velkých námořních cest zahrnovalo návštěvu 60 moří a 63 větších zálivů.
