Nejdřív s kosami do pole sklidit obilí. Poté ho svázat do snopů a odvézt na mlatevnu, kde z nich muži s cepy museli systematickým klepáním oddělit zrno. „Zrno se pak vezlo mlynářům. Ti ale častokrát neměli vodu, tak ho museli pomlít na žernovu ručně,“ vysvětlil Martin Šimša.


Ruční drcení obilí bylo náročné a také hodně zdlouhavé. „Stejný systém se používal v podstatě už od pravěku, přitom to byla tak trochu alchymie. Když se nasypalo do mlýnce moc zrní, mohl se zahltit. Kámen pak po něm jen jel jak na kuličkovém ložisku a nedrtil ho,“ vysvětlil Šimša.
Video
Video se připravuje ...

Skanzen ve Strážnici předvedl, jak se po staletí sklízelo a zpracovávalo obilí. Hynek Zdeněk

Konec sklizně se dřív slavil pletením dožínkových věnců. „Pletly se do něj všechny obilniny, občas se přidávaly makovice i luční kvítí. Chasa ho pak nesla do kostela, aby se pánu Bohu poděkovalo za úrodu. Poté dostal věnec hospodář, který za to svým pomocníkům uspořádal hostinu a častokrát pozval i muziku,“ vysvětlila Ludmila Bulvasová.


Jak pracovníci skanzenu upozornili, lidé dřív na poli hojně pěstovali konopí. Nepoužívalo se ale na kouření. „Po vysušení a opětovném namočení rostlin se oddělila vlákna, z nichž předci vyráběli nitě a z nich oblečení,“ vysvětlil Lukáš Zálešák.
Fotogalerie
12 fotografií