7°C
„Dílnu máme ve Strážnici od roku 1906. Já jsem už pátou generací. Po celou dobu fungovala. Oficiálně měla tedy v 50. letech minulého století na dva roky zastaven provoz, ale praděda byl takový partyzán, že v tradici pokračoval, i když se to oficiálně nesmělo,“ řekla Bartošková. Dílnu rodiny Jochů založil její prapradědeček.
O modrotisku dokáže s velkým nadšením a zasvěceně povídat dlouhé hodiny. Přitom když ještě studovala na střední škole, byl pro ni modrotisk naprosto nezajímavý.
„Studovala jsem módní design, ale modrotisk jsem úplně ignorovala. Považovala jsem to za přežitek a předraženou záležitost. Vůbec mne to nezajímalo. Chtěla jsem vycestovat do zahraničí,“ přiznala s rozpustilým smíchem.
Ve Strážnici funguje už 114 let dílna Jochů, která se zabývá modrotiskem. Hynek Zdeněk, blesk.cz
Zkusila a chytlo jí to
Pak ale jako rána z čistého nebe přišel zlom. „Mamka mi jednou řekla, ať si tedy cestuji, když chci. Chtěla jen, ať si to jen jednou zkusím, abych věděla, co jsem odmítla. Tak jsem si řekla, potisknu jeden metr, zahodím formu a odcházím. Jenže, mě to hned chytlo. Už jsem tady šest let,“ přiznala.
Nejstarší jsou nejoblíbenější
V dílně má na modrotisk k dispozici přibližně dvě stě forem. „Používáme ale asi jen polovinu. Některé jsou už hodně opotřebované a o některé vzory není moc zájem,“ vysvětlila pokračovatelka rodinné tradice.
Paradoxně mezi nejoblíbenější formy patří ty nejstarší. „Jsou staré 250 až 280 let a pocházejí z dávno zaniklé dílny Emanuela Ježka a byly tak nadčasové, že jsou populární a moderní dodnes,“ tvrdí Bartošková.
Je to dědictví UNESCO
Výroba originálního modrotisku je časově i finančně náročná. „Látku je potřeba 5x až 6x namočit v indigu. Nejsložitější přitom je namíchat správnou lázeň. Natištený modrotisk poté schne 7 až 10 dnů. Záleží na teplotě a vlhkosti vzduchu a také na velikosti vzorku,“ vysvětlila pokračovatelka tradice. Metr látky o šířce 1,3 metru proto stojí přibližně 500 korun.
UNESCO zařadilo v roce 2018 modrotisk do seznamu světového kulturního dědictví. V České republice existují pouze dvě dílny, které splňují podmínky jej vyrábět. Kromě Strážnického modrotisku jej mohou vyrábět už jen Danzingerové z Olešnice. Ostatní výrobky jsou podvrhem, který lze snadno poznat tím, že rub látky vypadá naoko pěkně. Originál je zezadu totiž vždy takzvaně žíhaný.
